Strieborná cesta
Stina Jackson
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436594/bmid_strieborna-cesta-98J-436594.jpg
4
749
749
Aj tá najtemnejšia cesta sa raz skončí. Pred tromi rokmi sa stratila Lelleho dcéra v odľahlej časti severného Švédska. Lelle strávil tri nasledujúce letá jazdiac po Striebornej ceste pod polnočným slnkom, zúfalo hľadajúc stratenú dcéru, seba samého a spasenie. Medzitým do mesta prichádza sedemnásťročná Meja s nádejou na nový začiatok. Je v rovnakom veku, ako bola Lelleho dcéra, dievča na prahu dospelosti. Aj na Meju striehnu na tomto izolovanom mieste temné nebezpečenstvá. Keď pomaly prichádza jeseň, životné osudy Meje a Lelleho sa pretnú takým desivým a tragickým spôsobom, aký si ani jeden z nich nevedel predstaviť.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Silvervägen , 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha čtivá a zajímavá.Pro otce Liny sice to nedopadne hepyendem,ale aspon se dobere do konce své ztracené dcery,on jediný který se nevzdával a hledal,i když ostatní už to vzdávali.
Kniha je napsaná čtivě, přišla mi však velmi rozvláčná a dlouho se nic nedělo.
Zvrat a vyústění přišlo na posledních 15 stranách. Před tím byla spousta zbytečného balastu.
Tak tohle se mi líbilo. I bez potoků krve a velkých brutalit je to správně temný až depresivní příběh. Přesně takhle si představuji typickou severskou krimi. Hezky a jednoduše napsané, úplně jsem viděla popisující krajinu, příběh byl docela neotřelý a v téhle moc neobydlené oblasti i uvěřitelný. Za mě doporučuji a určitě zkusím další...
Jednoducho skvostně napsaná kniha ze severu.
Divokost přírody,krása polární záře,chlad na duši,neurvalost tlkotu srdcí...
Dechberoucí putování po Stříbrné cestě kde postavy vynárající se z temnoty inkoustu dýchají v příběhu lásky,neurvalosti,tajemství,temnotě duší a rozluštění které veme dech na několik minut kým to všechno člověk vstřebe a řekne si že to vůbec netušil.
Vezměte si ten krásný kontrast.
Polární záře a divoká severská příroda vs. pachatel, kterého nemůžu charakterizovat, jinak bych práskla, kdo to je. Každopádně a abyste věděli, je divnej.
A ztracená dívka, pak další ztracená dívka, pak jedna puberťačka s divnou matkou žijící u staromládence závislého na pornu.
Hned byste se tam zajeli podívat, žejo -:))).
Myslím samozřejmě kvůli přírodě, jak jinak.
Autorka to umí s atmosférou a zbytečně nekombinuje, aby zaujala. Dokáže to i bez zbytečných štráchů prostě dobrým příběhem.
Jenom by nemusela postavy krmit jídly z krve. Vím, že "tam" je to normální, ale při každé další zmínce o "krvavém pudingu" se mi v bříšku poprala snídaně s obědem.
Stejně jako Pustina je i v této knize výborně vykreslená švédská krajina, venkov, neútěšnost a depresivita místa i jeho obyvatel. Příběh byl zajímavý, čtivě napsaný, někdy trošku roztáhlý. Napínavý i bez přehnaného množství krve a vražd, které jsou u švédských autorů dost běžné.
Po dvou norských zapadákovech (Království a Zmizela v mlze) se přemísťuji studenou Skandinávií do třetího, tentokrát ale ve Švédsku. Není to tu o nic lepší. Rozpadlé domy, zoufalí bezdomovci, fetující tlupy mládeže, kuřáci a alkoholici. Rozjíždí se dvě linie příběhu, jedna temná a smutná, druhá tak trochu nedozrále dětinská (tragikomický vztah matka/dcera mi neustále připomínal působivé drama Služka z Netflixu), třetí linie se přidává v polovině knihy, ve stejném bodu se dá vytušit i pachatel. Čtivé, pochmurné, napínavé, smutné, skandinávské.
