Trnová koruna nejsou zuby

20.03.2018

Tyto básně v próze samy o sobě jsou dost silnými texty. Depresivní, rytmizované, citlivé. Člověk jim odpustí i občasné příliš silné tíhnutí ke klišé. Problém je, že jsou dlouhé (což by nevadilo, kdyby tu nebyl ten druhý problém, který zní - ) a je jich příliš. Už ve třetině knihy se citlivost začne jevit jako kňourání, neustálé opakování refrénů začne být ubíjející a nudné a najednou má čtenář pocit, že není schopný jednotlivé texty od sebe odlišit - začnou příliš splývat. Kdyby autor dvě třetiny básní vyházel, mohla to být skvělá sbírka. Takhle je vážně problém ji dočíst a to, co vám na začátku přijde skvělé, vás brzy začne ubíjet a jít vám příšerně na nervy... Škoda. Jednotlivé texty totiž nejsou vůbec špatné, snad žádný z nich.