U kanónu stál
Jaromír Štětina , Pavlína Hájková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494950/bmid_u-kanonu-stal-Mm1-494950.jpg
3
1
1
Apokryfy z našich bitevních polí. Člověk je dějinami vláčen, často i proti své vůli Autor, který 14 let pracoval jako válečný zpravodaj a dalších 15 let se zabýval válkami jako politik, ve své knize apokryfních povídek s pomyslným podtitulem „o pradávní české nejednotě“ čtenáře provádí českými bitevními poli od vyvraždění Slavníkovců, přes bitvu u Sudoměře, na Bílé hoře a u Hradce Králové až po osmašedesátý. O dob praotce Čecha nezažila naše země tak dlouhou dobu míru jako za posledních 50 let. Jak dlouho ještě tato doba potrvá?... celý text
Přidat komentář
Část díla
- Bitva u Slavkova aneb Šest dcer generála Kutuzova
- Muzeum
- Píseň strašlivá o kanonýru Jabůrkovi
- Schlacht am Weissen Berg
- Stěp da stěp krugom
Kniha U kanónu stál je v
| Přečtených | 2x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 2x |
„Nuzota je hybnou silou všech revolucí.“
Ač mám na paměti, že apokryfy bych neměl soudit ohledně reálií příliš přísně, a Štětina se k různým slovním aktualizacím středověku, vymýšlení nereálných historických situací hrdě hlásí a úspěšně tento postup obhajuje, mám s výsledkem problém. Abych to vzal od toho nejlepšího, tak za výborné považuji povídky z 20. století (Muzeum, Stěp na stěp krugom), ke kterým má logicky autor blízko. Dost se vymyká ještě chronologicky nejstarší apokryf „Vyvraždění Slavníkovců“, který mi náramně sedl. Jenže mám problém s povídkami mezi tím. Zakrývám oči před rozsáhlými doslovnými citacemi z wikipedie (řádně citované), ale nejsem s to překousnout autorovo žonglování s fakty týkající se Slavkova nebo Hradce Králové. Opět nemám problém s formou, která je ryze hypotetická, ale právě „titulní“ povídka o kanonýru Jabůrkovi působí až dada dojmem. Jako kdyby si autor opsal z té wikipedie několik dobových názvů a jmen, a pak je náhodně tahal z klobouku. Bylo to pro mě natolik rušivé, že jsem prostě poté nepřijmul ani výsledné vyznění.
Uznávám ale, že můžu být v názoru ojedinělý a problém se prostě bude nacházet mezi knihou a židlí…
„Lítost není projevem křesťanství. Ti vražedníci v Libici byli nelítostní. A byli to křesťani.“