Snídaně o půlnoci
Louis Armand
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163565/bmid_snidane-o-pulnoci-IT3-163565.jpg
3
21
10
Snídaně o půlnoci je román-noir, v němž se poetický jazyk snoubí s napínavým a rafinovaně vystavěným vyprávěním; prozaická cesta do hlubin deštivé noci, v níž jako by bez ustání zněly tóny Joy Division a funébrmarše; podmanivý portrét Prahy, který jako by společně vytvořili markýz de Sade, Nick Cave a Alfred Hitchcock. Autor, uznávaný australský básník a literární teoretik, zavádí čtenáře do Česka 90. let; jeho vyprávění dějově osciluje mezi jižní Moravou a Prahou, nicméně se – příznačně – velkým obloukem vyhýbá tradičním pražským lokalitám a míří na Žižkov, do Karlína, Libně. Protagonista románu se tu motá mezi pasáky a drogovými dealery ve snaze nalézt v některém z těchto podniků svou ztracenou dětskou lásku, ve vzpomínkách se přitom vrací k dětství prožitému v hloubi osmdesátých let na moravském venkově. Ani to však není žádná idylka: líčení dětství dominují sugestivní popisy z jatek, kde později vypravěč pracuje po boku svého tyranského otce, a jeho dětství nakonec rázně utne brutální čin, jež vypravěče vrhne do víru zoufalství, erotických, drogových a alkoholických excesů, bezcílného putování sem a tam…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
Breakfast at Midnight , 2011
více info...
Přidat komentář
Dovedu si představit, že kdybych četl Snídani o půlnoci v první půlce devadesátek, možná bych z ní měl oči navrch hlavy podobně jako tehdy z Topolovy Sestry nebo Caveovy Oslice. Dneska už mi ale tenhle syrový, halucinogenní styl vyprávění osrdí tolik netrhá. Je znát, že autor je doma v poezii, jeho imaginace je obdivuhodná a jsou tu nepochybně působivé pasáže. Ale jak říkám: jako čtenář jsem už trochu jinde.
Zpoza úžasný art-deco obálky se vyklubalo zlo, násilí a perverze, vyburcovaný hororovejma fantaskníma výjevama a zaobalený děsivou nihilistickou filozofií... Nikdo neví (asi ani autor), co v příběhu byla pravda a co noční můra.
Kdo na to má žaludek, nechť si pošmákne. Já to znova číst nebudu, ani kdyby mi za to zaplatili.
To bola teda hnusná kniha. Slovami môjho kamaráta: Sračky nečítam, v sračkách žijem a to mi stačí. Amen.
S knihou som bol po celý čas čítania jedno telo a jedna duša. Armandova próza v mnohých miestach nadobúda až hypnotický charakter pomocou prenikavo obskúrnych vízií, tvoriacich obzvlášť hustú, lyricky noirovú emulziu. Čistý literárny pôžitok.
Štěstí, nebo bolest: vyjde to nastejno, jen ta bolest je tak nějak skutečnější.
Prostituti a jídelny pro bezdomovce jsou přípomínkou, že propas tu na člověka číhá na každém kroku.
Možná, že když dám všemu na dost dlouho volný průběh, vyřeší se všechno samo. Koneckonců, jak říkávala Regen, nic není záhadou samo o sobě, ale vždy jen kvůli tomu, jak na to člověk pohlíží. Vyřešit je potřeba jen pohled. Věci samotné jsou prostě samy sebou. A samy sebou jsou tak, jak je samo sebou zrdcadlo. Šmouhou světla odraženou ve skle.
Snídaně o půlnoci je skvělý noir román, který má bohužel svoje mouchy. První čast románu, která se odehrává na severní Moravě je jedním slovem dobrá a s přesunem do Jižní Ameriky se kvalita příběhu ještě zvedne, ale potom se mi zdá, že Armandovi dojde šťáva a jeho popisy temných zákoutí Prahy nejsou tak chytlavé, jako popisy špinavých zákoutí Brazílie, Paříže a dalších měst. Myslím si, že je to hlavně kvůli tomu, že v Praze žiji celý život a narozdíl od Armanda jsem Čech, nelíbí se mi, jak popisuje vnímání komunismu Pražany a spousta dalších maličkostí, ale nejnepříjemnějším překvapením pro mě byl konec, který je pro noir styl netypický a do knihy se nehodí.
Proto bohužel jen 3/5, ale pro fanoušky žánru stojí za přečtení.
kniha mi připomněla Nicka Cava a jeho Oslici... i když se jí zdaleka nemůže vyrovnat, bohužel ...
Autor čtenáře prostě chytne za límec a protáhne ho těmi nejtemnějšími, nejdivnějšími a nejzvrácenějšími (převážně) pražskými stokami, bary, bordely a doupaty, ale hlavně ukáže vzpomínky, myšlenky, pocity, sny a činy hlavního "hrdiny", vše podbarvené různými drogami a alkoholem.
Vše je tak barvitě popsáno, že se dokážete vcítit do kůže vypravěče (jakkoliv je to nepravděpodobné) a snažíte se najít v té temnotě alespoň jiskřičku naděje, která se sice tu a tam objeví, ale hned zas zmizí Mnohokrát jsem se přistihl, že skoro nedýchám a jen hltám stránky téhle úžasné knihy.
Štítky knihy
Praha útěk zneužívání magický realismus noční podniky
Autorovy další knížky
| 2013 |  Snídaně o půlnoci |
| 2011 |  Pohlednice z Auslandu |
| 2002 | Night joyce of a thousand tiers: Petr Škrabánek - studies in Finnegans Wake |
| 2005 |  Mind Factory |
| 2018 | Dušan Makavejev: Eros, Ideology, Montage |
Kniha Snídaně o půlnoci je v
| Přečtených | 27x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 4x |
Pro mě dost nevyrovnaná a rozporuplná kniha. Na jednu stranu krásné básnické obraty a obrazy, invence a hra se slovy. Na stranu druhou trochu banální příběh, který tu byl již nesčetněkrát. Některé halucinogenní pasáže už pak zavání nastavovanou kaší či hůře, manýrou. Rušivě působí i rozpory ohledně hlavního hrdiny. Na jednu stranu jde o nevzdělaného venkovana z rozvrácené rodiny, na stranu druhou cituje Freuda či Nietzscheho a očividně zvládá několik jazyků. Dále jde o nevábného zpustlíka a opilce nad hrobem, který ale v klidu balí mladé pohledné holky po hospodách. Trocha té konzistence by textu prospěla. Jakožto nahlédnutí do temných zákoutí pražského podsvětí ale kniha funguje obstojně.