Stopa Locacorten
Milena Brůhová
Stopa Locacorten je detektivní novela a námětově čerpá z pokřivených mezilidských vztahů a slabosti lidské psychiky.
Přidat komentář
Jedna z prvních detektivek, kterou jsem od M. Brůhové četla a musím říct, že mně nadchla. Tato detektivka se dočkala také televizního zpracování s názvem "Příbuzenstvo". V rolích kriminalistů se představili skvělí herci Rudolf Hrušínský a Viktor Presiss.
Příběh hodně těží ze "specifik" doby socialismu: nedostatek bytů, který v těch letech devastoval tisíce rodin a rozvracel vztahy, a nedostatek léků, který měl za následek zdravotní potíže, podplácení, shánění "po známosti".
Motiv zločinu byl tedy brzo jasný, ale uchazečů o titul pachatel bylo hodně. Vyšetřování je přímočaré a jde hodně po "psychologii", vyhodnocování fyzických stop se tam jaksi ani moc nekoná.
Napsáno zručně, šikovně. Na cestu z jedné konečné metra na druhou - ideální!
Výborná kniha ako jej o ostatné detektívky. Podla tejto knihy vznikol film Příbuzenstvo, ktorý bol ale slabší než kniha
Detektivka, ze které dýchne československé prostředí a děj je jednoduchý a proplynete jím jakoby nic. Příběh ani moc nenadchne, ale alespoň jsem dostal odpověď na otázku co je to vlastně ten Locacorten. S tím jsem si lámal hlavu a jsem rád, že jsem dostal odpověď :-)
Na Brůhové mě baví její styl vyprávění i popis postav. I tady nezklamala a opět jsem přečetla jedním dechem.
Moje citová záležitost. První dospělá detektivka, kterou jsem četla. Ani ten socialistický tón mi nevadí, naopak, dodává knížce ten správný podtón nostalgie. Dnešní čtenáře už asi neoslní, ale já nemůžu jinak, než čtyři hvězdičky.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy české krimi české detektivky
Autorovy další knížky
| 1989 |  Aby svědek nepromluvil |
| 1987 |  Zkouška kvality |
| 1990 | Stopa Locacorten |
| 1989 | Muškáty potřebují slunce |
| 1985 | Jsem vrah? |
Lehké čtení třeba na cestu vlakem. Žádné velké napětí, s vrahem jsem byla napřed před policisty. Připomíná takové ty novinové příběhy typu Nejzajímavější případ kapitána ... Jen je trochu delší. Ale tyhle příběhy jsem v novinách četla ráda, takže trochu nostalgie a za mě dobrý.