Učenci a pohané
Karel Sklenář
Řada příběhů a obrázků z minulosti české archeologie sleduje vývoj poznání nejstarších dějin od starožitnictví a sběratelství až po vytvoření moderní prehistorie. Příběhy vyprávějí o lidech, kteří nezištně věnovali svůj čas,peníze a mnohdy i zdraví hledání a zkoumání archeologických památek, a o nalezištích, spojených s jejich prací. Knížka nepodává celé dějiny české archeologie, ale snaží se alespoň zkratkovitě zachytit její hlavní vývojové fáze.... celý text
Přidat komentář
Jedna z knih, které ve mně podpořily zájem o archeologii a historii. Napsaná zajímavě a poutavě.
Vynikající a neobyčejně vtipně psaná historie archeologie a muzejnictví u nás s důrazem na zákulisí, vtipné i dojemné historky "z natáčení", nové nahlížení na obroditele jako byl Dobrovský a drobné detaily např. o Nerudovi.
Název knihy i vybraný obrázek na přebalu jsou autorovým osobním vtipem na téma - staroslovan se sekeromlatem doby kamenné a výraz pohan, tak hojně a chybně užívaný.
Kniha je plná černého humoru s trpkou pachutí, kdy popisuje velmi realisticky instituci národního musea, kde se preferovalo, ztrácelo, kradlo, odmítalo, vyřazovalo,....až z národního kulturního dědictví mnoho nezbylo, třeba jen proto, že "všichni byli egyptologové" (bylo to "in") a co tam po nějakých staroslovanských pomátkách, unětické kultuře a lidu popelnicových polí.
Jde tedy o odborně neodbornou literaturu o neodborně odborných skutečnostech. O lidských selháních a pochybeních, hamižnosti či ryzí hlouposti stejně jako o ušlechtilosti, hluboké morálnosti a sebeobětování všech těch průkopníků archeologie u nás.
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem a zájemcům doporučuji i sesterskou publikaci Objevitelé zlatého věku od téhož autora, tentokráte v celosvětovém měřítku.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku |
1974 | Učenci a pohané |
1977 | Slepé uličky archeologie |
1979 | Objevitelé zlatého věku |
1997 | Tanec obrů: Není jen Stonehenge |
Atanone mà pravdu. Jestli je vůbec nějaká kniha, kterou bych mohla spojit s tím že mě jako jedna z prvních zafascinovala někdy v nácti pro zanícení o historii, archeologii a podobné vědy je to právě tato. Vzpomínám jak jsem doslova hltala řádky, které mi připadaly jako jediné co chci v životě číst s čím se chci zabývat. Dosud, dosud je to kousek ke kterému se ráda vrátím. Vždy mě dovede zvednout náladu.