Táborská výjimka

Krátká povídková črta o dlouhém odporu města Tábora, které se po porážce stavovského povstání v první fázi třicetileté války postavilo proti straně císařského vojska. Tato Durychova próza byla původně načrtnuta jako potenciální pracovní materiál pro valdštejnskou trilogii Bloudění v rámci její první průpravné verze autorského kompozičního rozvržení trilogie. Dozvídame se o tom mimo jiné z korespondence Durycha Josefu Florianovi. Durych text nakonec do Bloudění nezařadil. Knižně próza tedy vyšla jako 21stránková příležitostná bibliofilie, kterou vydala skupina přerovských knihomilů S. Pleva a kol. coby druhý soukromý tisk k III. schůzce moravských bibliofilů, konané v Uherském Hradišti 8. června 1930. [Pro tuto schůzi vyšla ještě Durychova bibliofilie Uherské Hradiště–Luhačovice coby pátý tisk.] Knihu vyzdobila dvěma dřevoryty Marie Mrkvičková-Hlobilová a na ručním papíře vytiskli Kryl a Scotti. *** Próza vyšla poprvé tiskem časopisecky 28. 3. 1928 v LN 36, č. 161 na s. 1–2. V rámci dalšího knižního vydání byla pak přetištěna v roce 1938 do souboru Toulky po domově (Ladislav Kuncíř: Praha).... celý text