Srdce tajgy

04.01.2024

Upřímně jsem na prvních stránkách nevěděla, co čekat. Trochu mě, pravda, ovlivnilo, že jde údajně o fantasy a tu já nemusím. Nicméně mé obavy se posléze rozptýlily a já se nechala unášet dějem až k samému konci,kdy mi bylo líto, že kniha již nepokračuje. I přes neustálé krvavé zteče je to totiž kniha dobře čtivá, poučná a i když většina hrdinů je zde záhy zabita, pár jich zůstává delší dobu a můžeme tak sledovat jejich osudy. Že nebyl přiložen slovníček vysvětlivek, mi nevadilo. Autor něco vysvětlí, něco si lze domyslet.

26.12.2023

Čtení této knížky jsem dlouho odkládala, protože jsem se bála její délky, ale zakousla jsem se do toho a nepustila. Přiznám se ale, že jsem čekala něco jiného. Pak jsem si ale na příběh zvykla a zajímalo mě, jak to dopadne. Občas jsem se ztrácela ve velkém množství postav, ale jedná se o zajímavý pohled do mě neznámých krajin.

01.12.2023

Mé počáteční velké nadšení postupně upadalo. V jedné diskuzi jsem četl, že kniha splňuje hlavní znaky velké ruské klasiky - rozvláčné vyprávění, zimu, alkohol, beznaděj a zmar. Co se týče historické hodnověrnosti, autor byl odkázán na legendy, kusé informace v kronikách, několik jmen a doložené moskevské tažení knížete Starodubského proti Permu v roce 1472. Vše ostatní zřejmě budou jen autorovi fantazie, historická poznámka bohužel chybí. Ve vyprávění se vyskytuje množství etnografických, geografických a mytologických pojmů a ugrofinských a archaických slov, ale žádné vysvětlivky, slovníček nebo mapa.

Část čtvrtá slouží především k ospravedlnění autorova světonázoru, že boj za svobodu nemá smysl a lepší je být další gubernií ruské říše, protože "nas mnogo". Toto myšlení v Rusku přetrvalo od 15. století až do dneška, momentálně se o tom Rusové snaží přesvedčit Ukrajince. Tato poslední část mě vysloveně nudila, dočetl jsem jen s přemáháním.

06.10.2023

Monumentální, epický, historický a čtivý román o ruském dobývání pohanských zemí a jejich národů na východ od Moskvy;mečem, ohněm a křížem.
Až neuvěřitelně podrobný v popisu pohanských praktik a prostředí.A mučednických smrtí misionářů, jejich zápasů o vymýcení pověr a bájí, které se tvrdošíjně nechtějí vzdát svých území;v těchto pasážích autor využívá fantasy prvky, které doplňují příběh.
Nechybí poetické pasáže,popisy přírody, hrdinství i zrady postav.
Pravdou je že některé pojmy jsem si musel najít na internetu, čtení vyžaduje čas a pozornost, obojího jsem měl v lázních dost i doma potom, odměnou mi byl čtenářský zážitek, který stál za to.

Víte, jak voní na jaře les? Slunce se pomalu prodírá skrze koruny stromů a zahřívá všechno kolem. Zakloníte hlavu, rozpřáhnete ruce a vstřebáváte všechen ten klid kolem. Sníh už je dávno pryč, půda je kyprá a šťavnatá. Ptáci se překřikují jeden přes druhého, všechno po dlouhé zimě ožívá. A přesně takové pocity mě prostoupily, když jsem tuhle knížku otvírala.

K tomu vám přimíchám trochu historie Rusko v 15.století. Třenice mezi křesťany a pohany, mystické obřady a rituály, modly, temné hvozdy se spoustou podivných postav a souhvězdí, ve kterých si můžete číst jako v knížce. Dokážete to?

V prvé řadě vás upozorním, že jde o hodně kvalitní četbu, která bude vyžadovat spoustu vaší pozornosti. Vyprávění je jazykově velmi pestré a bohaté, Konstantin Šindelář, který knihu překládal, udělal obrovský kus práce. Smekám, a ještě dlouho budu. Také jde spíše o historický román než o fantasy literaturu. To mi ale ve výsledku vůbec nevadilo. Nechala jsem se obklopit světem, který jsem doposud nepoznala a stránku po stránce jím putovala dál.

Nedočetla jsem ji. Zvládla jsem dvě stovky stránek a vyvěsila bílou vlajku. Nebylo to tím, že by kniha nebyla dobrá. Naopak. Byla dobrá až příliš. Zkrátka a dobře ještě nepřišel její čas. Líp to nejspíš vystihnout nedokážu. Snad mě pochopíte.