Toho dne - Příběh německého vojáka v ruském zajetí

Bývalý voják wehrmachtu vzpomíná ve dvanácti krátkých povídkách na čas svého zajetí na konci druhé světové války, na transport přes Československo a přes bývalé německé koncentrační tábory v Polsku do někdejšího Sovětského svazu, na kruté podmínky a otrockou dřinu v tamních zajateckých táborech, na každodenní zápas o holé přežití, ale také na četné projevy lidskosti ze strany místních obyvatel, odkud by ji člověk čekal nejméně. Ze strany těch, kterým německý nacismus a jeho válečná expanze tolik ublížily. Řadě povídek tvoří jakýsi rámec autorova předmluva a doslov. Své povídky autor věnuje památce všech těch bezejmenných, které se mu nikdy nepodařilo nalézt, ale kteří dokázali vidět člověka i v někdejším nepříteli, a tak oživili jeho naději a pomohli mu přežít. Strastiplný příběh putování mladého německého vojáka wehrmachtu, který se jako důstojník protiletecké obrany dostal do ruského zajetí, není žádnou velkou literaturou. Ve dvanácti povídkách přibližuje čtenáři prostředí ruských lágrů, které známe jinak velmi dobře z líčení klasiků ruské literatury gulagu: Alexandra Solženicyna, Jevgenije Ginzburgové, či Varlama Šalamova. Pozoruhodné na Cramerově příběhu je ovšem poznání, ke kterému dospěl poté, co mu ruští lékaři zachránili život. On sám, ani jeho otec, lékař, nehnuli nikdy ani prstem proti týrání německého židovského obyvatelstva. S upřímností líčí dětské vzpomínky a pozdější výčitky svědomí za své chování k židovským spolužákům, kteří se ničím neprovinili. Vzpomíná také na požár, při němž shořela schneidemühlská synagóga. Hasiči drželi hadice kolmo k nebi, což bylo malému Detlevovi nepochopitelné. "Kdo chtěl vědět, ten se dovědět mohl. Musel to vědět každý," říká na adresu lhostejných německých obyvatel autor. Kdyby se stejně jako on chovali jeho ruští věznitelé, nikdy by se nemohl vrátit domů. "Mého otce probodli němečtí vojáci bajonetem při boji v zákopech, a já se teď snažím dát vás tu dohromady," přiznala Cramerovi ruská staniční lékařka. Pro českého čtenáře je zajímavá skutečnost, že Cramer, kterému se se zbytky osmé dělostřelecké divize nepodařilo probít z Německého Brodu do Plzně, táhnul společně s ostatními zajatci přes Československo do Polska. Cílovou stanicí byla Osvětim. Smutnou ironií dějin se teprve nedávno osvobozený koncentrační tábor stal přestupní stanicí pro německé zajatce. Detlev Cramer (ročník 1926) využil šanci na druhý život, které se mu řízením osudu dostalo. O svém poznání napsal knihu, která je svou bezprostředností a upřímností dojímavá. Z vojáka se stal terapeut, který prostřednictvím muzikoterapie pečuje o postižené děti. Jeho život nebyl zachráněný nadarmo. (1. 8. 2005) [Elšíková Monika, MFDnes]... celý text