Sny a kameny
Magdalena Tulli
Útlá knížečka, která v roce 1995, kdy byla vydána, rozhýbala polské literárněvědné a čtenářské kruhy. Po změnách na přelomu 80. a 90.let a po období politicky zaangažované samizdatové tvorby, všichni netrpělivě vyhlíželi opravdový román, román s velkým "R". Román, který by splňoval nenaplněné sny historiků literatury - dílo epické, které by v sobě směstnalo skutečnost i fikci, historii - národní i individuální a ještě by bylo nadmíru literární. Takový román nikdo nenapsal, na knižním trhu se však objevily Sny a kameny a během velmi krátké doby získaly srdce literárních vědců a čtenářů, ale také většinu prestižních literárních cen. Debut-překvapení, talent!, mini-veledílo - tak byl komentován text i autorka. Teď, po 7 letech literárního života, vůbec ne monotónního - román průběžně metamorfoval (dočkal se až pěti změněných vydání), se to poslední z nich dostane do rukou českému čtenáři. Jak ho v několika slovech přiblížit a nic nezkazit? Asi jen velmi obecně - příběh bez příběhu a zároveň příběh tisíce příběhů. Neobvyklý a fascinující pokus představit existenci a chod lidského světa na pozadí dějin tohoto století. Mýtický příběh o věcech nejdůležitějších i o těch zdánlivě nejprostších. Obraz naší civilizace, obraz pravdivý (ale i fiktivní), krutý (ale i shovívavý), odhalující lidskou slabost, omyly, víru i její nedostatek. Nekonečná literární hra mezi vypravěčem a čtenářem. Prvotina polské spisovatelky, jejíž druhý román Stehy OWP vydalo v květnu 2002. Přeložila Petra Zavřelová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , One Woman PressOriginální název:
Sny i kamienie , 1995
více info...
Přidat komentář
Nejsem si úplně jistá tím, co jsem to vlastně četla. Jedná se snad o jakýsi metaforický popis vývoje společnosti, kterou v knize představuje jedno město. Kniha má 120 stran a na nich autorka popisuje technické podrobnosti vytváření nejmenovaného města (předpokládám, že Varšavy, podle indicií, které autorka v textu podává), tedy vymýšlení jeho půdorysu, stavba domů, ulic... Vypráví o městě, které směřovalo stále výš, k dokonalosti, k přesně stanoveným cílům vedoucím k zářné budoucnosti. V určité chvíli se ale vše pokazí a město upadá, vše se bortí, lidé jsou nešťastní. Autorčiným úmyslem bylo asi podat poučení o tom, že chtít stále víc může být nebezpečné, a ukázat, v jakém stavu je podle ní dnešní společnost a jak se do něj (vlastním přičiněním) dostala.
Kniha v podstatě nemá příběh, pointu, závěr, nic. Pro mě bylo čtení utrpením.
Často si říkám, že při tom kvantu knih, co už jsem přečetl, mě nemůže nic překvapit. A znovu a znovu se ujišťuji o opaku. Bůhví po kolikáté musím konstatovat, že něco takového, jako je tahle kniha, jsem ještě nečetl. Osobně mi tohle dílko moc nesedlo, ale jeho vysoké kvality nemůžu popřít. Vybroušený styl vyjadřování, originální úvahy, obrazy a metafory, skvělý vhled do "kolektivní" psychiky obyvatel města. Je to vlastně taková psychologicko-sociologická studie městského života a jeho vývoje. Autorka zjevně psala o Varšavě, ale své město si tu v některých pasážích najde asi každý. Měl jsem problémy s hodnocením - nechci ublížit kvalitní knize a odvracet od ní potenciální čtenáře jen proto, že já sám jsem se s ní - jak se říká - nepotkal.