Tvá dubnová lež 1

03.09.2023

Kósei už jako dítě hrál výborně na klavír, ale poté co zemře jeho matka na něj zanevře. Jednoho dne se potká s Kaori, dívkou, která hraje na housle a díky ní se na svět začne dívat jinýma očima.

Toto bylo moje první setkání s mangou. Jelikož jejímu kouzlu nedávno propadla má dcera, řekla jsem si, že to také vyzkouším, abych věděla, co se jí na tom tak líbí. A asi to začínám chápat

Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na to, jak vlastně mangu číst, jak jdou za sebou jednotlivé obrázky, ale jakmile jsem toto překonala, začetla jsem se a ponořila do příběhu. Ten byl rozhodně zajímavý, zpracovává vážné téma, ale lehce a příjemně. Je to prostě fajn oddechovka.

Musím říct, že to skončilo v tom nejlepším a já nutně potřebuji další díl, abych věděla, jak bude příběh Kósei a Kaori pokračovat.

Myslím, že si i v budoucnu od dcerky nějaké mangy zase půjčím.

28.07.2023

Napsat, že jsem se nemohla začíst do mangy bude asi znít divně, ale já to takhle přesně měla. :) Samozřejmě u mangy to není 100 stran, ale jen pár stránek, ale mně se pletli jména a trochu i postavy. Po pár stranách už to bylo dobrý.

Manga o hudbě, o notách, o písních, o Mozartovi, ale také o první zamilovanosti, koncertu, slavnému jménu, o nerozhodnosti jestli hrát, o tom, jestli jsem dost dobrý

Trochu mě rozčilovali v příběhu obrázky, kdy se jen vztekali, což bylo hodně a já nechápala někdy ani proč? Ale jinak je manga opět kouzelná, já u nich nádherně zrelaxuju a závidím všem holkám a klukům, který ji budou číst, protože v jejich věku to má ještě větší kouzlo.

Opět ji ale musím vyzdvihnout pro sílu příběhu, který obsahuje, krásnou ba přímo nádhernou ilustraci a také se mi líbila stránka s QR kódem, abych si mohla poslechnout skladbu. Líbilo se mi, jak mladí prožívali hudbu, jak ho dívka houslistka chtěla přivést opět k hudbě, ke klavíru.

Kniha se čte sama, u některých obrázků netřeba slov. Dokonalé.

Tak nějak to skončilo napínavě, jak jinak. :) A potřebuji druhý díl.

18.06.2023

Já si nemůžu pomoct, ale už jen obálka mangy mě rozněžněla a já se těšila na jemný a laskavý příběh.
Hlavní hrdina, Kósei Arima, byl představen v nejtěžším okamžiku svého života, ve dne, kdy ztratil vlastně vše, co jeho život naplňovalo barvami. Poté ho pozorujeme, v jeho monotónním a vlastně i letargickém přežívání, kdy prostě jen chodí do školy a existuje.
Díky bohu za střeštěné kamarády. Ti dodali příběhu tu veselou kotvu v jinak černobílém světě a přinesli Kóseiovi do života houslistku Kaori a s ní i hudbu, o kterou přišel na začátku knihy.
Manga pracuje velmi příjemně a s respektem s pocity, které hudebníci, a předpokládám i celkově umělci, potřebují pro svou tvorbu. Jak je těžké se vyrovnat se ztrátou toho něčeho, co je třeba pro pohyb v kreativních činnostech.
Užila jsem si každou stránku, obzvláště pak ty, které zobrazují lásku hlavních hrdinů k hudbě, jak je probouzí a oni díky ní doslova září. I když může manga působit melancholicky, obsahuje tolik naděje, že se člověk na konci usmívá a je plný klidu. A celou knihu podtrhávají detaily ve formě krátkých informací k hudbě zmíněné v příběhu na konci kapitoly, spolu s QR kódem na danou písničku.
Za knihu děkuji @crew_komiks v rámci spolupráce.