Audiokniha, náležitě vážná četba Jitky Ježkové a Jana Vondráčka.
80 % (zatím 556 hodnotících s modrým průměrem 77 %).
Konečně kniha, kde hlavní postavy nevystupují vyšetřovatelé. Je to pohledem nešťastného otce, který jako jediný pořád doufá, že se jeho dcera najde. Ani si nechci představit, co prožívá. Kniha nepřináší takový ten WOW efekt, ale není to špatné. Za mě dobré odpočinkové čtení.
Jasně, že má čtenář vysoká očekávání, když se kniha stala tak úspěšnou, oceňovanou, prodávanou... Potom je opravdu těžké ta očekávání naplnit nebo dokonce přesáhnout.
Od Stiny Jackson jsem zhruba před rokem četla Pustinu, na jejíž děj jsem již zapomněla. Na prostředí a překrásnou atmosféru ovšem nikoliv.
A myslím, že až se mně zeptáte za rok na Stříbrnou cestu, řeknu nejspíše to samé. Pochybuji, že si budu pamatovat děj a jeho vyústění, ale tu atmosféru, přírodu a bílé noci z hlavy nevyženu.
Po této stránce byla kniha opravdu krásná - poskytla čtenáři domov, útočiště. I do postav se dalo bez problémů vžít a čtenáře sytil jejich žal, utrpení, šílenství, kterým oplývaly.
Dokonce jsem byla nadšená, že to, co jsem si už před polovinou knihy začala myslet, se potvrdilo jako pravda. Tím se stal příběh důvěryhodným, i když nijak šokujícím. Nicméně já upřednostňuji to první.
Přesto - příběh se někdy nezdravě táhl. Ubíral na dynamice. Stával se těžko stravitelným.
Šílenství, které ke konci vypuklo bylo neukočírované. Jako by té hrůzy nebylo samo o sobě dost.
A pak... První polovina knihy, která se odehrává pod neotřelým půlnočním sluncem, je jaksi magičtější než její druhá část. Jsme o půl roku dál a léto ztrácíme někde v dálce... Postavy nacházíme v pro nás neznámém rozpoložení. Chtěla jsem se vrátit zpět....
Konec rychlý. Náhlý. Chybělo mi setkání Meji a Carla-Johana. Chyběl mi průnik do bratrské trojky a to, co vlastně věděli, nevěděli, co cítili.
Bylo toho ještě tolik k probádání...
Co mě ale mrzelo nejvíce, byl přenádherný hrdina, který se objevil poměrně brzy, a pak již nedostal vůbec žádný prostor. Jen jednu jedinou zmínku... Ztracený osamocený Patte.
Vlastně nevím, jak příběh chválit, ani jak ho kritizovat. Někdy jsem si ho užívala, doslova hltala, a někdy se modlila, aby se to už proboha někam hnulo, aby už byl všemu konec. O své teorii jsem v podstatě nepochybovala - přišla mi dost průhledná.
Sama jsem zvědavá, co ve mně z příběhu zbyde... Jak moc časem zapomenu na celý Norrland a jeho obyvatele. Třeba mě překvapí, že se nakonec v paměti uchytí... A třeba vystřízlivím rychle.
Ani nevím, zda knihu doporučit... Takovou rozporuplnost jsem již dlouho necítila. Určitě ale existují lepší thrillery. O tom nemůže být pochyb.
Kniha vypráví o životě dvou lidí. Učitele Lelleho, který před třemi roky přišel o dceru, která se beze stopy ztratila. Lelle od té doby jezdí po okolí a hledá ji.
Druhou postavou je Meja, sedmnáctiletá dívka, která se s psychicky nemocnou matkou alkoholičkou odstěhuje k cizímu muži. Meja se seznámí s místním chlapcem a stane se součástí jeho rodiny.
