Stín banyánu
Vaddey Ratner
Výjimečný debutový román Vaddey Ratnerové, autorky s nevšedním citem pro jazyk, o naději, síle dětské představivosti, lásky k příběhům i k životu samotnému, který se odehrává na pozadí jedné z nejtemnějších a nejbrutálnějších kapitol lidské historie. Píše se rok 1975 a pro sedmiletou Raami ze dne na den končí dětství. Její otec se za rozbřesku vrací ze své pravidelné procházky se zprávou o bojích, které právě zachvátily ulice Phnompenhu, hlavního města Kambodže. Chaos revoluce a následný teror záhy rozdrtí všechny představy, které doposud holčička o světě měla. Ve světě novém, v němž se smrt, hladovění a tvrdá práce na hranici fyzických možností stanou něčím tak hrůzně všedním a všudypřítomným, se malá Raami upne k tomu jedinému, co jí z násilně přervaného dětství zbylo – k tradičním kambodžským mýtům a legendám, které jí vyprávěl otec. V ovzduší brutálního systematického teroru, kde je paměť brána jako nemoc a záminka popravě, se dívka snaží s jejich pomocí bojovat o každý další den, kdy zůstane naživu.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Romány
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
In the Shadow of the Banyan , 2012
více info...
Přidat komentář
Krásná, dojemná a obdivuhodně smířená kniha, kupodivu plná kouzelných obrazů.
Krásná kniha se silným příběhem. Moc příjemně se čte, neustále se něco děje, takže čtenář chce vědět, jak to nakonec dopadne. Krásné popisy míst i osobností. Trochu naivní, ale vzhledem k tomu, že je to vyprávěno z pohledu malé holčičky, tak je to správně. Rozhodně doporučuji.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, protože o období a místě, ve kterém se děj odehrával, toho vím pramálo. Ovšem celou dobu jsem se nějak nemohla ztotožnit s tím, že by tak malé děvčátko (ve věku mých dcer) mělo tak hluboké myšlenky...Že bylo v jakémsi šoku - rozumím, že utíkalo do krásných příběhů - rozumím, ale že se tak orientovalo v některých situacích, dovedlo dát různé věci do souvislostí - tady si myslím, že autorka spoustu věcí pochopila až později...rušilo mě, že jsem stále přemýšlela, jestli to takto opravdu mohlo dítě vnímat. Od maličkostí, kdy Raami popisovala, jaké úkony provádí řidič než nastartuje náklaďák a obavy, zda se zrezivělým autem dojedou do cíle, až po analýzy vzájemného vztahu s matkou v daných situacích. A ta hloubka některých myšlenek! Mimochodm opravdu zajímavých a krásných...Je ale dost možné, že jsem se jen nenaladila na stejnou strunu jako autorka, protože i když knihou prolínají krásné příběhy, nezapamatovala jsem si žádný. Přitom - ta malá holka je jich plna.
Jsem nejspíš ovlivněna tím, že jsem nedávno četla také silný příběh - Běž, chlapče, běž od Uri Orleva a tady bylo vyprávění tak prosté, jakoby mi to dítě vyprávělo.
Dala jsem prvních 139 stran - bohužel - tím nechci nijak snížit hodnotu příběhu, ale musela bych opakovat to, co tady napsal Sorow. Proto ani nebudu hodnotit.
Vzdávám se...opravdu málokdy odložím knihu, protože to zkrátka neumím, ale V.R. mě absolutně nezaujala jako spisovatelka. Ono všemi oceňované "poetično" mě rušilo a knihu se mi zkrátka (i přes závažnost děje) nepodařilo dočíst...
Kruté, otřesné, ale přesto nádherná kniha!
"... slova nám umožňují učinit trvalým to, co je svou podstatou pomíjivé."
"Truchlit tedy znamená cítit vlastní nicotnost."
"Jsme schopni mimořádné krásy, když máme odvahu snít."
Stín banyánu - kniha s tak romantickým názvem a tak krutou realitou. Kniha, kterou si budu nepochybně pamatovat. Je v ní tolik kontrastů - pohádkový život královské rodiny versus život psanců, lyrické popisy krajiny versus život v pracovních táborech, smrt versus touha žít a přežít, pokora versus brutalita. Stín banyánu je ale zároveň svědectvím o nastolení revoluce v Kambodži a převzetí moci Rudými Khmery v čele s Pol Potem. Příběh je o to působivější, že se jedná o vyprávění malé dívky, za jejíž identitu se skryla sama autorka. Nabízí se pochopitelně paralela s dalšími zeměmi, které zažily krutý teror diktátorů. Jak podobné jsou si ve své podstatě příběhy z Kambodži, Ruska, Číny, Čech ...
Veľmi ťažké čítanie. Nie z dôvodu ťažkých slov a viet, ale z obsahu, ktorý ukrýva. Tak smutné, tak boľavé, tak dychberúce, že len spomienka na knihu drása moje vnútro. A najhoršie, či možno až absurdné je to, ako je kniha napísaná. Krásne, jemne, melodicky, priam poeticky nádherná, s kontrastom toho čo so sebou prináša. A práve to je zdrvujúce. Stín banyánu navždy ostáva v mojej mysli, ale už nikdy sa do jeho tieňa neponorím. Už nikdy nenechám rozdrásať svoje vnútro tým, čo sa v ňom ukrýva. Stačí obyčajná spomienka na to, čo v ňom je......a to je viac než dosť....5/5
Silný příběh, nejdřív jsem se nemohla začíst, ale potom to plynulo velmi rychle. Popsané starokambodžské tradice, rodinné pouto a bohužel dopad komunismu. Na některých stránkách se člověk neubrání slzám.
