Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria
Caitlin Doughty
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355774/bmid_tloustici-hori-rychleji-amp-dalsi-f-ZnC-355774.jpg
4
179
51
Podívat se vlastní smrtelnosti do očí není nic jednoduchého. Abychom se tomu vyhnuli, raději si zavazujeme oči a dobrovolně se straníme reality smrti a umírání. Jenže nevědomost není blažená, přináší jen větší hrůzu. Metaforický šátek na oči teď na chvíli odložte. Caitlin Doughtyová vypráví o šesti letech, které strávila prací v americkém pohřebnictví. Její upřímná, ironická a často i vtipná výpověď připomíná půlnoční výpravu na hřbitov. Autorka demystifikuje smrt a odpovídá na otázky, o nichž jste ani nevěděli, že je máte. Můžete chytit nemoc od mrtvoly? Kolik mrtvých se vejde do dodávky? Jak vypadá planoucí lebka? Pokud nechcete číst realistický popis smrti a mrtvých těl, vzali jste do ruky špatnou knihu. Můžeme ze všech sil vystrkat smrt na samý okraj zájmu, odkládat mrtvé za nerezové dveře a zavírat umírající do nemocničních pokojů. Dokážeme tak mistrně skrývat smrt, že byste skoro uvěřili, že jsme první nesmrtelná generace. Ale nejsme. Všichni umřeme a dobře to víme.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , BizBooksOriginální název:
Smoke Gets in Your Eyes: And Other Lessons from the Crematory , 2014
více info...
Přidat komentář
Druhá půlka mi přišla filozofičtější a klidnější. Tempo a čtivost v druhé půlce slabší ,ale celkově zábavné, ještě se k ní určitě vrátím.
Hodně zajímavá a podnětná kniha. Trochu jsem se obávala, že bude morbidní, ale nebylo to tak hrozné. Samozřejmě tam byly některé nechutné pasáže, ale Caitlin je nepopisuje, aby vyvolala pocit zhnusení, ale spíš aby vysvětlila náš přístup k umírání a smrti jako takové. Určitě jsem si z knihy vzala hodně ponaučení. Sice nevím, jestli se po jejím přečtení přestanu bát smrti a začnu na ni pohlížet tak jako Caitlin, ale určitě začnu o řadě věcí uvažovat jinak. Byla by krásná představa, kdyby zase lidé začali umírat doma mezi svými nejbližšími. Osobně se ale domnívám, že je vytěsnění smrti na okraj naši společnosti nezvratné. Možná to souvisí i s narůstajícím ateismem a věděním, že po smrti nás už nic nečeká. Moc se mi zamlouvala i pasáž o stárnutí a snaze za každou cenu prodlužovat život. Prostě kniha celá je neuvěřitelně podnětná. Rozhodně není jen o tom, jak vypadá práce zaměstnance krematoria. Co by mě ale zajímalo, je rozdíl mezi pohřebnictvím u nás a v Americe. Rozdíly tam budou určitě markantní. Snad se dočkáme od autorky i dalších knih (v Americe jich vyšlo už několik).
Smrt se mě (do)týká, tak jak každého z nás. Tudíž mě kniha přilákala jak názvem, tak především hlavním tématem. Čtení to bylo vskutku zajímavé, přínosné a neobvyklé. Plno myšlenek a zážitků skvělé Caitlin, která se snaží, aby smrt nebyla tabu. Nebylo to napsáno nijak morbidně, ale dosti otevřeně, což mi umožnilo nahlédnout do zákulisí smrti.
"... jsme jen taková namyšlenější zvířata, která normálně jedí, kálejí a jednoho dne umřou."
Konfrontace s vlastní smrtelností a pomíjivostí lidského těla není nic jednoduchého - obzvlášť v kulturách, kde je vše související s tímto velkým tematem vpodstatě "milosrdně" zahalováno, ukrýváno a popíráno. To, s jakou kuráží i excelentní dávkou humoru se k tomu všemu autorka postavila, mne dokázalo překvapit a trochu dojmout současně, ale hlavně rozesmát až slzám. Kombinace určité bizarnosti spolu s velmi lidským rozměrem mě bavila podobně jako její smysl pro humor. Určitě se ke knížce ještě vrátím a ráda ji doporučuji ostatním.
další jedna z povinné četby pro moderního člověka... jak píše sama autorka - žijeme v kultuře popírání smrti.... a právě proto je pro nás smrt tak děsivá, tak neznámá.... jasně, možná za velkou louží sme to popírání dotáhli ještě dál (podle toho, co čteme v knize), ale i v naší společnosti je smrt větším tabu než jiná další, emoce vzbuzující, témata.... ráda bych připojila dvě citace, které mě z knihy oslovily nejvíce....
