Spády
Jan M. Heller
Název Spády odkazuje nejen k veršovému spádu, tedy formálnímu aspektu básní, ale také ke sklonu svahů, vodních koryt a cest a – v přeneseném významu – k tíhnutí mysli člověka, který na oněch cestách hledá bezpečný přístav.
Přidat komentář
20.10.2021
Čtení autora bylo velmi příjemné. Samotný tlumený projev autora a vysvětlení některých citací, pomohlo lépe pochopit některé básně. Ty básně mají takový teskný tón, připomnělo mi to Mandelštama a Achmatovou. Je to dobré, tak nějak staromilsky zasněné a melancholické, jako nahlížené přes zamlžené sklo. Velmi dobrý debut.
Autora jsem znal jako kvalitního a plodného recenzenta a literárního badatele, takže ve mně jeho básnický debut vyvolal přirozenou zvědavost a značná očekávání. Bezprostředním dojmem po četbě je však hluboké zklamání. Kdo si chce přečíst jazykově kultivované verše, jež poeta doctus propletl rozličnými aluzemi a reflexemi, snad bude vcelku spokojen. Pro mě je ta knížka ovšem jeden velký literární přežitek, nemastné neslané epigonství, literáckost a papírovost, sterilní, jakkoli zdatná ekvilibristika, za níž skrývá-li se vůbec nějaký hlubší prožitek, vjem či citový záchvěv, tak jsou skryty opravdu dokonale… Snad to vyzní až příliš příkře a snad je to jen tím, že se s autorem naprosto míjím, ale tahle poezie zkrátka nefunguje, v detailech ani jako celek: V rýmovaných, rytmicky vybroušených číslech to je směsice poetiky zlatých dob moderní neavatngardní poezie (přelomu 19./20. století, pak 30.-40. léta a 60. léta – do nich mj. i vlivy překladů např. ruských akméistů), nicméně směsice bezzubá a neoriginální; kusy psané volným veršem – to je pak úplná nuda, myšlenková i emocionální vyprahlost. Chce-li básník navodit impresi, nefunguje to, snaží-li se o kontrast či pointu, nepůsobí to, pokouší-li se o reflexi, vyjde mu z toho upachtěná zašmodrchanost. No a pak ta cizojazyčná motta k básním: to už je dneska tak pustý pokus o elitářství (jo, sám jsem si touhle stylizací taky prošel… před desíti lety), že to snad ani nemá smysl komentovat. Z celé této – rejstříkem „nálad“ vcelku pestré (už to je mi zpravidla podezřelé) – sbírky podle mě stojí za pozornost jen několik málo básní. Dvě z nich si dovolím odcitovat:
Bílá sobota
Město horkem vypálené unavené do mdlob
z bezčasí hliněného
Nenašel se nikdo kdo by prodal místo na hrob
pro ukřižovaného
Včera jsi jim zatančila s penízky na ňadrech
což prý hodno dámy je
Za úsvitu odvedli tě zahalenou v hadrech
do Mezopotámie
Prachem štěrkem kamením a strkancem a ranou
hořké slzy drsný smích
Rozhrabané zbytky ohnišť pod Šekemskou branou
ticho zvonů rozpuklých
*
Jihočeské rybníky
Nezacházel slunce nezacházej ještě
vlhkou vůni hladin nesou letní deště
Samota jež mizí avšak nenachází
aspoň kousek tůně pod zborcenou hrází
Dva zhroucené kmeny co se podpírají
polomrtví ptáci v polomrtvém kraji