Teď už tě vidím
Nicole C. Kear
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267054/bmid_nicole-c-kear-267054.jpg
4
114
31
Podívat se pravdě do očí může být zatraceně těžké, když člověk ztrácí zrak. Nicole bylo devatenáct let, když si vyslechla zdrcující diagnózu: má nevyléčitelnou oční chorobu, která ji do deseti let připraví o zrak. Na takovouto zprávu se dá zareagovat v zásadě dvěma způsoby: rozumně, nebo nerozumně. V prvním případě člověk uposlechne lékařových rad a zodpovědně se připravuje na život v temnotě. Nicole ale nemá nic takového v úmyslu. Nikomu nic neřekne a dál žije tak, jako by žádná budoucnost neexistovala. Nechá svým životem projít několik mužů, zapíše se do cirkusové školy a procestuje spoustu zemí. Od lehkovážného bytí začne upouštět, teprve když se zamiluje a založí rodinu. Tehdy už navíc pro ni není tak snadné předstírat, že se nic neděje, protože svět před jejíma očima je čím dál rozmlženější. Postupující nemoc ji nakonec přinutí vyjít s pravdou ven. Není to pro ni snadné, ale ani sebevětší vztek na nespravedlnost osudu nemůže Nicole ochránit před pravdou, které se celé roky snažila vyhýbat. Ale kdo ví... Možná je to právě naopak. Možná se jí nakonec uleví, když konečně najde odvahu podívat se pravdě do očí.... celý text
Přidat komentář
"Kdo nic neriskuje, nic nezíská."
Autorka a hlavní hrdinka v jednom má můj velký obdiv. S neveselým životním osudem se dokázala poprat s noblesou a humorem. Příběh rozhodně stojí za přečtení!
Po delší době kniha, která mě opravdu zasáhla. Miluji knihy s touto tematikou a je mi líto, že stran není víc. Za mě jednoznačně MUST HAVE!
Je neuvěřitelné, že se čtenář může při čtení o tragickém osudu smát. Sice s Nicol nesouhlasím v jejím rozhodnutí "zatloukat, zatloukat, zatloukat", ale i přes to mám můj obdiv, jak vše, společně s chápavou a podporující rodinou a posléze s milujícím manželem, zvládla. Člověk se po přečtení takových skutečných příběhů dívá na svět poněkud "světlejšími brýlemi" :)
Na knihu jsem se opravdu těšila, ale vůbec mě ničím nezaujala po přečtení 100 stránce už jsem nevydržela a přestala s čtením prostě mě to vůbec nebavilo. Jenomže mi to nedalo a knihu jsem po krátkém čase začala zase čist a docela jsem se i u toho zasmála. Opravdu obdivuji hrdinku jak se staví ke své nemoci s jakým nadhledem se chová - klobouk dolů!
Příjemná a dojemná kniha. Nadsázku jsem zaznamenala pouze v první třetině, pak to bylo místy opravdu depresivní. Kniha mě ale bavila a obdivuji hlavní hrdinku, že se ke všemu takto statečně postavila.
Závažné téma, které je vtipně a čtivě zpracované. Líbí se mi, že ačkoliv je kniha autobiografická, hrdinka se nesnaží dělat se lepší, než je, popisuje i své přešlapy, hlouposti a špatné vlastnosti.
Kniha je vzpomínkový román neboli memoár. Autorka knihy Nicole C. Kear je hlavní postavou. O to více je kniha dojemná a vy se do ní lépe vcítíte, jelikož se jedná o pravdivý příběh.
Kniha je psána hodně s nadhledem. Hlavní hrdinka má skvělý smysl pro humor, cit pro sarkasmus a právě tímto stylem přistupuje k celé nemoci. Je to milý, dojemný, vtipný a smutný zároveň.
Přesto, že jsem četla ukázku a na základě té jsem si ji koupila, kniha mě zklamala. Nemohla jsem najít sympatie k hrdince knihy a tak vůbec...
Tak tato kniha stojí za přečtení a když píší, bude Vám líto, že kniha skončila, tentokrát mají pravdu !
Můj obdiv a poklona autorce !! Hlavně co vše zvládá a je dle mě skvělá máma !! I žena.