Svědectví kapitána Minaříka

Tato kniha se nedá ani moc číst ani rozumně hodnotit.
Je to naprosto bizarní propagandistické čtení (a jako propaganda je na plný počet hvězdiček), knižní vydání literární reportáže, která vycházela původně na pokračování v sobotní příloze Rudého Práva. Četba pro otrlé milovníky literárních kuriozit a možná odborné zájemců o komunistickou propagandu.

Po úvodních až hagiografických pasážích o dětství, škole a rozhlasové a divadelní kariéře je Minařík svým komunistickým přítelem Honzou (z "nezkaženého jádra strany" a jak se ukáže i z komunistické rozvědky) zverbován ke spolupráci. V srpnu 1968 Minařík uviděl přijíždět sovětské tanky a poznal, že země je zachráněna. Ale protože nepřítel nespí, tak již v září 1968 na doporučení Honzy odjíždí Minařík, vydávající se za jednoho z mnoha post-srpnových emigrantů, přes Vídeň do Mnichova, kde začne pracovat ve Svobodné Evropě, pro blaho všech, co v ČSSR zůstali. Zbytek knihy pak hlavní hrdina odhaluje, jak Svobodná Evropa a americké tajné služby můžou prakticky za všechno negativní, co se v Československu odehrálo zhruba mezi lety 1963-68. V každém emigrantovi, kterého v Mnichově (či kdekoliv jinde ve světě) Minařík potkává, odhaluje agenta CIA nebo Izraele, zároveň jsou všichni emigranti vlastizrádní alkoholici, násilníci, podvodníci, zbabělci a všechno dělají jen pro peníze. Zahraniční zaměstnanci Svobodné Evropy jsou takoví jakbysmet a českoslovenští disidenti, zejména bývalí straničtí a vládní funkcionáři jako Dubček s Mlynářem, jsou k tomu na nejlepší cestě. A nebohý Minařík, nezkažený komunistický superhrdina, je jen s největším odporem nucen žít mezi těmito lidmi na prohnilém válkychtivém Západě, kde mu oporou v těžkých chvílích je jen četba Rudého Práva a jiných československých tiskovin, které se mu daří sehnat, a kde sleduje, jak socialistická vlast prosperuje.

Fakt je, že u mnoha pasážích jsem se smál nahlas, protože propaganda a ten "správný" pohled na rok 1968, emigraci a Svobodnou Evropu jsou tam tlačeny tak na sílu, že to místy působí až jako parodie. Skoro jsem si říkal, jestli to autor myslel vážně, nebo ironicky zkoušel, co mu ještě tiskový dohled skousne. Na druhou stranu to dost nudilo, protože to neustálé odhalování zrádných agentů prakticky v každém člověku, kterého Minařík někde potkal, se dost opakovalo, stejně tak neustálé vychvalování Minaříkových superschopností, komunistické morálky a krás a radostí socialistického zřízení.

Většina "zásadních důkazů" o podvratné činnosti Svobodné Evropy, které jsou v knize představeny (a některé i přefoceny), jsou nicneříkající obecná memoranda anebo citace z různých nedoložených soukromých dokumentů, o jejichž pravosti lze mnohdy pochybovat. Nepřinášejí také nic nového, neboť vazba rádia na CIA byla na Západě odhalená již roku 1967 a v době Minaříkových aktivit přešlo financování vysílání přímo pod americký Kongres. Ale CIA a USA byli dlouhodobě osvědčení záškodnici a v tuhnoucí normalizaci to propagandisticky nejspíše využitelné bylo až až.

No, já vás varoval.