Sto dní šťastia
Fausto Brizzi
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234487/bmid_sto-dni-stastia-234487.jpg
4
306
306
Horkoúsmevný román o láske, priateľstve, slnečnom Taliansku a skvelej kuchyni Čo by sme robili pri predstave, že máme pred sebou posledné dni svojho života? Možno si poviete – ďalší príbeh, ktorého hlavnému hrdinovi diagnostikujú nevyliečiteľnú chorobu... Tento je však niečím výnimočný – protagonista Lucio Battistini sa rozhodne čeliť výzve svojho odchodu jednoznačnou voľbou: byť šťastný. „Ľutujem iba jedno: musel som zistiť, že zomieram, aby som začal žiť.“ „No predovšetkým,“ pokračuje, „existuje veľa vecí, ktoré chcem svojim deťom a manželke porozprávať. Moje najväčšie prianie je, aby si zapamätali ocka ako nepredvídateľného zábavného človeka prekypujúceho životom a nápadmi.“ Málokto pozná deň svojej smrti. Štyridsiatnik Lucio Battistini, bývalý vodnopólista, manžel a otec dvoch detí to však vie úplne presne. Dátum si určil sám, keď ho nečakane navštívil nevítaný hosť v podobe nevyliečiteľnej choroby, ktorému dal ironickú prezývku priateľ Fritz. Sto dní života pred konečným cieľom. Sto dní, aby zanechal pekné spomienky svojim deťom, aby sa zabavil s priateľmi a aby si opäť získal srdce svojej manželky, zranené jeho neverou. Sto dní, počas ktorých sa Lucio rozhodol usilovať sa o najťažšiu vec zo všetkých: byť šťastný. Hlas Lucia je jedinečný: jeho sebairónia a úprimnosť z neho robia nezabudnuteľného hrdinu. Pri čítaní jeho príbehu sa budete smiať aj plakať.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Cento giorni di felicità , 2013
více info...
Přidat komentář
Zajímavě napsaná kniha, ikdyž takové téma nevyhledávám. Knihu mi doporučila paní v knihovně. Smutný příběh, přitom plný optimismu, humoru. Nejvíc mě pobavil den 66. Obdivuhodné, jak se k takové zprávě Lucio postavil ...
Knihu jsem právě dokončila - a nemám slov. Konec jsem probrečela, i když celý ten příběh byl tak hezky pozitivní a nesl se ve stylu "carpe diem". A optimismus, který celou knihu prolíná, je nejen obdivuhodný, ale i nezničitelný. Tohle mě fakt dostalo...
Vtipné pojetí boje s těžkou nemocí v italské režii. Užívej každý den, nevíš, co bude ráno. Řeš jen to důležité, protože když jde o život, to ostatní není podstatné. Vyrovnej se s lidmi a sám se sebou.To je poselství této knihy a já nemůžu nic víc, než s tím souhlasit.
Nemůžu dát jako většina hodnotících 5 hvězd... Za prvé mě dost štval překlad. Slova jako "chemoška", "lávstorka", taštička pro kočky (místo kapsička) atd. To ovšem není chyba autora.
Začátek knihy mě ohromně chytil. Ale v druhé půli už mi přidal děj nepravděpodobně barvotiskový a tak přehnaně pozitivní, že to pro mě nebylo uvěřitelné. Skutečně by se na smrt nemocný člověk dokázal postavit ke svému umírání takto čelem a nazakolísat? Nebyl by ani trochu zlý ke svým nejbližším, necítil se více ublíženě? Dost nestravitelný problém pro mě byla dcerka Eva, která v šesti letech psala ve škole slohové práce (!) a pronášela neuvěřitelné perly. Jako dítě z reklamy. A protože nechci uvádět spoiler, naznačím jen, že řešení ke konci knihy "o dětech bez dětí" se mi vůbec nelíbilo. Zvlášť když šlo o děti autorem popsané jako na svůj věk velmi vyzrálé. Já bych na to jako manželka a matka nejspíš nepřistoupila. Zkrátka, kniha plynula hezky, až příliš hezky na můj skeptický vkus. Přes všechny mé výhrady je to však kniha nutící k zamyšlení a hodnocení svých dnů. Život je sakra krátký...
Nemám rád příběhy, které to hlavní odhalí hned na prvních stránkách, ale šlo by to napsat v tomhle případě jinak? Krásné, dojemné vyprávění o rodině, přátelství a hořkosladké cestě Lucia s rodinou a "přítelem Fritzem"(s kterým by člověk neměl jezdit nikdy a nikam), do cílové stanice.
Filmové zpracování se chystá, takže se budu těšit.
Úžasně čtivé díky minikapitolkám a lehkému až žertovnému jazyku, i když o nevyhnutelném konci. Pro mne nejdojemnější pasáž - seznam dárků. Ubírám jednu hvězdičku za chování manželky.
Strašně krásný a zároveň strašně smutný příběh? To je kniha 100 dní štěstí. Opravdu se budete smát a plakat zároveň. Je to kniha ze života. Takový, jaký je. A tím si mě kniha získala. Uvědomíte si, že se často zabýváme a trápíme malichernostmi, na kterých ve finále ale vůbec nezáleží. Užívejme si každého dne, protože nikdy nevíme, kolik nám jich ještě zbývá. Dávám pět hvězd.
