Solitaire

25.09.2021

Po několika letech jsem si dala re-reading a jsem stejně nadšená! Četlo se to krásně, obdivuju autorku, že knížku napsala v takovém věku.

11.08.2021

Měla jsem tam momenty, kdy jsem s Tori absolutně soucítila a bylo mi jí líto. Ale pak přišlo její škatulkování, lhaní a reakce, které podle mě nebyly adekvátní k situaci a ve výsledku jsem se nemohla dočkat až knihu konečně dočtu.
Samotný Solitaire mi taky moc nesedl a nebavil mě.
Největší plus celé knihy byl Charlie a dost uvažuju, že zkusím Srdcerváče.

05.06.2021

Já opravdu nechápu, proč to má tak nízké hodnocení. Doopravdy je to moc milé. Já to přečetla za jednu sobotu. Vyskytuje se tu hlavní postava s depresivními myšlenkami a možná proto se to moc lidem nelíbí, ale já jsem to ocenila. Ano, hlavní zápletka nebyla naprosto dokonalá, ale to nemění nic na tom, že je to špatná kniha. DOPORUČUJI PŘEČÍST!
Trochu unáhlený a divný je i konec, ale myslím, že ničemu neublížím, když dám čtyři hvězdičky. Myslím, že příběh a pocity se autorce povedly, jen moc nevychytala zápletku a děj kolem postav.

07.05.2021

Celou dobu jsem neměla tušení, kam kniha směřuje, a konec mě velmi mile překvapil :) Jako čtení pro dospívající má kniha jistě potenciál :)

06.05.2021

Shrnu to tak že, hned na začátku roku mi přivodila čtecí krizi. Jediná postava, co mě možná donutila to dočíst, byl Michael. Měla jsem ale silné nutkání knihu odložit a už se k ní nevracet.

15.04.2021

4⭐️/5⭐️
Jako první bych chtěla poděkovat @booktwins, že pořádali společné čtení na tuto knížku, jelikož nevím, kdy bych se ke knížce dostala (je to hrozně blbý to psát teď, když jsem knížku četla v únoru). Začala bych postavy, hlavní hrdinka Tori mi byla sympatická, protože nebyla pořád jenom sluníčková, a celkově mi byla celkem podobná - pesimista. Michael byl taky moc fajn a oblíbila jsem si ho o trochu víc než hlavní hrdinku. Ostatní postavy byli taky fajn, někoho jsem si oblíbila víc někoho míň. Celá zápletka se Solitairem byla hezky vymyšlená, já osobně jsem tedy uhodla kdo byl ten “zakladatel” Solitairu, a jak on sám tvrdil, potom, už to bylo moc co udělali. Knížka se odehrává ve stejném “světě” jako Srdcerváči, takže se tam objevovali i stejné postavy, např. Charlie, Nick... Celkově vám knížku můžu doporučit a hrozně mě mrzí, že od autorky u nás nevyšli i další knížky, kromě této a Srdcerváči.

24.01.2021

(SPOILER) Aneb abych ocitovala (rovnou asi na pěti stránkách zmíněný) výrok vypravěčky tohoto "příběhu": "Co to tady sakra melu?" Když už i samotný vypravěč přizná, že jeho příběh nestojí za nic a těch 330 stránek je v podstatě jeden velký omyl, který snad ani nemusel být vytištěn, tak to přece něco znamená. Proč se mi kniha nelíbila a nemůžu teda dát nic jiného než "did not like it", i když jsem četla už i horší knihy?

