Špulka modré nitě
Anne Tyler
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296322/bmid_spulka-modre-nite-0Zz-296322.png
3
178
66
Jeden dům. Jedna rodina. Tři generace. Rodina Whitshankových oplývá jakýmsi nepopsatelným nádechem výjimečnosti, zároveň se ale podobá jakékoli jiné rodině. V příbězích, které jednotliví protagonisté vyprávějí sobě i jiným, odhalují jen část pravdy – a některé kousky skládačky vyplouvají na povrch až po mnoha letech. Jako ve všech rodinách i v té jejich je spousta lásky a smíchu, stejně jako zklamání a žárlivostí. V centru vyprávění jsou manželé Abby a Red a jejich čtyři děti, především nejmladší syn Denny, neschopný se vázat ani k povinnostem, ani ke vztahům či práci, zároveň rozčilující i přitažlivý, který se do rodiny vrací a zase mizí, rozvíří emoce a stáhne se. Rodinná sága začíná ve dvacátých letech minulého století, kdy do Baltimoru přicházejí Redovi rodiče Junior a Linnie a táhne se až k Abbyiným a Redovým voučatům na počátku nového století. Hlavně se ale odvíjí kolem krásného domu, který patriarcha Junior kdysi postavil pro bohatého zákazníka a pak získal pro sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
A Spool of Blue Thread , 2015
více info...
Přidat komentář
Popravdě, čekala jsem, že kniha bude úplně o něčem jiném. Místy je úsměvná, místy nudná, místy nutí k zamyšlení...Příběh krásně plyne, ale pořád jsem čekala na nějaký ohromující závěr, ten však nepřišel. Je to taková odpočinková kniha. Nevadí mi, že se tam střídají části z přítomnosti a minulosti, naopak to dodává knize na půvabu. Co bych jediné vytkla, tak na mně tam bylo příliš mnoho postav - doteď nevím, čí vnoučata ke komu patří.
Nesouhlasím, že by se v knize nic nedělo. Děje se tam toho hodně - v mezilidských vztazích, všechna tajemství a křivdy, drobné nuance ve vztazích mezi sourozenci i přiženěnými členy rodiny, zasazení do kontextu doby, zde dokonce několika dob... Nutí i k zamyšlení nad sebou a vlastní rodinou... To, jak rozdílně lidé vnímají vzájemný vztah (Nora - Abby). To, jak je vždy jedno dítě "šéf" a má potřebu druhé sourozence dirigovat, obzvlášť je-li jich víc. To, že matka se bude pro dítě trápit, ať je jakkoliv staré, a jak sourozenecká řevnivost či žárlivost neodejde s dospělostí. Ta nezbytná tolerance mezi manželi k jejich zálibám i osobnostním rysům...
Mně byla nejbližší Abby, svou osobou i profesí, a protože sama pracuji se starými lidmi s demencí, pohled do jejího nitra, jejího vnímání a uvažování, když už okem okolí "bláznila", je neocenitelný. Je neuvěřitelné, že tohle někdo dokázal zachytit na papír bez balastu. Každé slovo je tam, kde má být, a žádné není zbytečné. Rozhovory jsou hutné, a přitom plynulé a neopakují se jako v mnoha jiných knihách. I proto jsem měla pocit, že čtu knihu rozsáhlejší a trvalo mi to déle než jindy.
Jediné, co mi nesedělo, byla druhá polovina knihy, náhlý skok k předchozí generaci - proč bez plynulého přechodu? Ano, bylo třeba některé věci vysvětlit, ale pro mě byla tato část příliš násilná a jiná. A nakonec opět přesun do současnosti a rychlý konec, relativně otevřený...
Dobře napsaná, odpočinková a příjemně rozvláčná kniha, podle mě dává přesně to, co slibuje - příběh jedné rodiny, jednoho domu. Není to o ději, takže ano, je to místy nudné, nepřekypuje to napětím, ale pestrostí postav a propletencem jejich vztahů, přesně tak, jak tomu v životě (a v rodinách) bývá. Je to takový ten opravdový pohled na opravdové lidi a opravdový život - a ten nebývá vždy dramatický, netvoří jej jen akční hrdinové a dechberoucí zvraty.
Čekala jsem, co se z knihy vyklube, co přijde za pointu. Bohužel jsem čekala marně. Velké zklamání. Kniha byla spíš o domě než o rodině. Tajemství se stejně neodhalila.. a děj byl nuda.
Špulka je příběhem jedné rodiny, jednoho domu. Příjemné vyprávění, dobře vykreslené charaktery jednotlivých postav, u knihy jsem si krásně odpočinula.
Jak jsem začala, tak jsem u 96. stránky skončila. Knížka mě nebavila, jak napsal Miro67 - hezky napsaná kniha o ničem.
