Úloža
Ivan Martin Jirous
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/442291/mid_uloza-lbu-442291.jpg
4
35
35
Soubor veršů z literární pozůstalosti významného představitele českého undergroundu, básníka a kunsthistorika, který je nazván podle malé slovenské vesničky v Levočských vrších. Verše z tohoto souboru vznikaly v posledním období Jirousova života, kdy často navštěvoval v malé obci Uloža nedaleko Levoče svého přítele, slovenského literáta Erika Jakuba Grocha. Právě tady nacházel Jirous klid, pokoru a čas pro rozjímání, v němž se už pohyboval náznak definitivního odchodu. Obrazy lidských konců se objevují hned v úvodní básni, v níž prohlídka židovského hřbitova evokuje přízrak holocaustu. Autor ale odhaluje i skrytou tvář svého nitra, v němž náhle zaznívá vřelá citová proklamace. Je mu blízká nostalgická vzpomínka na svatojánskou noc, strávenou o samotě kdesi u "splavů berounčích", z paměti se vynořuje francouzský herec Gérard Philip v nezapomenutelném Fanfánovi i portrét zesnulé básnířky Violy Fischerové. Jirous v sobě nosí až bluesový stesk a smutek a najednou si uvědomuje, jak krátká je lidská existence, neboť "život tak rychle ubíhá jak básně / které jsme nezapsali.... celý text
Přidat komentář
Musím říci, že Magorova poezie mě pohltila a nepustila. S jeho tvorbou jsem byl obeznámen především v oblasti poezie pro děti, ale tahle sbírka mě dostala. Dostala mě možná i proto, že je mi velmi blízký formální tvar, který autor u básní používá; spojení "vysokých" a "nízkých" motivů v básni je prostě geniální. Otázky každodennosti kladené v zapadlé putice (s tím spojené i výrazové prostředky) a naproti tomu obracení se k Bohu a k otázkám lidské existence čtenáře provokují k dalšímu čtení. Autora řadím jednoznačně mezi mé oblíbence.
Verše magorovsky cynické,
vulgární, filosofické
i čistě lidské...
Autor přímo nebo nepřímo ("Když cokoli Tě rmoutí,/ vzpomeň na Toho, jenž korunu měl/ z trnového proutí." - s. 33) zmiňuje řadu osobností: báseň Dracea fragans věnuje malíři Otakaru Slavíkovi, další báseň pojmenoval po herci Gérardu Philipovi (vtipně doplněno poznámkou o zajímavosti z filmu Fanfán Tulipán), zmiňuje básnířku Violu Fischerovou, básníka Guillauma Apollinaira, Boba Dylana. Milanu Kohoutovi věnuje akrostich (Jitka).
A především vzdává hold Jaroslavu Seifertovi:
"Srdce mne bolí
vzpomenu-li si na básně Seifertovy
Už je na pravdě Boží
leč pohlédnu-li na hůl sluneční
pochopím kdo nad poezií naší
nebetyčně ční" (s. 44, Přijel)
V básni Leprosárium zmiňuje vesnici, podle níž je sbírka pojmenovaná, i básníka Ericha Jakuba Grocha, jenž sbírku obohatil o osobní vzpomínku na Ivana Martina Jirouse i básní.
Magorovský cynismus asi nejvíc vystihují verše v básni Sentimentální:
"Chtěl jsem v tomhle textu
nebo co to je
pokračovat
a používat slova rýmy Hospodin a hřích
ale vyseru se na to
nestojí to za to" (s. 48)
..............................................................................................................
Čtenářská výzva 2018 - kniha autora, který žil ve vašem kraji
I když jsou na Magora názory protichůdné,jako básník opět nezklamal-knížečka stojí alespoń za přečtení,když už ne za zakoupení.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Magorovy labutí písně |
| 1991 | Magor dětem |
| 2007 | Magorova summa |
| 1997 | Magorův zápisník |
| 2008 | Pravdivý příběh Plastic People |
Labutí písně mě zasáhly víc, tady mi u některých textů přijde, že by Magor sám váhal, zda je zařadit. Ale i tady nezbývá, než se sklonit před autorovou svéráznou poetikou, vycházející z víry, ale projevující se v naprosto všedních kulisách.