Třetí terapie

Pátrání po minulosti dalo možnost autorce stvořit román s odlišnými dějovými linkami. O předcích v minulosti a o novém životě v současnosti, kdy minulost ovlivňuje chování hlavních postav příběhu. Dotýká se i mezilidských vztahů přeshraničních v současnosti.

Četlo se to dobře přečteno za jeden den.

Ze začátku mě vadilo, že se střídají tři příběhy a ani jeden nebyl nijak strhující, ale četlo se to celkem poklidně.
Hodnocení: 177 / 78%

Kniha se mi líbila.

Tak jsem dočetl třetí, doposud poslední autorčinu knihu vydanou v českém jazyce. Její knihy jsem objevil díky svému zájmu o historicky napjatou příhraniční historii česko-polských vztahů zejména v oblasti od Slezska, přes Těšínsko až po trojmezí na Jablunkovsku. Četl jsem o uvedené oblasti hodně v literatuře faktu. Paní Chlupová jí dává svým románovým zpracováním trochu lidštější podobu. Tentokrát se dostala i do vzdálenějších oblastí, ale i zde v jedné dějové linii toto příhraničí neopustila. Opět mě nezklamala, ba právě naopak. Skvělý cit pro příběh, pro detail vystihující důležitý okamžik děje. Děj se odehrává na různých místech a v různých časech. Časté přeskakování mezi místy děje a časovými osami mi u mnohých autorů připadá zbytečné, mnohdy chaotické a snižuje pro mě kvalitu příběhu. U paní Chlupové je to v této knize naprosto jiné, dokonce bych řekl, že nutné a nevyhnutelné. Neboť jak čas, tak místa jsou velmi podstatná. Do aktuálního místa a času uvádí autorka čtenáře zcela přirozeně a nenásilně. Není sporu o tom, že každý z nás si nosí ve svém nitru nějakého kostlivce ve skříni. Někdo většího, někdo menšího. Někdo s ním dokáže žít, aniž by jeho život ovlivnil. Někomu dokáže dříve či později převrátit život vzhůru nohama. Protagonisté Třetí terapie patří do kategorie druhé. Jejich kostlivec totiž pochází z jedné z nejčernější historie lidstva, z dob masového vyvražďování v Osvětimi. Přesto dokáže být příběh citlivý, laskavý a mít naději pro budoucnost.
Protože mám knihy paní Chlupové velmi rád a vždy mě poměrně hluboce osloví, cítil jsem smutek z faktu, že jsem přečetl její poslední dostupnou knihu. Naštěstí na mě vyskočilo upozornění, že vstoupí v nejbližší době na český knižní trh s knihou novou. Takže už teď se těším na okamžik, kdy si budu moci knihu objednat.

Moje třetí přečtená kniha od této autorky, která pochází z mého rodného kraje, z česko-polského pohraničí. Hlavním tématem příběhu jsou vztahy, rodinná tajemství, pocity viny a minulost, která pronásleduje a bolí..... Děj se točí kolem postavy Grzegorze Michalaka (Polák), který žije se svou dcerou Kamilou a matkou Barbarou v Osvětimi a je průvodcem v bývalém koncentračním táboře v Osvětimi - Březince. Druhou postavou je Mathilda (Němka), která žije v Drážďanech a stará se o svou psychicky nemocnou matku a ve svém životě hledá novou cestu... Náhoda tomu chtěla a obě hlavní postavy se setkají a postupně okrývají svá tajemství a rodinná traumata, která je tíží. Oba společně se pustí do pátrání po osobě Wolfganga Taunitze (dědečka Mathildy) v archivech koncentračního tábora v Osvětimi a pomalu se sbližují. Do děje vstupuje také životní příběh a tajemství babičky Barbary, která z Polska často odjíždí do svého rodiště, do malebné vesničky v česko-polském pohraničí, do Lomná ve Slezsku.
Napadá mě otázka - dají se rodinná tajemství opomíjet? Nepátrat a žít si svým životem? Nebo je lepší se s traumaty "poprat" a neukládat je někam do podvědomí. Kniha se čte velmi dobře, krátké kapitoly a střídání vyprávění mám ráda.

