To snad nemyslíte vážně!
Richard P. Feynman , Ralph Leighton
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91322/to-snad-nemyslite-va-91322.jpg
5
562
95
Neuvěřitelné a rozmarné příhody ze života jednoho z největších teoretických fyziků 20. století Richarda P. Feynmana. Kromě mnoha jiných činností byl také vynikajícím hráčem na bongo a výborným malířem, ale především byl prototypem nekonvenčního, zvídavého a moudrého člověka.
Literatura světová Biografie a memoáry Věda
Vydáno: 1989 , Mladá frontaOriginální název:
Surely You're Joking, Mr. Feynman! , 1985
více info...
Přidat komentář
Nebudu opakovat, co bylo v dobrých komentářích přede mnou (např: kap66).
Pro mě z toho vyčnívá mezi jinými "mapa kočky". :-) Jak trefný poukaz na různé způsoby myšlení se za tim příběhem skrývá.
Vyprávění o absurditách vojenské organizace okolo bomby mi přišly dost jako ze života (ne, na ničem takovém jako bombě jsem já nepracoval, ale ta organizace je asi stejná napříč věky, obory, bez ohledu na strany železné opony).
Příběh o numerické simulaci reakce pomocí hromad stroječků na zpracování děrných štítků .. kouzelné pro někoho, jehož život je spojen s IT ... uff... a tak dál, a tak dál.
Nad rámec knihy - servítky si nebral do posledních dnů s byl to on, kdo demonstroval všem pochopitelným způsobem jeden z výsledků vyšetřování po havárii Challangeru.
Jestli mu někdo vyčítá teatrálnost a sebevyzvedávání? Nu ano ... to je zřejmě "americký způsob" úspěšné sebeprezentace .. shoduje se to s náznaky v textech jiných autorů o něm .. lev salónů ... v tomto případě bylo co vyzvedávat.
Dočteno asi do třetiny a vzdala jsem. Zábavné příběhy se neustále opakují a je to totéž dokola v duchu "Jsem geniální rošťák, nic mi není svaté a každého převezu, protože jsou hloupější než já." Fyzika sice není můj obor, ale čekala jsem, že mě kniha zaujme aspoň po komediální stránce, ale nestalo se.
Obávam sa, že budem precedensom trošku inej perspektívy hodnotenia. Úplne súhlasím, že kniha nie je výhradne zábavná len pre fyzikov/matematikov, pretože v nej nájde čitateľ naozaj všetko možné - dokonca psychoanalýzu sna či odhaľovanie kúzelníckych trikov. Avšak musím sa priznať, že ma neuveriteľne rušila vystatovačnosť aktéra počas celého rozsahu. V 11 opravil prvé rádio, v 13 už bol erárnym opravárom celého okresu - vychýreným! Všade ho chceli, všade bol, všetko vedel. Písal najlepšie práce, dokázal prednášať biológiu rovnako dobre ako fyziku a to v nej nemal vysokoškolské vzdelanie. Potrpel si na chválu a rád nechával ľudí odhaľovať jeho úspechy - napr. rozhovor o tom, kto viedol spoločnosť Metaplast. Teda, vnímal som nie len teoretického génia, ktorým Feynman bez dohadov je, ale aj človeka spupného a suverénneho čo bol práve veľký protiklad, nakoľko géniovia a múdri ľudia sú zvyčajne pokorní, pretože si uvedomujú ako málo toho vedia (Descartés: vymenil by som všetko čo viem, za polovicu toho čo neviem). Smutne na mňa tiež pôsobila kapitola, kde opisoval, ako využil čas návštevy chorej manželky v nemocnici na experiment s čuchom a knihami v kontexte nadšenia, ktorý sotva môžem ospravedlniť poznaním, že čím vyššie kognitívne kompetencie - tým nižšie sociálne. Mám z toho všetkého pocit, že pán Feynman až príliš vedel o svojej genialite. Dávam tri hviezdy. Štyri som dal napr. Saganovi či Schopenhauerovi a dve by boli neprimerané!
Kdo by nechtěl být jedničkou ve svém oboru, uspět v mnoha dalších odvětvích, být oblíbeným mezi přáteli, uznávaný veřejností, věčně zvídavý, zapálený pro učení se novým věcem a obdařený talentem vypravěče? My, co se nám to asi nepoštěstí, bereme zavděk alespoň touhle poutavou a zábavnou knihou životních příběhů protkaných fyzikálními tématy. O druh dosaženého vzdělání tady vůbec nejde, milí humanisti.
"Nenesete odpovědnost za to, že dosáhnete toho, co si ostatní lidé myslí, že byste měli dosáhnout. Nejsem povinen být takový, jaký bych podle nich měl být. Je to jejich omyl, a ne moje selhání."