Příběh, myšlenka a konec jsou zajímavé, ale zpracování strašlivě rozvláčné. Upřímně, do strany 150 jsem četla, pak už jen přeskakovala.
Námět super, zpracování za mě ne.
Modré čísla hodnocení? Za mne naprosto výborné, v poslední době to nejlepší co jsem četla z trillerů. Není potřeba vždy potoků krve a násilí a že k závěru knihy jsem si domyslela kdo asi, mi vůbec nevadí. Víc k tomu netřeba slov. Za 5*
Děj minimální, ale kniha není nudná. Napsaná je napínavě, zajímavě, čte se sama. Rozuzlení není nijak překvapivé, ale nevadí to. Slešné 3,5*.
Prvních 100 stran postavy v příběhu jen kouřily cigarety, jezdily v autě, a některé musely poslouchat hlasité vzdechy z projevů rozkoše. Tak to tedy na mě působilo. Byla jsem trochu otrávená. Ale pak se v příběhu objevilo jméno Hanna. A přišel zlom. Náhle jsem příběhu věnovala více pozornosti a docela mě i bavil. A to vydrželo až do konce.
Kniha má necelých 250 stran, veliká písmena a vynechaná místa mezi odstavci, když se mění vyprávění postav. Přesto ale těch prvních 100 stran bylo zbytečně dlouhých. Nezáživné a nudné.
O koupi další autorčiny knihy s názvem Pustina zatím rozmýšlím. Když ji někde zahlédnu v akci (jako v případě Stříbrné cesty), je vysoká šance, že si ji pořídím.
Lelle už tři roky hledá svou dospívající dceru, která jednoho dne zmizela z autobusové zastávky. Sedmnáctiletá Meja se přistěhuje se svou psychicky labilní matkou na sever Švédska a snaží se konečně nalézt pevné místo v životě a nějakou kotvu. Cesty muže a dívky se nakonec samozřejmě protnou. Postupně myslím začnete tušit, kde je zakopán pes, takže žádné šokující odhalení se nekoná, nicméně knížka se mi líbila, byla jsem spokojená s vystavěním příběhu, vykreslením jak postav, tak prostředí drsného švédského severu a určitě si plánuju přečíst i autorčinu další knihu Pustina...
Vcelku slušný thriller s ponurou atmosférou, dobře vykresleným prostředím a pátráním po zmizelé dceři.
První polovina knížky není až tak záživná, druhá je lepší. Děj je vcelku předvídatelní, ale konec pěkně dořešený. Lelleho jsem si oblíbila a fandila jsem mu, ale ....
Chladný severský příběh této psychodetektivky mne tedy moc chladnou nenechal. Stále jsem četla a společně s Lellem jsem chtěla najít a odhalit skutečnost, ať bude jakákoliv. Nevědět NIC je horší než vědět pravdu. Myslím, že bych si tento příběh také dovedla představit zfilmovaný.
Poslouchal jsem jako audioknihu a co musím vyzdvihnout jako první je to, jak knihu namluvili paní Ježková a pan Vondráček. Děj samotný velmi dobře plyne a je napínavý, takže 100%.
Naprosto skvělá kniha, totálně mě mrazilo z moc dobře vylíčené atmosféry, nemohla jsem se odtrhnout, ačkoliv mě v půlce knihy napadal pachatel, nebyla jsem si dost jistá a hnalo mě to dopředu. Moc doporučuji a asi jsem divná, ale chápu obrovský ohlas ve Skandinávii
Kniha nebyla špatná,dobře se četla,jen od půlky už tušíte,kdo za tím stojí
Takže závěr pro mě nebyl tolik překvapující.
Knížka se docela dobře četla, ale mohla být méně rozvláčná. Do 2/3 příběhu jsem si myslela, že to putování a hledání nešťastného otce se bude stále opakovat. Snad to ani nelze označit za thriller. Pak to ovšem nabralo rychlý spád a příběh byl neuvěřitelně napínavý. A pak jsem příběh musela dočíst na jeden zátah. Za přečtení určitě stojí.