Komentáře knihy Smrt boha smrti: Legendy a skutečnost kolem atentátu na Heydricha

Přidat komentář

Forsaken
05.12.2025

Kniha Jaroslava Andrejse ve mně vyvolala řadu emocí. Můj komentář možná nevyzní zcela vlastenecky, ale já jsem z atentátu na zastupujícího říšského protektora poněkud rozpolcený. Z celé akce jsem vždycky měl a stále mám dojem, že Britové naše parašutisty ošklivě využili za servilní vstřícnosti exilového prezidenta Beneše (kterého moc nemusím, pro mě byl mnohem větším hrdinou doktor Hácha) a s jejich pomocí odstranili jednoho z nejnebezpečnějších (a nejspíš nejnebezpečnějšího) muže nacistického Německa, aniž by riskovali jediný život obyvatel Albionu. Dopad na obyvatele Protektorátu byl ovšem katastrofální. A mnohé civilní životy šly i na konto nezodpovědného chování parašutistů (doporučuji velmi povedený český dvoudílný televizní film Operace Silver A). Úspěch to byl obrovský, ale jeho následky pro české odbojáře a civilisty obecně byly příšerné. Autor tyto záležitosti nezamlčuje, navíc demaskuje rádoby odbojáře, kterých tu bylo po osvobození jako much u kravína. Naši parašutisté byli bezesporu stateční, někteří z nich však měli vážný problém s životem v ilegalitě, což se následně projevilo velmi negativně. Já mám prostě s provedením této akce problém, knihy se to ale netýká, ta by měla být čtena.

jan7760
05.08.2024

Ďalšia čriepka do mozaiky o najznámejšom atentáte v našich končinách...ak neberiem do úvahy pokusy...napríklad na toho najvyššieho z najvyšších v Handlovej...určite odporúčam. Atentátnici aj všetci, ktorí im pomáhali zostávajú stále nedocenení, čo je smutné...


hnatlubo
08.12.2022

Rozhodně zajímavá knížka avšak v té spoustě jmen se čtenář lehce ztratí.

Knihomolka97
12.08.2022

O druhou světovou válku, zvláště o atentát na Heydricha a období heydrichiády se už pár let docela intenzivně zajímám. Knihu Smrt boha smrti jsem si nemohla nechat ujít.
Kniha je rozdělena na 4 části a je napsaná opravdu čtivě. Od začátku jsem vstřebávala veškeré informace. Četla jsem po kouskách, protože jich bylo opravdu moc, mnoho jmen, dat, názvů a hlava to už pak ani nebrala. Říkala jsem si, kolik toho už vím, ale dozvěděla jsem se toho tolik nového, že mám zas o čem přemýšlet. Vážně zajímavé a poučné čtení, až se člověku nechce věřit, že se něco takového stalo.. dělo...
Heydrich - kdo vlastně vůbec byl, z jaké pocházel rodiny, jak se stal, kým se stal, jeho "vláda" u nás, informace o parašutistech, o skupinách ANTHROPOID, SILVER A, OUT DISTANCE, ZINC, činnosti odboje, příprava atentátu, období po něm, Lidice, části o zrádci Čurdovi a mnoho, mnoho dalšího - o tom všem se dočteme v této knize. Nechybí také svědectví od různých lidí, třeba manželky Heydricha. A taky alespoň pár dobových fotografií, některé ovšem asi nejsou úplně pro slabší povahy..
4,5⭐/5⭐

bohumir.zenkl
28.06.2022

Kniha popisuje operaci Anthropoid v širších souvislostech. Dozvíme se v ní mnoho informací o životě Reinharda Heydricha, nebo působení dalších výsadků v protektorátu během let 1941 až 1942. Na knize je poznat, že autor se nedostal k informacím, jaké mají dnešní badatelé, ale i tak knížku mohu jen doporučit.

