Ticho a vřava
Nihad Sirees
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188392/bmid_ticho-a-vrava-Uui-188392.jpg
4
129
129
Kafka okořeněný Kunderou – tak hodnotili knihu francouzští recenzenti. Jednadvacáté století, nejmenované hlavní město, léto – a dva dny v životě populárního spisovatele, milence a syna v jedné osobě. Mohl by to být idylický příběh, ale není. Jsme totiž s vypravěčem příběhu uprostřed syrského Damašku, je úmorné vedro, z tlampačů halasí vojenské pochody a městem se valí dav přívrženců Bašára Asada. Náš hrdina je disident a zakázaný autor, takže zákonitě bude mít brzy co do činění s nelítostnou mašinérií despoty. Jako bychom to už sami zažili, jako bychom to už znali: absurdní situace, které nám dal zakusit nejen Kafka, Orwell či Camus… Jenomže tohle je stále současnost. Navíc hodně krvavá. Jak čelit fintám tajné policie, jak si zachovat rovnou páteř a vůli vydržet? Sirees má svůj recept: humor a sex. Sarkasmus, s nímž sleduje dění ve své vlasti, a láska bez zábran, jak ji prožívá hrdina se svou milou, pomáhají přežít tenhle nečas. Sexem proti totalitě! Přeloženo z francouzské verze (Silence et tumulte, 2012) syrského originálu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
As-samtu wa s-sachabu , 2004
více info...
Přidat komentář
Autor ve vlastně obyčejném příběhu odehrávajícím se v průběhu dvou dnů popisuje praktiky totalitního režimu a nástroje, které používají pro jeho udržení. Místy je to psané trochu kostrbatě a naivně, ale to vlastně výborně kontrastuje se závěrečnou gradací síly moci. Pěkný to bylo. A konec takovej, jakej mám rád.
Zvláštní styl psaní, takový civilní, člověk má pocit, že to psal nějaký amatér, ale za to že se to fakt doopravdy stalo. Hlavně takový ty dějový odbočky a vyprávění o tom, proč a jak to bylo. Ale bavilo mě to a bylo to vystihující. Vedro a řev odporný a nechutný. Ticho přinášelo úlevu. A moc se mi líbil konec na tý policejní stanici. Škoda, že to potom skončilo, chtěla jsem vědět, jak to bude dál...
Kniha se mi líbila.Jenom mám několik, ve výsledku velkých výhrad. Zaprvé mi přišlo, že byl překlad (možná i kniha samotná, nevím) velmi složitě napsaný. Zbytečné. Dále se autor asi snažil vměstnat spoustu zajímavých, jindy i poučných, myšlenek na moc malý prostor. A nakonec konec, dle mého názoru, šel vypracovat mnohem lépe. 3,5*
Vřava zmanipulovaného davu v kontrastu s intimním tichem jednotlivců. A právě tito svobodní a jedineční jsou trnem v oku všem davům, protože jejich ideálem je stále svoboda, zatímco dav je ze své podstaty otrocký. Na rozdíl od Orwella je Ticho a vřava snad méně dystopická kniha, ale nabádá stejně tak k zamyšlení, protože výrazným rozdílem mezi Orwellem a Sireesem je to, že politický systém Sýrie (v knize však nejmenované zemi) stále bohužel žije a s podporou Ruska jeho hrůzy i vzkvétají - tak se možná slaběji vyjádřené utrpení života v diktatuře stává až děsivě hmatatelným.
Ač jednoduchý příběh, tak se to četlo obtížněji, ale atmosféra autoritářského režimu velmi dobře vystihnuta. Škoda jen, že to v Sýrii vzalo ten horší konec.
Ticho a vřava není špatnou knihou, ale také není knihou, kterou budu držet výrazněji v paměti v průběhu následujících let.
