Srdcerváč

02.07.2012

Tuším, že v 'Pěně dní' Vian popisoval 'srdcerváč' jako mechanickou zbraň, která vám vyrve srdce z těla. Nejspíš k tomuhlu pocitu chtěl přirovnat i náladu knihy. Zatímco z Pěny dní jsem byl celými těmi emocemi a hořkosladkostí unešený, Srdcerváč byl jen jakýsi podivně chladný, plný symbolů, ale hlavně mě téměř nudil, ale přitom se na začátku tvářil zábavně (příchod, porod - už tady ovšem náznak hořkosti). ____ Jestliže ale popisujeme Vianovu realitu jako pokroucenou a absurdní, dovolil bych si říct, že v mnoha ohledech si všímám, jak naprosto vychází z pocitů a pravidel tohohle Světa a řídí se jeho logikou, jen ji převádí do trochu jiných kulis. Kupříkladu Klementýna, která manžela potřebuje jen proto, aby měla děti, pak už ji nezajímá, v zásadě ho nenávidí a jediné, co pro ni má smysl, jsou děti, tak to vždycky bylo a je. ____ Vian vzpomíná na dětství a své tehdejší dětské vidění Světa, ale zkrátka a dobře, nesedlo mi to, náladou ani pocitem, ne, že by mi vadil těžký podtón, ale tahle kniha není ukázka toho, v čem je Vian mistr - tohle šlo úplně jinou cestou. Jsem si ale jist, že někdo určitě uvítá tenhle chladnokrevnější a odcizenější depresivní prvek.

26.02.2012

Kdo má rád knihy typu Sto roků samoty nebo A uzřela oslice anděla, určitě nebude zklamán ani ze Srdcerváče. Autorova snová představivost a poetický jazyk vás chvílemi okouzlí, chvílemi pořádně znechutí. Věřim tomu, že Vian se právě skrze psaní o zrůdnostech snažil poukázat na svou citlivou stránku (př. slzící oči koně, zpěvánci, nářek kácejících stromů). Na mě to byla občas taky příliš silná káva. Přesto dávám plný počet, protože kniha je to rozhodně originální a nadprůměrná, ať na čtenáře působí jakkoli.

06.02.2012

nejsem zadna mekkota drsnost v knihach snasim v pohode ale z tohohle mi bylo strastne tezko a spatne a pritom viana miluju..penu dni povazuju za genialnost nejtezsiho kalibru ale srdcervace jsem bohuzel nebyla sto skousknout..