Mojepočteníčko
23.06.2022

Nejsem a nikdy nebudu znalcem knih, které nám předkládají historická fakta. Válečnou tematiku vyhledávám především v souvislosti s romány, memoáry či deníky.
Za mě zpracováno čtivou a přístupnou formou. Doporučuji!

tittanie
10.06.2022

Letos jsem už četla Mama milovala Gabčíka a řekla jsem si, že musím vědět více, protože když se řekne parašutista, tak se všem vybaví jenom Jan Kubiš a Josef Gabčík. Tak jsem se naučila jména všech sedmi bojovníků.
Pak jsem pokračovala ke knize Češi se nevzdávají o Jaroslavovi Švarcovi, dokonce jsem letos navštívila kryptu kostela sv. Cyrila a Metoděje. Ze všeho jsem byla dojatá.
Mám z toho všeho takovou filozofickou náladu a říkám si, že je škoda, že náš národ přišel o takové lidí jako Švarc, Opálka, Petřek, Moravcovi nebo Zelenka-Hajský...., ale zase si říkám, že by se svobody nedožili, protože takoví lidi by bojovali i proti komunismu, takže by byli popraveni během komunistických procesů.
Jak jsem si všimla díky diskuzi níže, tak jsem se podívala na autora. A musím říct, že jsem překvapená, k jakému autorovi jsem se dostala.

JanH
19.05.2022

Publikací o atentátu na Reinharda Heydricha vyšla v průběhu let již celá řada, přesto však mám za to, že kniha Smrt boha smrti mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Chci se nejdříve zamyslet nad tím, proč tomu tak je.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 nastupující moc vnímala likvidaci říšského protektora jako avanturistický a nesmyslný čin, který nepřinesl žádný užitek a naopak zcela zbytečně zmařil životy tisíců českých vlastenců. Na objektivní zhodnocení této události tedy nebylo v tzv. padesátých letech sebemenší pomyšlení. Později (v době normalizace) se sice o atentátu psát mohlo, ovšem v přesně vymezených ideologických mantinelech.

Kdo očekával, že po listopadovém převratu v roce 1989 se k celé záležitosti konečně přistoupí seriózně, musel být dosti zklamaný. Zatímco komunisté viděli v atentátnících vykonavatele politicky nezodpovědných příkazů londýnské emigrantské vlády a jako takovým jim upírali právo na přiznání jakýchkoli zásluh, nový demokratický režim upadl do opačného extrému. Z Kubiše, Gabčíka a jejich druhů se rázem stali národní hrdinové, jejichž glorifikace postupně dosáhla takřka mýtických rozměrů. Výsledek je ten, že z dřívějších záporných postav (o nichž se nesmělo říct nic pozitivního) jsou dnes obdivovaní a zbožňovaní „supermani“, na jejichž památce nesmí ulpět ani stín pochybností či snad dokonce kritiky...

Výše zmíněná jedinečnost knihy Smrt boha smrti má svůj původ v tom, že se jedná o nové revidované vydání bestselleru Za Heydrichem stín, který jeho autor napsal již v roce 1947! V tomto čase relativní svobody necítil Jaroslav Andrejs politické či jiné tlaky na ideologicky „nezávadné“ vyznění svého badatelského počinu a podařilo se mu tak podat realistické a hodnověrné svědectví o přípravě, provedení a tragických následcích atentátu. Stejnými zásadami nestrannosti a nepředpojatosti se řídil i při reedici, takže čtenáři (zvláště pak ti, jejichž názory byly zformovány „politicko-korektní“ tabuizací nepříjemných faktů) ke svému překvapení zjišťují, že mnohé bylo úplně jinak, než jak dosud věřili.