Hlavní hrdinka, vypravěčka Tori, je naprosto nesnesitelná. Chápu, asi je prostě pesimistka, asi je zrovna v nějakém špatném pubertálním období, asi má psychické problémy a plánuje sebevraždu a s nikým se nechce bavit a zároveň pořád sebe samu lituje kvůli něčemu. Jo, dobrý, takoví lidé existují a pár jich takových znám a fakt není jednoduché se s nimi bavit. Nicméně to není důvod, proč to bylo tak nesnesitelné. Už jsem četla spoustu knih, kde byl hlavní hrdina pesimista, kde měl psychické problémy, kde téma bylo třeba i docela banální a přesto vás to nějak zasáhlo. Ale víte proč? Protože ve většině takových příběhů jde o to, že ten hrdina nějak roste. Vyvíjí se. Nemusí se nutně uzdravit a být sluníčkář, ale prostě příběh by měl mít aspoň trochu začátek, konec, poselství, zápletku, co já vím. Co jsme dostali tady? Tori kolem sebe neustále kope, vrčí a nadává, všechno naprosto nesnáší a ani neví proč vlastně. Její osobnost bych přirovnala k Belle Swan ze Stmívání. Jo počkat, já zapomněla, tohle přece není žádná lovestory! Ale kdepak, je. Leze vám to na nervy už od prvního setkání s Michaelem, který je naprosto normální a v pohodě, ale všichni si myslí, že je divný, protože tak to zjevně na středních školách chodí? No abych vám ušetřila to trápení s knihou, shrnu to: Tori se s ním baví, nebaví, baví, nebaví. Pořád říká, jak je divný, potom si vynadá, že to ona je divná, ale pořád říká, že on je divný a ona je jediná normální asi. Nebo co. Na konci chce Tori "omylem" spáchat sebevraždu, jo a taky Michaela omráčí a nechá v hořící budově. A on ji pak zachrání a políbí a je to divný a celá škola jim tleská. Jakože lidi před školou. Protože ta školní budova právě hoří, což je mimochodem další věc, která mi na téhle knížce strašně vadila. Ta "dobrodružná zápletka". Začne to tím, že Tori řekne, že škola je nudná a život je k ničemu a hraje, místo učení, hru Solitaire a pořád si u toho říká "nenávidím se". A pak najednou místo téhle hry funguje nějaký blog, je to celý fakt dost divný, nakonec se z žertů, kterým se nikdo nezasmál, stane jakýsi "terorismus" se rvačkami, petardami a podpalováním školy, ale nemá to vůbec žádný význam... pro nic. Teda vlastně jo, Tori se neustále pohoršuje, jak ostatní nic nedělají, jak je všem všechno jedno.. aby vzápětí udělala to samé, našla pro své nicnedělání pár výmluv a pak se za to nesnášela a tím pro to teda asi jako něco udělala.. nebo nevím.
Připadalo mi, že opravdu všichni v tomto příběhu byli divní, měli nějaké psychické problémy, ale tvářili se děsně moudře, jak jen ostatně puberťáci mohou být. Problém je, že se tam kvůli tomu všichni akorát hádali, nic se nevyřešilo a když, tak to vůbec nedávalo smysl a bylo jasný, že to žádný řešení není.

Jediná rozumná postava, když nepočítám pár světlých chvil Michaela Holdena, byla Tořina matka, která se rozhodla ty pubertální výlevy své sebestředné, egoistické a pouze do sebe zahleděné dcery ignorovat a nepodporovat ji v tom utápění se v sebelítosti. Třeba když Tori (poté, co s rodiči celý víkend nemluvila, protože jsou prostě strašně blbí přece) nakráčí ráno do kuchyně a řekne své matce "kde mám sukni do školy? proč není vyžehlená?" a její matka odpoví "Je vypraná. Můžeš si ji vyžehlit sama. Já pracuji." V tu chvíli jsem byla ráda, že aspoň s někým se v tomhle příběhu dokážu ztotožnit.