Autor styl psaní je svižný jako rytmus vojenských pochodů, které jsou tak často v knize zmiňovány. Proti tomu žádná a tady za mě velké plus pro autora. Méně jsem se v průběhu četby sžil s hlavním hrdinou. Pakliže autor vychází s osobních zkušeností, které promítá do jednání hlavního hrdiny, já odsud z matičky Prahy mohu některé skutky a jednání chápat jinak. Jako čtenář jsem hlavního hrdinu vnímal spíše jako bezstarostné dítko, které si celou dobu hraje, aby mu v závěru jeho oblíbenou hračku sebrali, a jemu nezbylo než se rozhodnout být či nebýt i nadále oním dítkem.
Nějak jsem v této knize nenalézal onu nekonečnou bezmoc, bezvýchodnost, beznaděj vlastní jiným knihám podobného ražení. Třeba tam byla a já jsem knihu jenom špatně pochopil.
Kniha za přečtení stojí. Máme tu příběh, který není ryze nový či originální, je to variace na něco, co už na stránkách knih bylo. Tato kniha nám to servíruje z jiného úhlu pohledu. Ale že by kniha měla atmosféru orwelova 1984? To se omlouvám, ale s tím rozhodně nesouhlasím. Pakliže jí někdo bude v tomto díle hledat, obávám se, že bude hledat marně.
Ad absurdum rozvedené představy o vítězství diktatury v jedné zemi, o významu a fungování davu a roli jednotlivce v něm. O kontrastu všeobjímající vřavy a ostrůvků ticha. A o (ne)svobodě volby, kterou si čtenář "na vlastní kůži" v závěru zakusí. Škoda jen, že mě obrazy dystopické společnosti nedokázaly strhnout a nepřipadaly mi tak realistické, jak realisticky se román tváří.
Ale totoka sa mi velice lúbilo :-). Konečne niečo, čo systém autoritárskeho režimu nespláchne pomocou zjednodušovania a priblblých alegórii. Fakt dobré, civilné, dávajúce zmysel, vytvárajúce atmosféru. Zaujímavá knižôčka. Dobrá.
Atmosféra Orwellova 1984. Totální popření lidské individuality a důstojnosti. Jinak jsem čekala ohledně děje asi trošku víc, rozpracování příběhu víc do hloubky, ale rozsah je na to asi malý, ale rozhodně doporučuji.
Dielo nezaprie inšpiráciu západnou distopickou tradíciou, no je z neho cítiť aj orientálny nádych. V tomto žánri je zvykom, že diela vychádzajúce z obrazu reálnej totality sú akosi desivejšie, strašidelnejšie tým, že sa to naozaj stalo, mohlo sa stať. Odraz reality predvojnovej Sýrie v Tichu a vřave pôsobí napodiv ukľudňujúco. Miesto orwellovských obrazoviek pozerajúcich odvšadiaľ na neznámy šedivý svet, tu sú len hučiace televízory v rozpálených bytoch sýrskeho veľkomesta. Neznámy Veľký Vodca, tým že je jasné o koho ide, zrazu získava tvár, čo ho pre mňa robilo akosi uchopiteľnejším, ľudskejším. A ešte aj s príslušníkmi tajnej polície sa hlavnému hrdinovi darí nejak vychádzať...
Ticho a vřava neprináša v zásade nič nové, no autorov štýl je svižný, jazyk a celkové podanie príbehu pôsobí moderne, knižka sa číta dobre. Proste také akési ľahké ťažké čítanie.
Tentokrát mě Odeon příjemně překvapil, což bylo ale asi způsobený tím, že jsem konečně přestal myslet análem a vzal do ruky něco, co nenapsal asiat nebo splašená viktoriánská děvka, která objevila bičík a dialogy. Sireesovo vyprávění hodně evokuje first person střílečku z prostředí Orwellova 1984, kde se pálí převážně ostrejma (jak spermatem, tak slovy), což je příjemný, protože všichni víme, že Big brother je dobrej akorát tehdy, když se celebrity ve vile nalejou a hrají hru "komu se do otvorů vejde větší láhev." Tyhle dva dny v pseudo-skoro-skutečný diktátorský Sýrii byly svižný a citlivý jako já uprostřed páteční noci, což je překvapivý, když vezmu v potaz to, že knihu nenapsal bílej rasistickej Evropan ve středních letech, jehož největší dilema (otevřít krabici mléka nůžkami nebo nožem?) jsem schopen sdílet. Závěrem mohu knihu doporučit všem obyvatelům Severní Koreje, kteří mají dovoleno přát si od Ježíška něco jinýho než popravu.