"Nezáleží na tom, jak moc nás ovládla technologie, jediné lidské tělo nám hodí kotvu přes palubu a stáhne nás do hlubin vědomí, že jsme jen taková namyšlenější zvířata, která normálně jedí, kálejí a jednoho dne umřou. Jsme prostě jen budoucí mrtvoly."
"Kultura, která popírá smrt, nemůže dosáhnout dobré smrti."
doufám, že já jednou dosáhnu dobré smrti....
Skvělá knížka! Je v ní spousta zajímavých myšlenek o tom, jak v dnešní době přistupujeme ke smrti a k mrtvým. Zároveň je hodně dobře napsaná a čte se skoro sama.
Velmi originální kniha. Caitlin Doughty měla v dětství traumatický zážitek se smrtí dítěte a od té doby ji smrt fascinuje. Aby dokázala čelit svým strachům z ní, rozhodla se toto velké mystérium poznat do posledního detailu. Nechala se po vysoké zaměstnat v krematoriu jako spalovačka a asistentka všeho kolem mrtvých těl.
Snaží se dokázat, že "smrt není deviantní téma" k hovoru a "kultura, která popírá smrt, nemůže dobré smrti dosáhnout". Na rozdíl od našich předků jsme toto téma odsunuli co nejdále ze svého zorného úhlu a všichni předstíráme, že se nás vlastně ani netýká.
Přitom "jediná jistota, kterou máme, je to, že žádnou jistotu nemáme" a všichni jsme jen "budoucí mrtvoly". Do drsných a nelítostných detailů nám autorka ukazuje, co se s naším tělem bude dít v krematoriu, co to jsou přístroje trokar a kremulátor a že jsme jen "hrouda organické hmoty"a "pouhý záblesk na radaru nekonečného vesmíru" , který má teď zrovna tu obrovskou výsadu a štěstí, že žije.
V knize nenajdete nic spirituálního, jen pragmatický popis, který nás nelítostně táhne zpátky do reality, před kterou naše společnost zavírá dveře, abychom byli v klidu a nebáli se. A ono to má kupodivu opačný efekt.
Pokud máte v oblibě něco dobrého u knihy zobat, tak na to zapomeňte. Ale rozhodně stojí za přečtení, neznám jinou podobnou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Tlouštíci hoří rychleji & další fatální moudra z krematoria |
| 2023 | Hledání dobré smrti |
Český název ve mně vyvolává rozpolcenost. Vyčítám mu lacinost, s jakou čtenáře prvoplánově láká na vtipnost a černý humor. Na druhou stranu přitáhne i ty, kteří by možná nestáli o to, čím opravdu tato knížka je.
Autorka má téma „dobré smrti“ jako téma životní. Je jím zaujata natolik, že strávila delší čas prací v krematoriu, přečetla spoustu odborné literatury a absolvovala studium pohřebnictví. Během těch let si sama přehodnocovala a upřesňovala pohled nejen na umírání, ale především na nakládání s tělem po smrti (např. uvádí argumenty, proč nebalzamovat). Humor tu není shazující a smrti se vysmívající, jak se toho často dopouštíme, abychom se smrti tolik nebáli; je tu, protože je to přirozená součást života a dá se najít všude. A také – žádné povolání nejde dobře vykonávat bez smyslu pro humor a bez nadhledu.
Autorka není úchylná, když dává jednoznačně najevo, jak moc ji mrtvá těla zajímají. Úchylná je naše kultura, která z komerčních i jiných důvodů vyznává kult mladého a krásného těla až do smrti – a co hůř, i po smrti. V několika otázkách kolem smrti mi Caitlin Doughty pomohla jasněji zformulovat to, nad čím jsem sama už dlouho uvažovala. Je to knížka s velkým přesahem.