Abych to shrnula - nedokážu posoudit, jestli je Solitaire dobrá nebo špatná kniha, třeba i v rámci svého žánru. Vím jen, že se mi fakt ani trochu nelíbila, celou dobu jsem si říkala, co je tohle proboha za slátaninu a jak se mi to dostalo do knihovny (to není řečnická otázka, fakt nevím, jak jsem k téhle knize přišla) a taky vím, že jsem už pár YA knih přečetla a žádná prostě nebyla takhle hrozná, nezáživná a zbytečná. No, možná je na čase pověsit mládí na hřebík a přestat si namlouvat, že můžu číst to, co čtou lidi z instagramu. Zjevně mi to nesedlo.

21.01.2021

(SPOILER) Nemůžu říct, že bych byla zklamaná ani nijak zvlášť nadšená. Naprosto to splnilo to, co jsem od knihy očekávala.
Vím, že spoustě čtenářům vadila Tori jako hlavní hrdinka kvůli tomu jak byla zamyšlená, cynická a trochu divná. Mně to ale nijak nevadilo a naopak jsem si to užívala. Michaela jsem měla ze začátku fakt ráda, ale na posledních padesáti stránkách se z něj stal zatracenej JD ze Smrtících atrakcí (Heathers). Vlastně celá závěrečná scéna se nesla v duchu tohoto filmu. A nejen kvůli té škole. A výbuchu. A otázce sebevraždy.
Celkově mám pocit, že ten konec to vážně trochu zkazil. Bylo to rychlý, musela jsem to číst dvakrát, protože jsem nestačila vnímat a mimochodem - jak se sakra dostali dolů ze střechy?! Navíc to na mě bylo prostě celý trochu moc. Ech. (Ech je myšleno jen na konec.)
Jinak to však byla vážně super knížka. Upřímně jsem si ji přečetla jenom kvůli Srdcervádčům (je tu někdo vůbec z nějakého jiného důvodu?) a byla jsem ráda, že tu byli Nick s Charliem tolikrát zmíněni. Až na ten konec vážně dobrý příběh.

13.01.2021

Další úžasne zbytečná knížka.
Když si to shrneme , tak hlavní hrdinka nenávidí vše kolem sebe, školu, rodinu, lidi, ale hlavně nenávidí život sám o sobě. Do toho se celkem zbytečně promítne divný "klub" Solitaire, kolem, kterého se všechno točí, ale je to dost předvídatelný a zbytečný. Chvílemi to zachraňoval jedině Michael, který byl správně na hlavu, jinak to bylo dost o ničem.
Chápu, že když trpíte depresivní poruchou nepotřebujete důvod na to, abyste se zabily, ale očekávala bych tedy hlubší pohled na věc. Tohle bylo strašně jednoduchý.

03.11.2020

Knihu jsem koupila ve slevě za nějakých 30,- a rozhodně nelituji. Příběh byl tak jednoduše napsaný, že se kniha v podstatě četla sama a mně to v závěru celkem vyhovovalo. Vlastně to byla docela fajn oddechovka :)

24.10.2020

Zpočátku se mi to celkem líbilo, ale postupně se z toho stávala čím dál větší slátanina. Divná knížka. Hlavní hrdinka byla neskutečně na zabití. Nenáviděla všechno a všechny, včetně sebe, prakticky jen přežívala a chovala se naprosto iracionálně. Kdybych v tom hledala psychologii, řekla bych, že měla přinejmenším těžkou depresi, hraniční poruchu osobnosti nebo bipolární poruchu. To by ani tak nevadilo, protože psychické poruchy by neměly být tabu, jen to bylo hrozně vyčerpávající. Konec jsem nechápala. Je mi jasné, že tam šlo o jakési procitnutí a "skryté" poselství, že v životě máme právo na smutek, ale nesmíme zapomínat žít. Bylo to ovšem podané tak nešikovně, že to prostě vyšumělo a já si z toho odnáším jen pocit "co to ksakru mělo být". Škoda, vypadalo to nadějně.