je pravdou, že román není moc originální, všechno už tak nějak znáte, ale moc se mi líbilo, to jak mě donutil samotného se rozhodnout a to se u mnoho knížek nestává. Není to lepší než Orwell, ani než Kundera a už vůbec ne než Kafka (to ostně od knihy ani nikdo neočekává), ale stejně vás to přiměje k zamyšlení nad otázkou: "A co teď, když jsou všechny karty na stole?"
Není to vůbec špatná kniha, ale vedle takové DeNirovy hry od Rawi Hageho, kterou jsem četl krátce předtím, mi tahle kniha přišla jako slabý odvar se spoustou odkazů na jinou literaturu. Příběh je dost jalový a i poměrně lehce předvídatelný. Ne příliš originální syrský příspěvek k antiutopické a absurdní literatuře. O samotné Sýrii a tamních poměrech, jak jsem očekával, se toho z knihy zas až tak moc nedozvíte. Respektive se dozvíte, že autor četl Orwella, Kafku, nejspíš Kunderu a snad i Havla a další autory, a že z této četby dokázal vytěžit tento útlý, nepříliš nápaditý román, ve kterém je to samé, jako v tolika jiných a lepších dílech, jen v obměněné podobě.
Ani bych nevěřila, že se dá totalitní režim se všemi svými nesmyslnostmi, absurditami a nespravedlnostmi vtěsnat do vyprávění jednoho jediného dne. Tady se to autorovi podařilo více než dobře. Kniha je plná protikladů, obsahuje je už v samotném názvu a přitom ukazuje, kolik významů může jedno slovo mít.
Po celou dobu čtení mě neopouštělo šílené vedro, které v knize panuje, kakofonie zvuků z tlampačů, lidských hrdel, televizí a rádií a údiv nad tím, jak snadno je možné z lidského tvora udělat nemyslící součást stáda s vymytým mozkem.
Navzdory krátkému rozsahu knihy toho v ní najdete mnoho, od předimenzovaného průvodu k výročí dvaceti let Vůdce u moci, přes lidi ušlapané davem, policejní brutalitu, strach z režimu až po malé a slastné chvíle ticha a klidu.
Zase něco nového, co se mi vážně líbilo.
Útlý román, jenž je "radost" číst!
"Zvuky, které ke mně doléhají zvenčí, jsou dost chaotické. Všeobecnou vřavu protíná třaskavé chrchlání tlampače, ze kterého jakýsi odporný hlas odpaluje salvy slabik oslavných, nesrozumitelných básní, načež se odmlčí a předčítá nařízení vlády. Smysl slov se vytrácí, poněvadž z dalšího tlampače burácejí vlastenecké písně a do toho školáci a studenti skandují svá provolávání slávy (Sirees 2014, s. 6) - (nejen) Psychologická despocie, ze které není úniku a která je nemilosrdná. Pro člověka v této hermeticky uzavřené nádobě neexistuje kout, do kterého by se mohl schoulet a potichu, ve své hlavě, popřemyšlet o tom, zda náhodou Vůdce a strana nemají i nějaká negativa. Tato možnost je pro zbožtělého Vůdce nepřijatelná!... Co člověk slyší, vidí a čte nesmí vyvolat pochyby a musí být v souladu s doktrínou - za každou cenu.
Navzdory horku, které v románu panuje, při čtení budete pociťovat mrazení v zádech.
Ticho a vřava
Zvláštní a zajímavá kniha. Jsem však ráda, že má tak málo stran, poněvadž více bych asi nezvládla. Ano, děj není ničím vyjímečný ale i přesto je zajímavý. Nicméně kniha se mi nečetla moc dobře, přišlo mi, že jsem horko prožívala spolu s postavami a hlavní hrdina na mě moc sympaticky nepůsobil. A ani pořádně nevím proč. A konec? Zvláštní!