Střepy života: Z Osvětimi se neodchází

16.02.2020

Zajímavý příběh, ale žádný trhák nečekejte.

12.02.2020

Velmi otevrene napsana kniha. Musim rict, ze jsem behem cteni mela knedlik v krku, chtelo se mi brecet, kdyz se loucil s maminkou, no hrozne... Knih z 2.sv.v.mam nactenych moc, tahle patrila k tem silnejsim. I kdyz po literarni strance to neni top, ale ten pribeh je neskutecne silny..

14.01.2020

Musela jsem si dát oddych, abych mohla něco napsat.
Kniha je napsaná hodně syrově, pohledem malého kluka.
Je dobře, že se prolínají časy, čtenář má aspoň možnost chvilku "vydechnout". Chvílemi jsem měla pocit, že tohle už Szmulek nemůže přežít. Například surové bití kvůli jedné syrové bramboře....:-(

Četla jsem mnoho knih na tohle téma, ale tady mi nesedl rychle useknutý konec.
I přesto bych knihu dala jako povinnou četbu.
Za mě 4hvězdy.

05.01.2020

Já jsem z knihy více cítila a také ocenila autorovo poselství o jeho životě po..po válečných hrůzách, po ztraceném dětství. Jeho sílu a touhu pomáhat druhým, dělat smysluplnou práci, žít život s druhou šancí a umožnit to samé i druhým. Člověk s velkým srdcem.

02.12.2019

Neskutečné, opravdu stojí za přečtení.

09.11.2019

Velmi zajímavá kniha o holocaustu. Četla jsem jich více, tato je jedna z mnoha.

05.11.2019

Kniha bezpochyby zajímavá, avšak z mého pohledu byly na toto nesmírně smutné téma napsány lepší. Nicméně opět jde o smutné svědectví tentokrát očima malého chlapce. Opravdu neradostné čtení...

02.11.2019

Přečteno za jeden den, i když už je to několikátá kniha na dané téma. Velice oceňuji autora, který dokázal přežít nepředstavitelné hrůzy, ztratil kromě bratra celou rodinu, a přesto všechno prožil život smysluplně. Zpracoval své otřesné zážitky a díky nim pomáhal nasměrovat život dětem z pouličních gangů ke vzdělání a lepšímu životu.
Mám vnuky ve věku toho chlapce a neumím si představit, že by některý z nich prožíval a přežil něco tak hrůzného. A sama pro sebe si neumím představit, že bych přežila milované členy své rodiny - to bych snad ani nechtěla žít dál...

01.10.2019

Trochu slabší kniha. Jelikož jsem četla už mnoho knih o holokaustu, Střepy života nebyly až tak moc "top" mezi knihami o válce.

04.09.2019

Opravdu, velmi drsná kniha o holokaustu.
Neuvěřitelné a obdivuhodné, jak mohli takové hrůzy někteří jedinci přežít a ještě najít tak úžasný a lidský smysl života.

02.09.2019

Velmi drsné autentické vyprávění chlapce, který přežil několik koncentračních táborů a po tom všem ještě dokázal pomáhat dětem ulice v americkém Bostonu. Klobouk dolu před jeho vůlí žít a po všech hrůzách, co si sám vytrpěl, pomáhat jiným.

27.08.2019

Opět jeden z neuvěřitelných příběhů o žití v koncentračních táborech. Szmulek Rozental (Steve Ross), který přišel téměř o celou rodinu. Přestože se sním život nemazlil, dokazal myslet a pomáhat ostatním po celou dobu svého života. Má můj obdiv. Čtyři hvězdičky dávám proto,že kniha mohla být lépe propracovaná.

19.08.2019

Skutečný příběh muže, který prošel 10 koncentračními tábory! V knize se střídají kapitoly z minulosti a z přítomnosti. Obě dějové linky se mi líbily. Kniha byla čtivá a začetl jsem se do takové míry, že jsem knihu přečetl za jeden den. Kniha si určitě zaslouží 5 hvězdiček, tj. 100 %.

Líbilo se mi, že autor po otřesných událostech z koncentračních táborů se přestěhoval do USA, vystudoval psychologii a věnoval se mladistvým a řešením jejich problémů v rizikových oblastech USA. Autor si nesl traumata z války, přesto se snažil pomáhat a podávat pomocnou ruku mladým lidem, kteří se potloukali po ulicích, neměli žádný životní cíl. Z mého pohledu autora už nic nemohlo zaskočit, protože u některých událostí by se jiný člověk na jeho místě bál o svůj život, ale autor bral všechno s nadhledem a snažil se zvolit přístup, aby mladé lidi nasměroval, dodal jim odvahy, aby se v životě nevzdávali a někam to dotáhli, ačkoliv si byl dobře vědom, že to nemají jednoduché. Stále mladým lidem připomínal, že hodně důležité je vzdělání.

Dočteme se o hrůzách v koncentračních táborech, které autor prožil, dočteme se o jeho rodině, o jeho výborném kamarádovi Piniovi, dočteme se o zvěrstvech, které autora postihly! Pokud by Steve Ross správně nevyhodnotil situace, ve kterých se nacházel, mohl přijít o život, smrt mu vysela na vlásku.

Steve Ross dal podnět k postavení Památníků holokaustu Nové Anglie v Bostonu.

V knize se vyskytují fotografie.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Doteď si každý den přeji, abych dokázal zapomenout na ten hrozivý praskot kostí házených na hromady. Jako by ten zvuk stále zněl ozvěnou v mých uších. Za bílého dne jsem byl svědkem, jak plameny spalovaly mrtvá těla a roztavovaly kůži a ve vzduchu se vznášel lidský popel. I dávno poté, c o oheň uhasl, hromada se rozpadla a dým odnesl vítr, jsem pořád cítil popel mrtvých na své kůži a sžíravou pachuť neduživosti a smrti na svém jazyku.

Během dlouhých a mučivých chvil jsem si však přál být jako oni. Tehdy, kdy jsem cítil silný hlad, jako by mi někdo zarazil kolík do střev. Tehdy, kdy jsem byl tak unavený, že jsem měl pocit, že mi kosti vypadnou z těla a spadnou s rachotem na zem na dvoře. Tehdy, kdy jsem byl tak smutný a tolik se mi stýkalo po rodičích, že jsem měl pocit, jako bych žil v neustálé temnotě. V takových chvílích jsem si přál být jako oni. Nechtěl jsem už nic cítit. Nechtěl jsem se strachovat, jestli se dožiju druhého dne. Toužil jsem po jediném okamžiku klidu. Někdy jsem si přál být mrtvý.

13.08.2019

Opět další kniha o holokaustu, v mém pořadí již čtvrtá, kterou jsem přečetla. Drásá mi to srdce, ale čtu o tom hrozně ráda, jelikož chci znát příběhy lidí, kteří takovou hrůzu zažili a přežili. Bohužel zemřelo obrovské množství lidí, kteří už nám svůj příběh vyprávět nemohou, ale díky přeživším máme pohled na ty zvěrstva, která se odehrávala. Tento kus historie by měl znát každý, jelikož, jak sám pán v knize několikrát vyzdvihuje, nesmíme zapomínat.