08.10.2020

žádné wau , i tak ale vpohodě, dobrý příběh a dobře se četlo :) 4/5

23.09.2020

Za mě horší průměr. Rozčilovala mě hlavní postava, Tori, svým neustálým negativismem bez zjevného důvodu. Prostě všechno je špatně a všechno nenávidí protože...proto. Příběh tak sám o sobě byl jednoduchý a nezajímavý. A ani Michael to nezachránil.

23.07.2020

Mne tato kniha bavila číst a hrdinka Tori mne bavila.. Líbilo se mi prostředí školy, rodinya vse kolem tajemneho Solitaire..
Velmi se mi libily jak přemýšlela o životě Tori, protože to znám.. a líbil se mi její cynismus...

Zajímavý byl konec, to bych nečekal...

03.04.2020

Jak říká obal knížky,, Tohle není žádná Love story" Tori mi je jako hlavní postava strašně sympatická, na nic si nehraje a její poznámky jsou většinu času buď vtipné nebo s nimi plně soucítím a Michael Holden je přesně ten typ kluka se kterým by jsem se v reálném životě strašně ráda minimálně potkala. Jednu hvězdičku strhávám jenom protože se mi srdce rváči přece líbili o trochu víc.

17.03.2020

Po dočtení knihy jsem si upřímně oddechla. Ke čtení jsem se už potom musela nutit. Nelíbila se mi hlavní hrdinka a její pesimističnost a neúcta ke knihám. A koneckonců všechny ostatní postavy mi nebyli sympatické. Celkově se mi příběh nelíbil, měl nevyužitý potenciál. Byl to příběh dost zmatený a často mi unikaly souvislosti. Jediný plus příběhu byl neotřelý námět, který mohl být líp rozvinutý a čtivost knihy. Jediné, co to omlouvá je věk spisovatelky v době, kdy knihu psala. Bohužel.

02.02.2020

2019/44
Well, není to žádná lovestory, jak se píše na obálce. Ale k čemu mi ta informace je?
Přidávám se k ostatním, kteří jsou po přečtení prostě... zmatení. Co to poslední dobou je za trend, že hlavní hrdina si jede na úplně jiné vlně, někde hluboce v depresi? Mně to nepřijde cool. Kdyby to byl aspoň takový ten 'edukativní styl', kdy se problémy nějak řeší? Ale on si toho u Tori prostě nikdo ani nevšiml. Všichni byly docela mimo a celá Solitaire myšlenka... vlastně taky.
Jeden z mála, kdo to ještě bral reálně byl kupodivu Charlie - jeho linka by si zasloužila mnohem víc prostoru (já vím, Srdcerváči, ale tohle chce ještě něco jiného).
Mám z toho podobný pocit jako z knížky Nesvá (E. Lockhart). Kdy to čtení je fajn, kniha se čte rychle, občas vás něco pobaví nebo zaujme. Ale čím víc jste v tom, tím divnější ten příběh je. Jakože, špatně divný. "Na zdi byl pavouk, otočíte se, už tam není. Kde teda je?" typ divnosti. Ew.
Takže místy se to dalo. Ale celkově prostě ne. 2,5*

Mám problém s knihami, ve kterých mi vadí hlavní hrdina, čtení je potom neskutečné trápení.. V této knize mi hlavní hrdinka vadila extrémně. Jeden magor vedle druhého a vlastně není jasné proč. Zařazeno mezi přečtené pouze proto, že nerada nechávám něco rozečtené.

25.01.2020

Knihu jsem četla kvůli tomu, že autorka napsala taky Srdcerváče, které všichni chválí, ale po tomhle mě asi přešla chuť. Zdálo se jen mě, že všechny postavy jsou vlastně psychopati? Navíc se mi zdálo, že to Solitaire, o čemž to mělo být, bylo zmíněno fakt minimálně. Například jednou větou za padesát stran.
Btw jsem ta mladší cílová skupina, na kterou to možná bylo mířeno, ale stejně se mi to nelíbilo. Dvě hvězdy dávám asi za myšlenku.