Tanec Hermafrodita

Lidé jí říkají „spící básník“. To proto, že své básně zapisuje v okamžiku, kdy se ocitá na hranici mezi bděním a spánkovým útlumem. Říká, že si nepamatuje ani jediný verš a že v bdělém stavu by se o zápis veršů ani nepokusila. Jejím snem je vyslat své papírové děti, své „Hlasem“ nadiktované knihy, v symbióze s vlastními ilustracemi k lidem, do světa, ve kterém by se směly stát pomociplným, lidského ducha léčícím faktorem. Tento sen se vydáním knihy Tanec Hermafrodita alespoň částečně naplňuje. Graficky upravila Věra Martinková.... celý text