Tisíckrát obejít strach
Olivia Wenzel
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536190/bmid_tisickrat-obejit-strach-6617d96ac2a14.jpg
4
9
4
Berlínská vypravěčka, dcera někdejší východoněmecké punkerky a angolského studenta, neustále udržuje rozhovor s kýmsi blíže nespecifikovaným. Podle oslovování a typu otázek můžeme jen tušit, že se jedná o dávno zesnulého bratra, jindy o amerického imigračního úředníka nebo psychologa, případně o rozhovor s vlastním já. Olivia Wenzel píše srdceryvně i humorně o původu i ztrátě, o radosti ze života, osamělosti a rolích, které člověku přisuzuje společnost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Odeon
Originální název:
1000 Serpentinen Angst , 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha má dva plusy a to téma (vyrůstání v DDR, když je člověk jiné barvy) a spojení češtiny a angličtiny. Bohužel mi vadilo, že jsem se často ztrácela s kým hovoří.
(SPOILER)
Jak já se na tuhle knihu těšila, počítala jsem dny, kdy konečně vyjde.. A bohužel jsem tedy zklamaná.
Styl, jakým je kniha psána mi tedy vůbec nesedl, často jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví.. A tak nějak jsem pořád čekala na ten konec, kdy tam bude nějaký ten boom a já se konečně dozvím, s kým vlastně vypravěčka knihy mluví..
Kniha se mi četla celkem těžko a myslím, že od autorky už si nic jiného nebudu chtít přečíst.
Kniha není úplně k zahození. Řeší důležitá témata, jako například rasismus, špatné vztahy v rodině nebo ztrátu někoho blízkého.
Zajímavá a netradičně zpracovaná kniha, která je vyprávěním ženy, která předkládá střípky ze svého života a současně řeší i otázky společnosti, například rasismus. Protože není ani bílá a ani černá, ostatně jako v životě, nic není jen černobílé.
Kniha rozhodně vybízí k zamyšlení. Dokázala jsem se do hrdinky vcítit, ale kvůli zpracování jako rozhovoru a část monologu, mi vyprávění přišlo neucelené a popravdě jsem se v něm trochu ztrácela a často jsem si říkala: „S kým to sakra mluví?“
Autorka by měla přijet na Svět knihy, tak si od ní můžete nechat podepsat knihu. Co jsem četla, na programu je v pátek, takže já ji bohužel prošvihnu.
Knížka na mě "vyblikávala" z několika zdrojů, takže když jsem ji viděla v knihovně, hned jsem ji zadrápla a lupla téměř na jeden zátah. Hlavní hrdinka to v životě nemá jednoduché, ať co se týká rodinných vztahů, tak hledání vlastní identity a ponižujících a děsivých zkušenosti s rasismem a WP hnutím, které (bohužel nejen) v Německu zdaleka neřeklo poslední slovo. Líbila se mi linka, která upozorňuje na to, že pravicovy extremismus je ideou, které je zapotřebí se obávat, zejmena s aktuálním denim a vzestupem volebních preferencí AFD. Plus některé metafory (automat na nádraží) byly supr povedené. Na druhou stranu mi ale nějak nesedla jeji celková ufňukanost (byt nejspíš oprávněná), což mi hodně snížilo celkový dojem. Forma byla ok, osvěživá.