Mám humanitní vzdělání a humanitní mozek, čímž trochu vznešeněji říkám, že jsem fyzikální blbka. Nechci říct "fyzikou nepolíbená" - pokus o polibek jsme s fyzikou na gymnáziu měly - ale hned bylo jasné, že vztah to nebude. Přesto (proto?) pro mě byla tato knížka zajímavá - z mnoha hledisek, např. psychologických či pedagogických.
Byl to génius, ve kterém se mísily dva protichůdné pocity: nebyl schopen pochopit, že někdo nesdílí jeho vhled do vědeckého problému, ale zároveň si se svými rostoucími znalostmi uvědomoval, kolik toho k poznání zbývá. To druhé je vlastnost moudrých géniů.
Nebyl si úplně jistý, zda má city nastavené jako "normální" lidé - např. po smrti ženy pozoroval sám sebe a popsal to; to není úplně obvyklé, v takových situacích se neodkrýváme rádi.
Smysl pro vědeckou pravdu stál u něho výš než úcta k autoritám - byl schopen blbost nazvat blbostí, i když ji vyslovil někdo významný. Smekám.
Odmítal "vědu pro vědu" a žádal spojení vědy s životem. Kritizoval učebnice, které se jen tvářily, že spojené se životem jsou: matematický příklad založený na sčítání teplot dvou hvězd (čili nesmysl, jen zdánlivě splňující požadavek na spojení učiva a vědy) mi připomněl věty na rozbor v hodinách češtiny v 70. a 80. letech, které zase musely plnit jiné cíle (Určete počet vět v tomto souvětí: Na XVI. sjezdu KSČ, který se konal v roce 1981 v Paláci kultury, se stal generálním tajemníkem ÚV KSČ soudruh Gustav Husák.)
Géniové nemají lehký život - příroda někde přidá, někde ubere - většinou v sociální oblasti. Géniové také nejsou často dobří učitelé. Feynman se s tou sociální stránkou úspěšně popral a v té učitelské byl zřejmě výjimkou z pravidla.
Jeden maličký bod dolů: jeho vyprávění, milé a zajímavé, mohlo být trochu uspořádané, nejen chronologicky (věc vydavatele). Některá fakta a věty se opakují, některé části jsou silnější, některé slabší.
Stejně je to ale výborná knížka - a humaniťáci, nebojte, bude vás bavit jako mě, zaručeně.
Super! Ikdyž jsem částečně věděl co čekat, i tak mě kniha překvapila. Zejména první polovina knihy, která byla výrazně živější a rozvernější. Snad každý druhý příběh z první poloviny mě rozesmál. Nejspíš proto, že nebyly psány prvotně s úmyslem pobavit, ale že komická situace vznikla sama sebou. Některé knihy snažící se o humor jsou slabé. Někdy spíš balancují na hraně trapnosti. Zde bylo znát, že život někdy přináší tak kuriózní situace, že by žádného spisovatele nikdy nenapadly.
O vědcích panuje představa trochu zvláštních lidí. Tyhle předsudky Feynman úspěšně boří. Ukazuje, že fyzik, špičkový vědec a držitel Nobelovy ceny nemusí být žádný suchar nebo odměřený člověk. Feynmanova osobnost je naopak překvapivě živelná.
Kniha obsahuje 40 různě dlouhých kapitol seřazených chronologicky. Ty jsou rozděleny do 5 oddílů podle toho, kde Feynman zrovna působil. Věnují se všemu možnému. Feynman popisuje svoje pokusy s mravenci a sny. Vypráví jaké to bylo, když pracoval na vývoji atomové bomby. Popisuje svou dráhu kasaře a nadějného malíře. Naučí se portugalsky a přednáší fyziku v Brazílii. Chová se jako suverén, kterého nic ho nemůže překvapit. :) Prostě paráda. Z knihy je částečně znát Feynmanovo ojedinělé myšlení a jeho přístup k životu.
Druhá polovina knihy je už popisnější a Feynman se u některých věcí rozepisuje. Bohužel i tak je nevýhodou poměrně velká roztříštěnost. Feynman se věnuje skutečně všemu možnému. Hraje v kapele. Kontroluje kvalitu učebnic. Zkoumá halucinace ve smyslově deprivační nádobě. Hraje na bubny.
Koho zajímá Feynmanova osobnost, rozhodně doporučuji. Nevýhodu tak je ta spousta témat, protože občas by mě zajímalo něco víc a některé věci jsou pouze zmíněny. Škoda. Některé kapitoly zkrátka mohly mít lepší zpracování. 85%
Moc pěkná kniha. Pan profesor Feynman byl skutečný génius, ale také "normální" člověk se selským rozumem a sociální inteligencí, což není zcela obvyklé u některých géniů. Jeho názory a úvahy mne zaujaly natoli, že jsem knihu přečetl jedním dechem. Doporučuji.
