Těžko říct
Zuzana Gabrišová
Zuzana Gabrišová vydala v roce 2004 básnickou sbírku O soli (Větrné mlýny). V témže roce začala praktikovat korejský zenový buddhismus a v roce 2006 odjela do Koreje, kde složila mnišské sliby. Po několika letech intenzivního mnišského tréninku se ale opět ozvala potřeba komunikovat prostřednictvím poezie – výsledkem je sbírka Těžko říct. Básně přímočaře směřující k podstatným věcem bytí, zároveň však ukotvené v reálném světě. Drobné, ale palčivé glosy, výzvy, prosby, otázky. S vědomím, že „hranice je křehká věc“ a „o čem se nedá mluvit / dá se psát / někdy ani to ne.“... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Často se vracím k poezii, když mám rozbouřené emoce a mám pocit, že stojím na hraně šílenství... Přišly ke mně verše české autorky, která složila slib, žila v klášteře..., poznala řád, odříkání, velkorysost i bolest, emoce nevládly nad ní, ona nad nimi... Děkuji za obnovení víry v posunu lidskosti v člověku. Pomaloučku se učíme být hodni lásky..., aby se šířila všude kolem nás. Co zasejeme, zítra sklidíme. Odpovědnost za vlastní rozhodnutí je nepřenositelná jako naše zkušenost.
Doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Milá Mácho |
| 2013 | Těžko říct |
| 2004 |  O soli |
| 2015 | Ráno druhého dne |
| 2019 |  Samá studna |
Kniha Těžko říct je v
| Přečtených | 5x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 2x |
| Chystám se číst | 2x |
Obraz překrývá další a jeden pocit střídá druhý, všechno v jakési povědomé rovině, kterou každý člověk dokáže chápat (vztahy a touhy). Líbí se mi, že tématicky je 'Těžko říct' taková cesta, kruh, kde se člověk dostává od náznakové milostné poezie, rodiny, obyčejných emocí, přírodních motivů, přes výuku na ZŠ, ke Koreji a buddhismu (kam autorka odjela v roce 2006) a odkud i přes zákaz používat PC bez dovolení posílala v roce 2008 maily - aby se dostala zpátky k psaní poezie, rodině... bezdomovcům. V lidském životě je motiv toho, migrovat, opustit, odejít, do cizí země, který by každý měl sám zažít a pak se vrátit. Není nic horšího, než člověk, přesvědčený o své pravdě, velikosti, černobílosti, jen protože zná jen sebe, svůj způsob, jen jednu svoji cestu. (...) Brno. "Kafe". Soul. Edinburgh. Tišnov. Tohle byla velmi solidní jízda.
"pojmenovávám své vrásky a jizvy
Táňa Milan Jirka
oškrabávám své jméno perořízkem
aby nezbyla
jen Š Á
GA GA GA
nasypem ti
nejídám
zeleného jačmeňa
mám na nohách zažloutlé zrohovatelé nehty
jako babička a děda
nalomená melodie
zavyla -"