Drsný a krásně napsaný příběh. Začátek byl sice trochu zdlouhavý, ale od poloviny jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Pochmurné čtení. Jako bych sledoval plynout mohutnou špinavou ničící řeku. Brutální obsah, proložený poetickými pasážemi. Účinné. Komunismus je svinstvo - v každé době a v každé zemi.
Ta knížka, je prostě a jednoduše krásná. Popis realistické hrůzy s dětskou nevinností je opravdu silné. Nešlo se mi do ní "zakousnout", ale pak jsem četla jedním dechem.. Slzy v očích, radost, že u nás ten komunistický režim byl procházka růžovým sadem, proti tomu co se dělo tam... Mrazivě smutné. Ani si neumím představit smutek lidí co museli prožít takové hrůzy. Smutek je jako měsíc. Je tu odjakživa a neprodělává žádnou revoluci. A víme proč.. Protože na něm není potřeba nic měnit, už je dokonalý.
Stále jsem se motala kolem 100, tak jsem se rozhodla, že knihu odložím a třeba se k ní někdy vrátím.
Špičková kniha! Zásáhne rovnou do srdce a do svědomí. Poetický jazyk, nádherné obrazy, moudrost. Příroda jako živá. Těžko uvěřitelná skutečnost, od které nás dělí jen pár desítek let. Strhující příběh vypráví malá dívenka s velkým srdcem, milující svou rodinu, o kterou postupně přichází tím nejhůř myslitelným způsobem. Dočítala jsem bez dechu a nemohla se odtrhnout. Pasáže, kdy jí tatínek nebo maminka vyprávějí pohádkové příběhy, patří k nejkrásnějším místům knihy. Vyzařuje z nich láska a zoufalá snaha uchránit dětskou mysl před tím, co to dítě vidí na vlastní oči. Věrohodnost románu umocňují výrazy v khmerštině. Obdivuju ty lidi za jejich duševní sílu, kdy ani v šílených podmínkách neztratili důstojnost a víru v sebe sama. Ctili rodinné tradice, do posledních vteřin se krásně chovali k dementní babičce a snažili se jí prokazovat pocty, jaké jí náležely. Paradoxně si bere život ten, kdo vypadá jako nejsilnější z rodiny, velký strýček. Přitom se nadlidsky snažil, aby tu strašnou tmu prosvětlil něčím veselým - a jemu nemohl pomoci nikdo. Věřím, že všichni ti, kteří se podíleli na všech zvrácených zvěrstvech a sami sebe pasovali na úroveň komunistických bohů, se po zásluze smaží v pekle!! Za života je totiž nikdo nepotrestal. Doufám, že autorka nezůstane jen u jedné knihy, má talent od boha. Knihu se budu snažit získat do naší domácí knihovny, doporučuji všem, kdo rádi přemýšlejí.
kniha jsem dala jedním dechem a úplně mě nadchla....vřele všem doporučuji, jak popis kraje, tak i lidského utrpení mě úplně vtáhl do děje...a přiznávám, že jsem na konci brečela dojetím...jelikož jak se člověk dozví, je to podle skutečné události a podle očitého (prožitého) svědectví
Velmi silný lidský příběh zachycený předčasně dospělou Raami.
Z počátku jsem měl problém u knihy vydržet, ale po jejím přečtení toho nelituji.
Díky tomuto příběhu jsem mohl z části " pochopit " jednu z děsivých stránek kambodžské historie.
Smutné, velice smutné, a tak kruté. Ale tak krásně napsané. Nejhorší je hloupost lidí, že se nechají strhnout ještě hloupějším ve jménu čeho? Stát se figurkou někoho jiného a nechat se zneužít a využít? K tomu, aby ubližovali ostatním. A co tím získali? Nic! Vnitřně mě to hodně štvalo, častokrát jsem musela knihu odložit, ale nedalo mi to a po chvíli jsem se k ní zase vracela.
Nadto jsem obdivovala vnitřní život a velkou fantazii Kambodžanů. Pohádky a příběhy z jejich duchovního světa. To knihu hodně obohatilo a člověk dokázal v tu chvilku i zapomenout, o čem vlastně knížka je.
Já fakt věřím, že ta kniha je krásná, ale já prostě nemam na to, ve čtení této knihy pokračovat...
Štítky knihy
útěk autobiografické prvky tragédie královská rodina zločiny komunismu Kambodža Rudí Khmerové podle skutečných událostí
Stín banyánuKniha Stín banyánu je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 483x |
| Čtenářské výzvě | 66x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 247x |
| Chystám se číst | 359x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 10x |
Kdyby napsala Ratner tuto knihu ve stylu "Utekla jsem z KLDR", rozhodně by neměla takovou přesvědčovací sílu. Koncept, který autorka zvolila, je naprosto originální a zatím jsem se s ním v souvislosti s podobným tématem nesetkal.
Svědectví o jedné z nejhorších genocid 20. století je podáno politicky neutrálníma očima nezletilé členky khmerské královské rodiny a veškeré brutality jsou líčeny s až morbidním básnickým nádechem. Dětská duše reaguje na zabíjení únikem do fantazie a obdivováním přírodních krás, přičemž svůj podíl hraje i nevědomost, do níž se jí snaží rodiče zastřít.
Kladně hodnotím také faktickou objektivitu. Autorka nepopírá, že svůj díl viny měly na kambodžské tragédii i Spojené státy a zároveň poznamenává, že s Rudými Khmery zcela logicky zpočátku spolupracovala i královská rodina, protože je spojoval společný nepřítel.