Štěstí nepadá s nebe

Hra z prostředí kladenských valcířů, za niž autor obdržel titul laureáta státní ceny, je hrou o životě dnešních lidí, řeší jejich konflikty, ukazuje jejich problémy, je především hrou o práci a poměru k ní. Vztah k práci, pracovnímu kolektivu a dnešnímu životu dělí hrdiny hry ve dvě nestejně velké skupiny. Na jedné straně stojí starý Kadlec, dělník, který poznal na vlastní kůži tíhu osudu dělníka v buržoasní republice, bojoval proti kapital. řádu v řadách komunistické strany a stává se v lidově demokratickém Československu předním budovatelem, uvědomělým vlastencem a hospodářem na svém závodě. S ním v jedné linii jdou jeho staří i mladší soudruzi, kteří všichni poctivě a cílevědomě pracují a nedají se proto ani na chvíli zmást těmi, kdo nemilují práci, kdo vyhledávají raději zahálku a ulejvku, kdo stojí nakonec jako malinká skupinka k zániku určených lidí proti velkému a silnému kolektivu. A uprostřed mezi těmito dvěma skupinami stojí syn starého Kadlece, Jan, který ve své touze vyniknout, nedat se zastínit slávou otce a „šťastnějších“ druhů, dostane se právě do oné malé skupiny našeptavačů a stojí nakonec jako individualista, vyloučený z pracovní úderky, nejen proti svému otci, ale proti celému kolektivu. Hra zachycuje očistný proces, kterým musí Jan projít, aby našel opět své pravé místo, svůj vztah k lidem, poznal sílu života vkolektivu a pravý pocit úspěchu z práce. - 12 m., 4 ž., 4 scény.... celý text