Ukazuje se především, že údajné hrdinství parašutistů musíme brát s velkou rezervou. Asi nejvíce nás zarazí jejich lehkomyslné a naprosto neprofesionální porušování elementárních zásad konspirace a trestuhodné vystavování velikého počtu lidí smrtelnému nebezpečí. Mnozí z nich se víc než o provedení atentátu zajímali o navazování známostí za účelem erotických dobrodružství. V tomto ohledu vyvíjeli aktivitu vskutku mimořádnou, po čase měli ženské po celé Praze a podnikali za nimi riskantní výlety. Co si myslet např. o Kubišovi, který (již po atentátu, když se s ostatními skrýval v kryptě kostela) se jedné noci vypravil nejdříve se zraněným okem k lékařce a poté ještě za svou milenkou? A takový Gabčík měl „snoubenky“ (takto eufemisticky bývají tyto dámy někdy titulovány) hned dvě a nebylo pro něj nijak snadné, aby mezi ně „spravedlivě“ rozděloval svůj drahocenný čas. Vzájemné vztahy mezi parašutisty nebyly navíc nijak idylické a ke kamarádství a soudržnosti měly hodně daleko...

Samotný atentát byl totálně zpackanou akcí a to, že oběť nakonec zemřela, způsobila pouhá náhoda. Nikdy jsem nedovedl pochopit, proč si Gabčík před střelbou nezkontroloval funkčnost své zbraně. A když už tedy selhala, proč nezachoval klid, nevytáhl a znovu nezasunul zásobník (což by bylo dílem okamžiku) a nezastřelil Heydricha aspoň „napodruhé“? Panický útěk v situaci, kdy zraněný a bezbranný říšský protektor se ocitl bez ochrany, rovněž nesvědčí o psychické odolnosti atentátníků a o hrdinství už vůbec ne...

Knihu Smrt boha smrti pokládám za nejserióznější a zároveň nejčtivější popis dramatických událostí, spojených se smrtí krutého gestapáckého prominenta, který si plným právem získal přezdívku „kat z Prahy“. Za sebe mohu říct, že po jejím přečtení se mi řada věcí začala jevit v úplně jiném světle. Například jsem si mnohem víc než dosud začal vážit těch, kdo se s nasazením života svého a svých rodin v tomto riskantním podniku angažovali. To byli ti opravdoví hrdinové...

JanH
17.05.2022

Publikací o atentátu na Reinharda Heydricha vyšla v průběhu let již celá řada, přesto však mám za to, že kniha Smrt boha smrti mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Chci se nejdříve zamyslet nad tím, proč tomu tak je.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 nastupující moc vnímala likvidaci říšského protektora jako avanturistický a nezodpovědný čin, který nepřinesl žádný užitek a naopak zcela zbytečně zmařil životy tisíců českých vlastenců. Na objektivní zhodnocení této události tedy nebylo v tzv. padesátých letech sebemenší pomyšlení. Později (v době normalizace) se sice o atentátu psát mohlo, ovšem v přesně vymezených ideologických mantinelech.

Kdo očekával, že po listopadovém převratu v roce 1989 se k celé záležitosti konečně přistoupí seriózně, musel být dosti zklamaný. Zatímco komunisté viděli v atentátnících vykonavatele politicky nezodpovědných příkazů londýnské emigrantské vlády a jako takovým jim upírali právo na přiznání jakýchkoli zásluh, nový demokratický režim upadl do opačného extrému. Z Kubiše, Gabčíka a jejich druhů se rázem stali národní hrdinové, jejichž glorifikace postupně dosáhla takřka mýtických rozměrů. Výsledek je ten, že z dřívějších záporných postav (o nichž se nesmělo říct nic pozitivního) jsou dnes obdivovaní a zbožňovaní „supermani“, na jejichž památce nesmí ulpět ani stín pochybností či snad dokonce kritiky...

Výše zmíněná jedinečnost knihy Smrt boha smrti má svůj původ v tom, že se jedná o nové revidované vydání bestselleru Za Heydrichem stín, který jeho autor napsal již v roce 1947! V tomto čase relativní svobody necítil Jaroslav Andrejs politické či jiné tlaky na ideologicky „nezávadné“ vyznění svého badatelského počinu a podařilo se mu tak podat realistické a hodnověrné svědectví o přípravě, provedení a tragických následcích atentátu. Stejnými zásadami nestrannosti a nepředpojatosti se řídil i při reedici, takže čtenáři (zvláště pak ti, jejichž názory byly zformovány „politicko-korektní“ tabuizací nepříjemných faktů) ke svému překvapení zjišťují, že mnohé bylo úplně jinak, než jak dosud věřili.

