Spojka, dvojka, plyn
Dorthe Nors
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352863/bmid_spojka-dvojka-plyn-FdQ-352863.jpg
3
21
6
Čtyřicetiletá překladatelka Sonja má pocit, že je nejvyšší čas na životní změnu. A začne tím, že si konečně udělá řidičák. Ukáže se však, že to není tak jednoduché. Ani po šesti měsících cvičných jízd neumí Sonja řadit. Její instruktorka Jytte toho má totiž hodně na srdci, a aby nemusela přerušovat vyprávění, řadí radši sama a Sonja jen točí volantem. Navíc musí tajit, že trpí mírnou závratí. A sestra s ní nemluví, masérka jí zase pořád pitvá duševní život, místo aby se starala jen o tělo, a nejvíc ze všeho ji vyčerpává, jak se pořád musí pohybovat mezi všemi těmi vykuchanými těly a uřezanými údy, kterými jsou poseté detektivky jejího dvorního autora. Co na něm všechny ty ženské mají?! Naučí se Sonja přeřadit na trojku? Najde spřízněnou duši? A co je důležitější – najde sama sebe?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Spejl, skulder, blink , 2016
více info...
Přidat komentář
Knizku jsem zahledla v doporucenych knizkach v knihovne. Precetla jsem ji je to par stranek. Ocekavala jsem humor, ale ten tam urcite nebyl. Pocity jsou hodne rozporuplne:-(
Kniha se mi dostala náhodně do ruky v knihovně a zaujala mě hlavně tím, jak hlavní hrdinka se ne a ne naučit řadit a jaké potíže jí způsobovalo její neustálé točení hlavy neboli polohové vertigo. Pro tyto dvě věci i určitý humor mě některé pasáže opravdu zaujaly, i když celkově jde o zvláštní styl vyprávění i zvláštní konec, který však vlastně logicky uzavírá Sonjin neutěšený život. Ve středním věku nemá stálého partnera, nemá děti ani dobré vztahy s rodinou ani dost uspokojující práci. Příliš si nerozumí ani s pár kamarádkami a ve spojitosti se svými závratěmi, kdy "krystalky potřebují zapadnout na svoje místa" neustále hledá svoje místo ve světě, který nefandí nikomu, kdo se nějakým způsobem odlišuje. Přijde mi, že autorka chce ukázat, že v dnešní společnosti žijí lidí, kteří zdaleka nejsou šťastni single, ostatní je netolerují, ale oni si chtějí žít po svém.
Očekávání: Příhody z autoškoly, z překládání, autorka ze severu - juchů!
Realita: Vyprávění o životě, který se hemží blbci, a cokoli se hrdinka proti tomu snaží byť jen říct, je to ještě horší. Líbilo by se mi, kdyby byl trochu víc rozveden konec; jestli se jí teda podaří ukázat blbcům záda. A zařadit.
Chtěla jsem si přečíst něco oddechového a také si připomenout své vzpomínky na autoškolu. U některých pasáží, kdy hlavní hrdinka měla problém se řazením jsem se i zasmála. Jinak mě kniha ovšem ničím nezaujala. Kdyby měla více stran, odložila bych ji asi nedočtenou. Za mě tedy nic moc.
Tak tahle knížka se mi vůbec nelíbila! Avízovaný humor jsem nenašla, hlavní hrdinka byla krajně nesympatická a poměrně nereálný mi připadl fakt, že by žena po čtyřicítce neustále pitvala své dětství a dalších 30 let, jakoby ani nebylo....Ta hvězdička je za styl psaní, ale ten děj...vlastně ani dějem nikdy nebyl.