Jediná kniha R.F., kterou jsem četl. Nelituji a doporučuji. Významný vědec, génius a zároveň popularizátor, to je ve své vzácnosti vždy veliký přínos a radost. Ve smršti pozitivních komentářů, se ketrými se povětšinou ztotožňuji, si dovolím přeci jen dva lehce kritické postřehy. I genialitě a možná právě jí sluší skromnost a pokora. Ženy, chtěly byste R.F. za manžela či milence?
existuje priama úmera medzi týmto učebným štýlom a počtom ľudí majúcich radi fyziku. Mal som šťastie na pár profesorov, ktorý si z Pána Feynmana zobrali príklad. Týmto chcem poďakovať prof. Polecovi a doc.RNDr pánovi Markovi.
K této knize jsem přistupovala velmi skepticky. Já sama jsem člověk spíše humanitního zaměření a s fyzikou jsem skončila někde u ebonitové tyče a liščího ocasu, nicméně můj kamarád (překvapivě - fyzik) mituto knihu vnutil s tím, že se mi zaručeně bude líbit.
Jaké bylo překvapení, že měl pravdu! Kniha příhod ze života pana Feynmana mě rozesmívala a opravdu dokonale jsem si dokázala představit jeho počínání v každé ze situací. A to nemění nic na věci, že pán byl génius a nad jeho počiny zůstává rozum stát (alespoň ten můj, humanitní, zcela určitě) :))
Knihu rozhodně doporučuji, pobavte se u ní a dejte fyzice šanci! :))
Velice milá, nadčasová a krásně napsaná kniha. Inteligentní humor, který vykouzlil úsměv na mé tváři. Není co dodat.
"Myšlení je pro mě zdrojem takové zábavy, že nechci poškodit ten nejhezčí stroj, který dělá život tak vzrušující." (ve vztahu k alkoholu)
Zajímavá kniha, normálně si dokážete představit Feynmana, jak se mu rozzáří oči nad těžší rovnicí. :) Co všechno zažil, co se naučil, co vyzkoušel jen proto, že byl dost tvrdohlavý, cílevědomý, zaujatý, že prostě chtěl...Trochu mi vadil jazyk a způsob napsání, možná to bylo jen překladem (osobně si myslím, že místo slova "rozčílený", pravděpodobně z anglického excited, by bylo lepší "vzrušený"...a pod. drobnosti), ale jinak krása.
Geniální vypravěč Dick a jeho příhody. Ideální čtení do vlaku a zajímavý pohled na vědu trochu jinak.
V jednom nejmenovaném studentském časopise Bágl Biskupského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou jsem narazil na rozhovor s panem ředitelem Cočevem:
Jaký máte vztah ke studentům na této škole?
Já musím za sebe říct, že na Bigy máme bezvadné lidi. Jsem moc rád, když vidím, že studenti vyvíjí nové aktivity. Úplně nejtěžší případ je vztah pasivního pozorování. Když někdo sedí a kouká, do ničeho se nezapojí – zde je obtížné na cokoli navázat. Určitě je lepší, když student provede nějakou rošťárnu, hlavně když je vidět, že se v něm probudil život. (pozn. red.: podtrženo na přání pana ředitele).
Pokud taky jen tak sedíte a koukáte, stojíte a koukáte, případně chodíte a koukáte, po přečtení tohoto budete sedět a vymýšlet lumpárny a chodit a dělat rošťárny. Zkrátka, probudí se ve vás život. A kdo ví, třeba se taky prozlobíte až k Nobelovce. :-)
Zlatá éra teoretické fyziky, svobodné a tvůrčí prostředí univerzit, zvídavá mysl, chuť objevovat a učit se, podnětné rodinné prostředí. Tak vypadají kulisy, ve kterých se odehrává dechberoucí představení, kterým čtenáře provází okouzlující vypravěč a velký mentor. A ty vhledy do státem regulovaných oblastí! Ty postřehy ze školství! To bylo počteníčko!
Ano, tato knížka je skutečný klenot, je úsměvná, radostná, vtipná, spolu s ostatními čtenáři ji mohu pouze doporučit těm, kdo ji ještě nečetli (pokud takový jedinec existuje).
Štítky knihy
humor paměti, memoáry fyzici autobiografické prvky Los Alamos
Kniha To snad nemyslíte vážně! je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 797x |
| Čtenářské výzvě | 96x |
| Doporučených | 105x |
| Knihotéce | 240x |
| Chystám se číst | 390x |
| Chci si koupit | 119x |
| dalších seznamech | 7x |
Pěkné historky, ze života jednoho slavného fyzika. Musím uznat, že mě baví jeho přístup k životu. Nebere se moc vážně a poznává nové a nové věci, ve kterých se snaží být dobrý. Ať už jde o hru na bicí, malování nebo cokoliv dalšího .