To nechceš!

29.02.2024

Knížečka humorných příběhů, které se (prý) opravdu staly muzikantovi, který hrává na svatbách. Ve velké míře je psána hantecem, což mi z počátku vadilo, než jsem si zvykla. Některé stórky jsou vtipné, úsměvné, jiné méně. Přiznám se, že jsem čekala, že se budu bavit víc, ale na papíře leccos nevyzní tak, jako ve skutečnosti. Protože jinak jsem schopná se smát každé blbině :)

24.02.2024

Tak jsem se pěkně nasmál, opravdové příběhy ze života jsou vždy zajímavé. Zejména pokud jsou vyprávěny originálně v nářečí Brna a týkají se svateb, tak jsou naprosto fantastické. Lidičky jsou tedy tak opravdově pitomé, nasáklé alkoholem a provádějící takové blbosti, že tomu nejde odolat. Autor měl asi pěkný život mezi všemi těmi událostmi a s nadáním všechno tohle nám předat.

19.05.2023

Tak musím říct, že jsem čekala něco jiného. V rámci plánování svatby jsem knihu pořídila za účelem ucelení si celkového obrázku o co opravdu nestojím a proč, nějaká doporučení z praxe. Místo toho jsem dostala do ruky knihu, která se četla dlouho a blbě, přes slzy smíchu a záchvaty smíchu, ale obrázek o tom, co nechci se mi udělal docela kompletní. Dospěla jsem k závěru, že se na své svatbě zcela obejdu bez: harantů - aka ZP, alkoholu (a to zejména tequily), bazénu, přípitků, flambování, dražby čehokoliv, kytky (obzvláště té muzikantské), vypouštění čehokoliv, snad kromě "zetpéček" do přírody, poznávacích her - které jsem beztak dávno zakázala, ale chtějí je všichni ostatní, cheesecaku s lesním ovocem a želatinou, židlí po dvou na sobě za závěsem, kamarádů v kapele, gratulací, prvního tance s opilým nastávajícím, únosu nevěsty, dárků, pole dance tyče, dálničních známek na předním skle, kamarádů ze střední, rodiny i ženicha. A vůbec na to asi kašlu a koupím si za ty prachy radši barák na Maledivách. Dlouho jsem se takto nezasmála. Styl psaní je zcela čtivý a krásně vše doplňují výrazy v hantecu. Jsem nadšená.