Té nula
Standa Černý (p)
Té nula je kniha o hledání odpovědí, které člověka nakonec pokaždé vrátí zpět na začátek, a přece ne na stejné místo. Tvoří ji 39 básnických textů napsaných mezi lety 2015 a 2020. Té nula se oproti předchozím autorovým sbírkám vyznačuje přísnou kompozicí a častějším využitím rýmu.
Přidat komentář
Poezii čtu málo, méně než bych chtěla. I proto je vždycky zážitek, když se do nějakých básní pustím. Tentokrát je to nová sbírka od mladého básníka Standy Černého (* 1984) nazvaná Té nula.
Sbírka básní je pro mě hodně zvláštní rozhovor, úplně jiný než ty, které každý den vedeme. Zhuštěný, syrový, zranitelný. A platí to i v případě Té nula. U některých básní jsem skrze autorovu emoci přešla přirozeně do vlastních vzpomínek a čtení se pak promění v dialog sama se sebou. V tom je síla této sbírky.
Slabinou je formální nedotaženost mnohých kusů, krkolomnost některých veršů. Říkala jsem si, že by chtěly ještě dozrát a dotáhnout, aby se myšlenku a emoci podařilo dostat ke čtenáři.
Celou sbírku pozvedají i ilustrace Josefa Zlamala, malíře, kreslíře a sochaře ze Šternberka, ve kterých jsem se ráda toulala ve chvílích, kdy jsem ještě nemohla (nebo nechtěla) jít k dalším básním, protože ještě doznívaly ty předchozí.
Té nula
Drobná kniha plná krátkých básní českého autora, tak knihu lze nazvat.
Poezii moc nečtu a musím na ni mít náladu, abych ji dokázal vstřebat. Jednotlivé básně jsou krátké, výstižné. Místy mi bohužel přišlo, že jsou až dětinsky jednoduché a chyběl mi tam nějaký náboj nebo hlubší smysl. Ale je to jen můj pocit.
Kniha doplněná povedenými ilustracemi.
Autor má jistě dobře našlápnuto a ještě se má kam posunout v další tvorbě.