Mohu se jen ztotožnit s ostatními komentáři... Kniha je úžasná. Moc dobře se četla a v podstatě je to čtrnáct dní po přečtení a stále se k ní v myšlenkách vracím.. Silné téma, bohužel v dnešní době aktuální.
Tyhle knihy nazývám "roztomilými" a rozhodně se tím nesnažím snižovat jejich úroveň. Je to jedna z těch, která donutí člověka se pousmát a vzápětí vážně přemýšlet nad životem. Ač pojednává v podstatě o smutném tématu, nenajdeme v ní tolik smutku, jak by se možná čekalo. A i když je kniha poměrně předvídatelná, myslím, že to v tomto případě ani tolik nekazí celkový dojem. 5 hvězd jednoznačně zasloužených!
Kniha se mi neskutečně líbila. Četla se jedním dechem, dlouho jsem si jí přála až mi nakonec přítel udělal velkou radost. Názorná ukázka lásky, přátelství, rodiny i chyb. V Římě jsem byla a všechno jsem si dávala dohromady a spojovala s místy, jež v knize byly popsány.
Moc se mi líbilo, že autor nechával čtenářům volné stránky pro jejich poznatky, že mluvil (psal) přímo jim.
Myslím, že kniha mi v srdci zůstane ještě dlouho.
Kniha o lásce, o klopýtnutích, o rodině, o přátelství. Krásná, vtipná, smutná, laskavá, k zamyšlení. Nezapomenutelná. Opravdu jsem se nahlas smála a ač jsem nechtěla, tak i slzy tekly. Vtipné dialogy, např. když syn vypáčil skříňku s chemikáliemi ve škole a oba nevědí, jak to sdělit matce:
Řeknu jí to já , prohlásím s výrazem obhájce.
Paolin jekot byl slyšet až na římský obchvat.
Nitroglycetin? Tvůj syn si vyráběl jen tak pro zábavu nitroglycerin?
Když říká "tvůj syn", je fakticky hodně naprdnutá.
Napadlo mě, jestli Brizzi sám neumírá, že je kniha tak sugestivně napsaná.
"Potom.
Slovo, které vyslovíme během života tisíckrát. Zavolám ti potom.
Je nějaké potom?
O potom už vím všechno, je to jediné skutečné uspokojení, které máte, když umíráte dřív, než vaši přátelé.
Potom není zlé. Ale užívejte si teď, to je lepší."
Nie je nič prekvapivé na tom, že tento námet prinúti čitateľa zamyslieť sa nad bytím. Asi najvyššou substanciou bude zoznam ľudí, ktorí sú pre nás v živote najdôležitejší..... deti, manželka, rodičia, priatelia..tí skutoční. Aj ja som si takýto urobil. Tých sto dní je neuveriteľne krátkych. Nedá sa dobehnúť, čo sme v živote zameškali. A presne tak to pociťuje aj Lucio. Nebýva to často, ale Lucio sa stal mojim priateľom. Celý čas som mu neuveriteľne fandil, prehováral som jeho manželku, aby nestrácali ani jediný deň. Myslel som na neho ešte dlho po prečítaní knihy. Veľa múdrych myšlienok vložil Fausto Brizzi do Luciových úvah . Dejová línia jednoduchá, napriek tomu úžasný výsledok.
Kniha je úžasná a v něčem mi pomohla pochopit mou mamku, která si po vvyslechnutí krutého ortelu začala plnit některé sny co vždycky byly, hlavně kvůli rodině, přesunuty na 'až později', které se nekonalo. Nejsem žádná plačka, ale u této knihy jsem si pobrečela. A pokud bych se dostala do podobné situace vezmu si tuhle knížku jako průvodce.
Asi první kniha, kterou jsem se odvážila číst, i když jsem věděla, jaký bude mít konec. A rozhodně toho nelituji! Krásná kniha plná úžasných dialogů, která ve mně ještě týdny po přečtení nechala spoustu emocí a zamyšlení nad životem.
Krásně napsaná kniha, čte se sama a její interaktivní části donutí k trochu jinému zamyšlení, skvělý nápad...mohu jen doporučit...autor měl pravdu, budete plakat, budete se smát a při tom všem okolo vás bude plynout lidský příběh, který může zažít každý z nás....
Bože, jak někdo mohl napsat něco takového.... Smála jsem se tak, že dcera i manžel nechápali... a plakala tak strašně moc..... Děkuji pane Brizzi....
Vlastně bych vůbec nevěřila, že jde napsat knihu s tématem jako je umírání, vážná nemoc tak, že se u ní pobavíte. Tato kniha je v tomto jedinečná.
Budete se smát nahlas a jasně, že budete i brečet. Ale ten příběh je tak nádherný, je v něm tolik chytrých myšlenek, tolik pravdy o životě, rodině, lásce, a také o tom báječném mužském světě přátelství. A kdyby byla anketa na nej knihu za leden, kterou jsem přečetla, za mě by to byla tahle....a možná nejen za měsíc leden.
Určitě ji nečtu naposledy a vřele doporučuji.
Smutné, jemné, láskavé, dojemné - neviem, či tieto prívlastky vystihujú presne dojem iných z prečítanej knihy, ale ja by som to asi takto zhodnotila. Doporučujem, lebo toto bolo ozaj pohladenie duše....
Kniha byla fajn a četla se pěkně...místy mě trochu nudila, nejsem úplně cílová skupina. Mám raději knihy, které mají rychlý spád.