Táta se vrátí
Jurij Tichonovič Vojiščev
Příběh zachycuje psychickou a citovou krizi chlapce, který nechce, nemůže uvěřit, že jeho otec padl, že už nežije. Věří v jeho návrat a čeká na něj. 13-733-71
Pro děti a mládež
Vydáno: 1971 , Albatros (ČR)Originální název:
Я жду отца (Ja ždu otca) , 1965
více info...
Přidat komentář
Od té doby co jsem ji přečetla mne tahle kniha zabolí u srdce, kdykoliv na ni vzpomenu a moc bych si přála říct k ní, že je to věc dávné minulosti. Jenže jak to teď s námi vypadá, tak se to na naše děti dnes valí zas.
Proto bych doporučila každému kdo na ni náhodou narazí, ať rozhodně čte! Aby věděl, co nás to do budoucna ZASE bude stát...
A pamatujte: i povolávací rozkaz se dá odmítnout! Pro vaše děti je důležitější živý táta a máma víc, než plná krabice vyznamenání, i když to možná dnes ještě neví.
Štítky knihy
Táta se vrátíKniha Táta se vrátí je v
| Přečtených | 4x |
| Knihotéce | 2x |
Ještě jednu věc bych k téhle knize chtěla poznamenat: zvažovala jsem, že bych ji načetla, jenže jsou pasáže které nahlas prostě nedám, třeba tahle:
EPILOG
Závidím klukům, kterým se tátové vrátili z války. Strašně jim závidím. Vlastně to není závist. Je to něco jiného. Pocit, který nedovedu vysvětlit. Je v něm bolest nad ztrátou, hořkost nesplněné naděje i obyčejná závist.
Závidím vám, kluci. Závidím, že se vaši tátové vrátili. Závidím i raduji se za vás a s vámi. Jinak to ani nemůže být.
A přece na tatínka čekám. Přes to všechno. Přesto, že padl. Přesto, že to vím.
Čekám. Je mi šestadvacet let. Mám syna. Ale stále čekám na tatínka.
Čekám a čekám.
Čas od času se mi zdá, že přijde. Zaťuká. Vstoupí ve vojenském plášti a botách. Ohromný a mladý. Takový jako na fotografii. Řekne: „Dobrý den. Tak jsem se vrátil. Čekali jste na mě?“
Pochopí, že přese všechno jsme ho čekali? Myslím, že ano. Pochopí, že přese všechno jsme ho čekali? Pochopí. Neodsoudí ani mě, ani maminku, nikoho.
Čekám na něj. Pro mě bude vždycky takový jako na té fotografii. Mladý a usmívající se. Pro mě nikdy nezestárne.
Pro mě válka dosud neskončila, protože můj otec se nevrátil a já na něj čekám. Je pro mě hrozné pomyšlení, že můj syn na mě také bude čekat. A nedočká se.
To není bázeň ze smrti. Je to i obava o budoucnost mého dítěte, obava o všechny syny, kteří budou čekat na své otce.
Znova čekám, čekám a čekám.