Za mě zatím asi nejlepší od této autorky.

Nemám nic proti knihám, kde souběžně sledujeme několik dějových linek, které se obvykle v závěru smysluplně propojí. Zde jsem však stále měla pocit, že čtu několik nesouvisejících knih, často jsem se i musela vracet, abych si předešlou část příběhu připomněla. Ke všemu se mi pletla jména matek - Barbara, Ingrid a v závěru ještě Helga... A tak mi připadalo, že hlavní téma, životní příběh Wolfganga Taunitze, který tragicky zasahoval do života dalších generací, se v nešťastné nehodě Alicjině, v pozdní lásce Barbařině, v Gregorzových pokusech o navázání nových vztahů, v podivné terapii Mathildině, nějak ztrácel. Takže závěrečné vysvětlení, jak to vlastně s Taunitzem bylo a proč svým životem ovlivnil životní příběhy dalších osob, mi přišlo skoro až násilné, ve stylu "a teď vám to vysvětlím". Můj dojem tedy je, že autorka měla více akcentovat hlavní téma a méně ho rozmělňovat vedlejšími osudy ostatních postav, možná by to pomohlo čtivosti knihy.

Vztahy partnerské, rodičovské, k předkům... Četla se velmi dobře, dobře byl vylíčen vztah k Thomasovi, ale celkově mě kniha zase tolik nezasáhla.

Na první pohled mě anotace knihy zaujala, ale po přečtení samotného příběhu jsem zjistil, že jsem očekával něco trochu jiného. Doufal jsem, že autorka věnuje více prostoru samotnému městu Osvětim. Sám jsem toto místo navštívil a vím, že má rozhodně co nabídnout – je krásné a plné historie. Zároveň bych ocenil hlubší vhled do historických událostí a detailnější zpracování pátrání po bývalém esesmanovi.
Co mě naopak příjemně překvapilo, byl autorčin styl psaní. Píše přímo, bez zbytečných příkras a „omáčky“, což příběhu dodává syrovou a pochmurnou atmosféru. Ta se dokonale hodí k tématu a prostředí, ve kterém se děj odehrává. Knihu bych označil za psychologický rozbor vztahů, pocitu viny a vlivu minulosti na přítomnost. Příběh vyvolává silné emoce a nutí čtenáře zamyslet se nad otázkami, které přesahují samotný děj.
Velmi se mi líbila dějová linka Barbary. I přesto, že nekončí šťastně, postava se zcela vžila do role babičky/matky Kamily. Hezky ukazuje, že i ve vyšším věku by si člověk měl jít za tím, co chce, dokud není pozdě. Nejvíce emocí ve mně při čtení vyvolala záporná postava Thomase, která je velmi dobře napsaná. Jeho zneužívání moci a manipulace na úkor druhých jsou mrazivým připomenutím toho, jak snadno lze překročit hranici mezi správným a špatným.
Obzvláště silně na mě působil osud Mathildy, která je už tak na pokraji svých sil. Ve své situaci bere nataženou ruku jako záchranné lano, ale místo pomoci ji to ještě více spoutá.
Kniha se čte velmi dobře, zvláště druhá polovina příběhu. Krátké, úderné kapitoly dodávají příběhu dynamiku. Musím přiznat, že některé události byly předvídatelné, ale jiné mě skutečně překvapily.
Ig: pribehy_stranek

Moje třetí kniha od Danuty Chlupové. Moc mě nevzala, ale vlastně nevím proč. Osudy obou hlavních postav jsou tvrdé, člověk by je nechtěl zažívat. Ale asi mi vadila Mathildina linka. Je až neuvěřitelná, tedy její vztah s Thomasem a přesun do Polska.
Námět je fajn, ale prostě mi zpracování to nějak nesedlo. Obálka knihy mi přijde úplně mimo, zavádějící.

Nová kniha od autorky Danuty Chlupové byla trochu jiná, než její předchozí knihy, přesto velmi poutavě napsaná. Druhé světové války se dotkla jen okrajově, v knize se spíše řeší otázka, jestli jsme nuceni pykat za činy předchozích generací.