Taky jsem po celou dobu čtení čekala, až mě to čtení chytne, přesně jak v komentářích níže uvedených, ale nějak se ten pocit těšení se na čtení nedostavil, ale dočetla jsem ji. Ono se nedá kritizovat děj té knihy- je to o životě, který žijeme my všichni a kdo z nás má rád moc časté rozčeřování klidných vod v našich skutečných životech ? Ruku na srdce, většina našich životů jde v relativním klidu a trochu nudě ( a jak jsme za tu nudu rádi, když najednou přijde nějaké neplánované vzrůšo jsme z toho patřičně vykolejení). Takže pokud se na knihu dívám takhle- dalo se to přečíst, jde přece o jakýsi popis normálního života jedné normální rodiny .
Asi jsem čekala něco úplně jiného.Rodinnou ságu,jejíž děj se bude rozvíjet a gradovat.Ale toto je vlastně vyprávění o životě jedné rodiny.Netvrdím,že život té rodiny byl nezajímavý,jen mi tenhle způsob popisu jejich života prostě moc nesedl.
Všední kniha o všedních věcech. Mám ráda všední věci, ale tyto byly občas i nudné. Knihou probíhají příběhuyz různých časových období, tak musíte být na pozoru, aby jste příběh správně časově zařadili. Moc se mi líbil originální konec, který vysvětlil název knihy.
Také jsem z této knihy zklamaná, čekala jsem podle názvu, že se rodinný příběh rozvine-jako špulka nití ,ale bohužel jsem se nedočkala. Nudná kniha.
Totální zklamání. Styl psaní je dobrý a zajímavý a nutil mne číst dál a dál a pořád jsem čekala na pointu. Ta však bohužel nepřišla. Kniha mi vůbec nic nedala.
Knihu jsem prelouskala a jak jsem se blizila ke konci, cekala jsem nejakou pointu. Bohuzel jsem se nedockala. Tezky podprumer.
Ze začátku jsem měla pocit, že knihu ani nedočtu, hrozně mě nudila...ale když přišlo na řadu vyprávění z dětství, jakoby se kniha stala najednou zábavnou a poutavou. Nebýt té minulosti v ní, dám jednu hvězdu. Myslím, že na označení SB dost slabé...
právě dočteno a pocity mám velmi zvláštní, na jednu stranu jsem si sama říkala, jestli budu číst dál ..stále dokola příběh jedné rodiny a upnutosti na jeden dům, ale styl psaní mě neustále jakoby zvědavě nutil pokračovat a sledovat jednotlivé osudy této rodiny...bylo to zvláštní, jakoby jste si zaskočila na kafíčko k sousedce a vyslechla si celou rodinnou story..takže ano, docela to ušlo, za mě tak 3 a půl hvězdy, ale podruhé už bych ji nečetla
Kniha Špulka modré nitě nebude asi čtením pro každého. Mě ovšem bavila. Četla se mi dobře a autorčin vypravěčský styl mi sedl. Nečekejte v knize nějaké velké, dějové zvraty. Příběh plyne velmi pomalu, ale nenudí vás. Autorka popisuje život jedné rodiny, zabíhá i do minulých let. V těchto pasážích se třeba dozvíme, jak rodina přišla ke svému krásnému domu. Určitě mě nejvíc bavilo vyprávění ze současnosti, o čemž je kniha především. Nahlédnutí do minulosti ve dvou částech knihy je celkem stručné. Žádná postava příběhu nijak zvlášť nevyčnívá, dle mého ani zmiňovaný Denny. Celá kniha je psána v er-formě.
Špulku modré nitě doporučuji všem čtenářům, kteří si užívají rodinné příběhy, poklidné čtení. Všichni ostatní, kteří si libují ve svižném vyprávění, překvapivých zvratech, by asi nebyli právě nadšení.
Musím říci, že tato kniha mě naprosto nadchla a její příběh na mě silně zapůsobil. Kolik toho může jedna rodina zažít v jednom domě, který již obývá třetí rodinná generace? Kdo chce vědět, nechť si tento skvost přečte.
Autorka románu Večeře v restauraci domov, za který získala Pulitzerovu cenu, mě ani tentokrát nezklamala. Má velký cit pro rodinná dramata, takže jsem si opět početla. Rozhodně doporučuji všem přemýšlivým čtenářům, kteří mají rádi příběhy ze života, který není pro nikoho snadný...
Štítky knihy
americká literatura rodinné vztahy domov ságy staré domy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Špulka modré nitě |
| 2019 | Běh času |
| 2021 | Rusovláska u cesty |
| 2016 | Děvče na ocet |
| 1991 |  Večeře v restauraci Domov |
Knižku jsem měla doma dlouho a až čtenářská výzva mi ji vložila do ruky. První kapitola mi přišla fajn ale pak to byla děsná nuda a utrpení to číst do konce. Chtěla jsem knížku odložit ale říkala jsem si, třeba na konci bude nějaké odhalení.