Strindbergova hvězda
Jan Wallentin
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126139/strindbergova-hvezda-126139.png
3
32
32
Jeden kříž. Jedna hvězda. Už pře sto let čekají odděleně každý ve své temnotě. Spolu tvoří klíč k nejlépe utajené záhadě na světě. Nyní se opět vynořily na světlo a štvanice začíná. Hon, v němž je historik Don Titelman jak lovcem, tak kořistí, aniž by přesně věděl proč. Tuší ale, že v nesprávných rukách by kříž s hvězdou mohly přivodit nepředstavitelnou katastrofu. Příběh začíná v hluboké důlní šachtě v blízkosti švédského města Falunu, kde sportovní potápěč Erik Hall najde až děsivě dobře zachované mrtvé tělo, které v ruce křečovitě svírá mystický kříž. Když potápěč začne psát o svém nálezu v novinách, ukáže se, že o něj v různých částech světa usiluje řada mocných lidí. Začíná dlouhá a napínavá cesta Evropou až na sever, přes ledově studené moře. Kříž spolu s hvězdou, která k němu nedílně patří, totiž ukazují cestu k temnému tajemství uprostřed ledových ker. Dokážou hlavní hrdinové rozuzlit osud expedice, podniknuté před sto lety?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2011
,
Jota
Originální název:
Strindbergs stjärna , 2010
více info...
Přidat komentář
Mně se kniha vcelku líbila. Ano je tam spousta myšlenek vedených najednou a proto jsem možná téměř až dokonce nevěděla jak to dopadne. Konec je nepředvídatelný a to se mi líbilo.
Koukám, když čtu ty komentáře, že názor na knížku máme všichni jakýs takýs podobný, ne-li stejný.
Tajemná mrtvola v šachtě? Hmmm, to vypadá zajímavě. Ani ty historické úseky mi nevadily, naopak, období třetí říše můžu. Ale pak se to začalo motat a zamotávat čím dál víc, až se to zašmodrchalo v jednu velkou motanici. Na konec jsem se dostala s vypětím všech sil.
Ano. Někdy méně znamená více.
Jsou romány, které od prvních stránek srší adrenalinem. Pak jsou knihy, které se pozvolna rozjíždějí, aby v druhé půlce konečně chytly dech. A když vypustíme knihy, které se nikdy nerozjedou, anebo se rozjely neznámo kam, zůstanou nám romány s výborným startem, jež v druhé půlce vybouchly a skončily v odstavném pruhu.
Strindbergova hvězda je právě jedním z těchto případů - do strany 160 dokázala strhnout tak, že jsem jí ani odložit nechtěl. Jenže pak začal děj podivně skomírat. Jan Wallentin pokládá čím dál víc otázek, než na které dá odpovědi, a to, co mě od prvních stránek na knize chytlo, se začalo vytrácet do ztracena. I když začalo vyprávění logicky a opodstatněně, nečekaně sklouzlo k vykonstruovanému a nesmyslnému ději.
Autorova nejsilnější stránka spočívá v umné souhře historických faktů s mystifikací, kdy jsem neměl důvod mu jediné slovo nevěřit. Jenže v závěru jsem se dočkal vystrčeného prostředníčku. Něco takového jako „co, kde, kdy, jak a proč“ mu evidentně nedělalo hlavu.
Jedním slovem: slátanina! A to mám ráda i sci-fi,snažila jsem se přistupovat k žánru otevřeně. Možná tomu uškodil i překlad, místy to bylo trochu nesrozumitelné. Dvě hvězdy dávám za prvni polovinu, která vypadala slibně a dobře se četla, byly v ní zajimavé informace z historie.
Od začátku mi to tématicky připomínalo honbu za Svatým grálem od Browna, i tak hodnotím jako zajímavé počtení, které Vás díky složitosti děje udrží v neustálé pozornosti.
Zajímavá kniha, určitě není určená pro milovníky jednoduchých zápletek, spíš pro náročné. Sice mi místy připomínala úryvky z určitých filmů, ale celkově ji hodnotím jako dobrou knihu. Pravdou je, že ten konec mě fakt zklamal, čekala bych něco úplně jiného, než takovou blbost...
Souhlasím, začalo to velice slibně. Jen jsem měla osobně pocit, že bych si asi měla zopakovat trochu fyziku.
Kniha není špatná, dalo by se říct, že až do posledních kapitol velice slibná a četla se rychle a dobře. Ovšem ten konec...Nenadchl mě a celkové okouzlení z knihy vyprchalo a čtení ve mě nic nezanechalo. Až je mi to líto, téma bylo moc dobré.
Nebylo to špatné, trošku jsem se v půlce ztratila, ale potom to šlo. Drsné byly zážitky babičky z tábora, taková zvěrstva. Podle mě to bylo dost napínavé a celkem zajímavé.