Umění rozhovoru o konci života
Angelo E. Volandes
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426730/bmid_umeni-rozhovoru-o-konci-zivota-GXO-426730.jpg
5
16
8
Druhé vydání oblíbené a výborné knihy významného amerického lékaře. Žijeme většinou tak, jak si přejeme, ale umíráme většinou úplně jinak, než si přejeme. Autor ukazuje na sedmi poutavých příbězích svých velmi rozdílných pacientů, jejichž život končí, že k dobrému konci nepotřebujeme za každou cenu vyspělé lékařské technologie, ale spíše něco, co nám je velmi vlastní – rozhovor. Rozhovor s lékařem, s blízkými, se sebou samým. A ten většinou v praxi schází. Lékaři si nepřipouštějí, že právě rozhovor s pacientem je tak zásadní a pacienti nebo příbuzní si netroufají se lékaře ptát. Pokud se neodhodláme postavit čelem k faktu konečnosti našeho života a nezamyslíme se nad tím, jak bychom my nebo naši pacienti chtěli konec svého života strávit, někdo jiný tato rozhodnutí udělá za nás. Může to být ale i jinak, jak Volandes s nadějí i trefnou sebekritikou v knize ukazuje. A asi právě proto se jeho kniha, nedávno vydaná v USA, stala rychle paliativním bestsellerem a má co říci i našim čtenářům: pacientům, jejich rodinám a jejich lékařům. Vhled do nemocničního provozu, beletrizované kazuistiky dospělých pacientů (kardiopulmonální resuscitace a její záznam na webovém odkae, srdeční selhání, Alzheimerova nemoc, mozkový nádor, selhání ledvin, pokročilé nádorové onemocnění). Kniha může dodat každému z nás odvahu se včas zamyslet nad tím, jak chceme žít na konci života. Lékařům pak dokáže poradit a dodat sílu a moudrost do těžkých situací, kdy stojí tváří v tvář těžce nebo nevyléčitelně nemocným pacientům, nesnadno se rozhodují o způsobu léčby a obtížně hledají slova. Doktor Volandes jim je s kolegiálním nasazením nabízí, sympatickou otevřeností povzbuzuje. Knihu doporučujeme všem zdravotníkům, etikům, studentům, psychologům, sociálním pracovníkům, ale také široké veřejnosti a rodinám pečujícím o své dlouhodobě nemocné blízké.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2019 , Cesta domůOriginální název:
The Conversation , 2015
více info...
Přidat komentář
Knížku jsem koupil podle názvu a čekal jsem odbornou publikaci. Našel jsem ale převážně popis příběhů autorových pacientů na konci životní pouti, popis toho, co je v naší západní civilizaci v oblasti paliativní péče špatně a prezentaci autoriva videa. Určité mé zklamání z toho, že mi knížka nepřinesla moc nového nicméně neznamená, že kniha nemá nesporné kvality a určitě přečtění doporučuji každému.
Kniha, která by měla být povinnou pro lékaře a jiné zdravotníky a silně doporučenou pro kohokoliv jiného. Umírání čeká každého z nás - nikdo nevíme kdy a ani jakým způsobem. Je však třeba se na to připravit a až toto nastane, tak se umět informovaně rozhodnout o tom, jakým způsobem chceme umírat (a jestli je pro nás důležitější kvalita nebo délka života). V neposlední řadě je také třeba mít toto téma zpracované s blízkými lidmi mezi sebou, jelikož jim tím usnadníme rozhodování za sebe, pokud už tak nebudeme moci udělat sami, a také sami budeme mít klid, že respektujeme přání našich nemocných blízkých.
Kniha pojednává o případech pacientů a jejich rodin, přičemž každý se nakonec rozhodl po svém. Je dobře pochopitelná i pro nezdravotníky. Pojednává o tom, jak se informovaně rozhodnout a koho všechno a jak o takovém rozhodnutí informovat, ale především o tom, jak o tomto tématu se svým okolím hovořit.
Příběhy popsané v knize jsou snadno přenesitelné do českého prostředí a ukazují absurditu konání ve vztahu zdravotnictví a konce života. Kniha je logicky dost americkocentrická a na můj vkus opomíjí právní komplikace (soudní spory), které svým potenciálem už takto složité situace jistě výrazně vyhrocují a ztěžují rozhodování lékařů, pokud pacient nemá „living will“. I v Česku je možné „dříve vyslovené přání“ sepsat, a je dobře že tato kniha to propaguje a dostává do povědomí. Knihu doporučuju všem, zdravotníkům obzvlášť.
Kniha pojednávající o konci života a možné péči v danou chvíli. Kniha je psána formou několika příběhů pacientů, o které se autor staral a znal jejich příběh. Je zde ukázáno, že každý v konci života chce zcela něco jiného a že i umírat lze důstojně.
Co mi vadí je to, že kniha a vlastně koncept celé péče, je situován do Ameriky. U nás je princip poskytování péče (tři druhy dle autora) velmi rozdílný, i když v něčem podobný. Zde se hraje spíše na vítěznou medicínu, přání pacienta v oblasti intenzivní péče není zcela relevantní a dle mých zkušeností, nemá sílu. Ale to není otázkou hodnocení knihy.
Co zde konečně funguje, a v knize to má i své místo, je dříve vyslovené přání.
Kniha je kvalitní, čte se dobře a má hloubku. A nemůžete jinak, po přečtení si musíte najít to video a pustit si ho.
Tohle by měla být povinná literatura nejen pro lékaře, neboť hlavně my bychom měli být zodpovědní za to, jak budou naše poslední okamžiky vypadat. Ucelené, smysluplné, respektující.
Pokud někoho zajímá zázemí a právní aspekty umírání v ČR, vřele doporučuji knihu "Průvodce smrtelníka" od Ondřeje Nezbedy.
Autor v knize na kazuistikách svých pacientů (a i na vlastní zkušenosti se svým tátou) ukazuje, že máme ke sklonku života možnost volby, jakým způsobem chceme dožít. A že není žádný med rozhodovat za ostatní jakou cestu pro druhé vybrat. Během čtení knihy se čtenáři postupně seznamují s Rozhovorem a kladou si podobné otázky jako autor. Statistika života je totiž neúprosná - život má nakonec vždy 100% úmrtnost...
Jen škoda, že zde je popsané jen americké zázemí a právní aspekty. Překladatelka ale doplnila odkazy na české weby zabývající se touto tematikou.
Štítky knihy
Kniha Umění rozhovoru o konci života je v
| Přečtených | 22x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 22x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha mi dala hodně...Zamyslela jsem se nad věcmi nad kterými běžně nepřemýšlím a přesto jsou velmi důležité.
Jsou zde popsány příběhy lidí - někteří měli a jiní neměli možnost volby o prožití konce života.
Knihu doporučuji - čte se dobře, líbí se mi zdravá kritika autora ke své osobě.
Jak sám říká, je to tak trochu jeho deník...