Terapie v noci

Otevřená výpověď známé české zpěvačky Ivy Frühlingové. Malé dítě bývá zátěžovým testem nejen pro psychiku, ale hlavně pro partnerský vztah. A právě to se stane i hrdince knihy, která otěhotněla a vdala se brzy po seznámení. Ustojí tuhle krizi? Miluje svého manžela i dítě, přesto má pocit, že jí něco schází. Začne se ... celý text

Otevřená výpověď známé české zpěvačky Ivy Frühlingové.

Malé dítě bývá zátěžovým testem nejen pro psychiku, ale hlavně pro partnerský vztah. A právě to se stane i hrdince knihy, která otěhotněla a vdala se brzy po seznámení. Ustojí tuhle krizi? Miluje svého manžela i dítě, přesto má pocit, že jí něco schází. Začne se na sebe dívat jinou optikou a hledá pravé hodnoty života. Zkouší nové sexuální praktiky, najde si milence… Nic z toho jí ale nedává, po čem touží doopravdy: zdravé pouto v rodině a klid v duši. Někdy je totiž největší výhrou najít a přijmout sebe sama!

Život je houpačka.
Nahoru – dolů a tak stále dokola.
Takhle to chodí – a nehrajte si na to, že ne!
Tohle je realita. Tohle je život... méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/333297/terapie-v-noci-3ZS-333297.jpg 3.28
Žánr:
Romány, Pro ženy, Literatura česká
Vydáno:, Motto
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
JPBelmondo
24. července

Přestože poezii nijak zvlášť nemusím, tohle jsem docela skousla. Je to sugestivní forma výpovědi. Nejvíce se mi líbily: Sedm let; Mistři pohodáři; Drž se mojí ruky.

"Chyť se občas mojí ruky,
i když už ji třeba
nebudeš tolik potřebovat."...

JustWomen
14. března

Snaha napsat výpověď formou poesie se cení, knížka je moc krásná, obálka se povedla a ta červená gumička kolem...

bookcase
04. března

Netroufám si hodnotit kvalitu veršů, to je pro mě španělská vesnice. Knihu jsem četla víceméně náhodou, měla jsem podle anotace dojem, že to bude román, ale nakonec jsem to vzala jako výzvu a rozšířila si literární obzor.

Belatris
28. února

Obsah mnohých básní výborný - mateřství není procházka po duze s písní na rtech a děti nejsou andílci, kteří kakají kopretiny. Ovšem forma strašlivá. Mnohé verše by člověk napsal leda tak ve třinácti a už za rok by se za ně styděl. V próze by to bylo rozhodně lepší - obsah by nekalila neschopnost dát dohromady verše.
Některé básně jsou vyloženě pitomé - např. Kritik páchne zahořklostí a pokrouceným pohledem na to, co to je literární kritika a kdo je umělec (mimochodem mě irituje i to občasné sebeoznačování "my umělci").