Dalším tématem jsou vztahy v nejrůznějších podobách. Vztahy mezi rodiči a dětmi (ať už malými nebo dospělými), partnery, ale i vztahy patologické. V knize bylo popsáno několik osudů, které se v určitých chvílích nějakým způsobem propojí.

Čekala jsem, že kniha bude dobrá a byla. Byla to taková jednohubka co do počtu stran, ale svým obsahem velmi bohatá a hlavně bolavá.

Aké tajomstvá skrývajú životy našich predkov? O odhalenie sa pokúša hlavná hrdinka tejto knihy. Čo všetko sa v jej živote udeje, čím všetkým si prejde, aké sú životné osudy muža, na pomoc ktorého sa spoľahne to všetko je v tejto knihe….

Kniha se mě velmi líbila, jako předešlé knihy od autorky. Kniha velmi čtivá, k zamyšlení, jaký vliv na člověka může mít minulost.

Zajímavé téma - jak se vyrovnat s tím, co dělali naši předci, i když je k tomu dohnala doba.

Příběh se odehrává zčásti v Drážďanech a zčásti v Osvětimi a popisuje životní peripetie Němky Mathildy, která se snaží nějak popasovat s tím, že její děda byl za války esesák v koncentračním táboře v Osvětimi, a polského vdovce Grzegorze, který pracuje jako průvodce po táboře a žije ve společné domácnosti se sedmnáctiletou dcerou a svou matkou, jež pochází z Beskyd...

Románu se nedá upřít velmi dobře pojatý námět, autorka dokáže vytvořit pro mě zajímavý a mnohovrstevnatý příběh, který vypráví tempem, jež mi vyhovuje... S čím mám však trochu problém, jsou na můj vkus někdy až příliš černobílé a šablonovité postavy, které pak v mých očích ztrácejí věrohodnost a některé jejich jednání mi pak připadá až moc přitažené za vlasy - v tomto případě to byl vztah mezi Mathildou a "terapeutem" Thomasem... Co mi rovněž místy nejde moc pod nos, jsou některé přímé řeči, připadá mi, že jsou někdy až moc šroubované, nepřirozené, že takhle se běžně nemluví...

Hodnocení tedy zůstává tak nějak na půl cesty, témata a námět knihy jsou zajímavé, ale to celkové zpracování za mě trochu pokulhává...

Od autorky jsem četla Varhaníka, Jizvu ne, ale výhrady jsem měla v podstatě stejné...

Hodnocení: 3,5 * z 5 *

Trošičku se autorka opakuje v tom, že hlavní postava se snaží vypátrat minulost a zjistit něco. Knihu však pokládám za autorčinu nejslabší. Ne že by se mi spatně četla, jen mi tak nějak nesedla asi...

Mathildě je třicet a žije v Drážďanech, nejdřív s matkou, která trpí depresemi. Seznamí se s psychoterapeutem Thomasem, který ji chce údajně vyléčit z jejích problémů. Jenže jeho postupy jsou dost zvláštní - nejen, že se k ní nastěhuje, ale ještě s ní manipuluje. Mathilda nikdy neznala své předky, ale jeden údajně byl členem SS v koncentračním táboře v Osvětimi - a to ji trápí.

Pak tu máme Grzegorze, Poláka, který se ubytuje se svou dcerou v německém kempu. Tam se prvně potká s Mathildou. Grzegorg si nese trauma z dřívějších let, kdy tragicky přišel o manželku.

Samozřejmě se nabízí, že se zase potkají. Jak ale bude jejich vztah pokračovat? Může Grzegorg pomoct Mathildě s hledáním rodinné historie?

Svoji dějovou linku má i matka Grzegorze.

Autorka zvolila krátké kapitoly, které mi tentokrát nesedly. Ani mi nevyhovovalo přeskakování v čase a dějových linkách. Tolik dějových linek v různých časových období a navíc v tak krátkých kapitolách na mě působily roztříštěně.

Co hodnotím pozitivně - v knize je hezky vidět, jak jsme ovlivněni minulostí a našimi předky.

Dostala jsem něco jiného než jsem čekala, ale moc se mi to líbilo a ráda knihu doporučuju. Od autorky se mi líbily všechny knihy, tahle se mi ale zdá nejlepší.