Ukazuje se především, že údajné hrdinství parašutistů musíme brát s velkou rezervou. Asi nejvíce nás zarazí jejich lehkomyslné a naprosto neprofesionální porušování elementárních zásad konspirace a trestuhodné vystavování velikého počtu lidí smrtelnému nebezpečí. Mnozí z nich se víc než o provedení atentátu zajímali o navazování známostí za účelem erotických dobrodružství. V tomto ohledu vyvíjeli aktivitu vskutku mimořádnou, po čase měli ženské po celé Praze a podnikali za nimi riskantní výlety. Co si myslet např. o Kubišovi, který (již po atentátu, když se s ostatními skrýval v kryptě kostela) se jedné noci vypravil nejdříve se zraněným okem k lékařce a poté ještě za svou milenkou? A takový Gabčík měl „snoubenky“ (takto eufemisticky bývají tyto dámy někdy titulovány) hned dvě a nebylo pro něj nijak snadné, aby mezi ně „spravedlivě“ rozděloval svůj drahocenný čas. Vzájemné vztahy mezi parašutisty nebyly navíc nijak idylické a ke kamarádství a soudržnosti měly hodně daleko...

Samotný atentát byl totálně zpackanou akcí a to, že oběť nakonec zemřela, způsobila pouhá náhoda. Nikdy jsem nedovedl pochopit, proč si Gabčík před střelbou nezkontroloval funkčnost své zbraně. A když už tedy selhala, proč nezachoval klid, nevytáhl a znovu nezasunul zásobník (což by bylo dílem okamžiku) a nezastřelil Heydricha aspoň „napodruhé“? Panický útěk v situaci, kdy zraněný a bezbranný říšský protektor se ocitl bez ochrany, rovněž nesvědčí o psychické odolnosti atentátníků a o hrdinství už vůbec ne...

Knihu Smrt boha smrti pokládám za nejserióznější a zároveň nejčtivější popis dramatických událostí, spojených se smrtí krutého gestapáckého prominenta, který si plným právem získal přezdívku „kat z Prahy“. Za sebe mohu říct, že po jejím přečtení se mi řada věcí začala jevit v úplně jiném světle. Například jsem si mnohem víc než dosud začal vážit těch, kdo se s nasazením života svého a svých rodin v tomto riskantním podniku angažovali. To byli ti opravdoví hrdinové...

MatejBregant
12.05.2022

Excelentní a komplexní pohled na hrdinství, zradu, trpělivost i štěstí.

Gracian1964
24.09.2018

Ďalšia kniha o atentáte a okolnostiach súvisiacich s ním, ktorá mi chýbala do zbierky. Dozvedel som sa opäť aj o niečom novom a zopakoval som si informácie, ktoré v mojej pamäti mierne vybledli.

Psaran
03.02.2017

Z mého pohledu nejlepší kniha o atentátu. Jaroslav Andrejs se osobně setkal hned po válce s mnoha lidmi, kteří měli s atentátem něco společného, proto má oproti jiným autorům mimořádnou výhodu (jestli si dobře vzpomínám, navštívil např. Gerika ve vězení před jeho popravou). Tato kniha vychází z jeho původní knihy Za Heydrichem stín, která vyšla hned po válce.

Pokud jde o otázku marzyzky, odpovídám jednoznačně - Ivanov čerpal od Andrejse, nikoliv naopak.

cycle-ball
02.06.2016

Andrejs byl vůbec první, který historii atentátu zpracoval. Učinil tak již v roce 1946.

maryzka
12.05.2012

je to pěkná kniha, ale u této knihy mám vždy jednu otázku: ,, Čerpal tento autor od Miroslava Ivanova nebo to bylo opačně?"


Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:

Zavřít

Vypněte si reklamy na Databázi

Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:

Chci vypnout reklamy

Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium