Slyšel jsem sovu zavolat své jméno
Margaret Craven
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/163319/bmid_slysel-jsem-sovu-zavolat-sve-jmeno-dtv-163319.jpg
4
115
45
Román, kterým se Margaret Cravenová připomíná českému čtenáři, zaznamenal úspěch největší a vyšel v četných reedicích: A to právě díky mimořádné čistotě stylistické i myšlenkové, autorské zaujatosti a vřelosti, a nakonec i exotičnosti prostředí, do něhož svůj román zasadila. Cravenová vypráví o osudech kněze Marka, který přichází na svoji první farnost v Kanadě do zapadlé indiánské vesnice kmene Kwakiutl. Román Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je vpravdě příběhem o hledání lidského štěstí a smyslu života. Přitom je i pohledem na dvě civilizace, z nichž jedna pozvolna pohlcuje druhou, nezadržitelně a logicky, neboť takový je řád a vývoj lidské společnosti. Na jednotlivých osudech, ať už domorodých nebo bílých usedlíků, je patrno, jaké převratné změny přináší pronikání civilizace ze světa, jehož jsou součástí. Jak složitě se musejí staří vyrovnávat s odchodem svých potomků, a také jak těžké je pro mladé vykročit z prostředí, kam přestávají patřit, do světa, který je ještě nepřijal. Zároveň však touží odejít, či se aspoň o to pokusit, neboť to znamená vzdělání, uplatnění vloh, decentní život na úrovni, který se jim stává nezbytností.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1984 , VyšehradOriginální název:
I Heard the Owl Call My Name , 1967
více info...
Přidat komentář
prečítala som na prelome roka ... a áno, koniec potreboval vreckovku.... emócie boli silné...
"ale když se dostanu sem a vidím ten velký útes, kde svah zátoky obnažuje své kosti, pak to na okamžik vím." "co pane ?"
"že pro mne bylo vždycky snažší naučit se tomu, co se musí naučit každý člověk na tomto světě, tady, kde platí pouze základní pravdy".
"A co to znamená, pane? "
"Dostatečně pochopit význam života, aby byl člověk připraven zemřít". a biskup pokynul Markovi, aby nastartoval, a pokračovali v jízdě....
Sledujeme asi 2 roky žvota mladého kňaza Marka, ktorého púť zaveje do dediny kamadských indiánov.. pokorného, pripraveného slúžiť..nečakajúci nič dostáva mnoho..
"zůstaň s námi....protože tohle je tvá vesnice a my jsme tvá rodina...jsi plavec, který k nám přišel z velkého moře" a Marek ji objal a tiskl ji k sobě, nenacházeje slov, aby jí poděkoval za ten náhlý, nečekaný dar pokoje, který mu nabídla....."
zároveň sa dozvedáme veľa o tradíciách a pôvodnom spôsobe života kmeňa Kwakiutlov...nevyhnutnom strete so svetom bielych...o bolesti, keď strácajú svoje deti, odchádzajúce za vzdelaním a vracajúce sa s poznaním, že sa niečo zmenilo...že už nie su schopní vrátiť sa do svojich dedín a žiť s rodinami ako predkovia...strata kultúry, zvykov..strata jedného sveta...
Markov príbeh nám je načrtnutý hneď v úvode knihy (normálne že SPOILER !!!), takže vlastne celý príbeh plynie v očakávaní, až sova zavolá jeho meno... a v kútiku duše vyvstáva veľa otázok, prečo to malo byť práve takto ? až sa dostávame k záveru príbehu a vlastne...ten konec je úplne úžasný...ako som už napísala, veľa emócií.. i dosť nezodpovedaných otázok...ale , ono vlastne všetko podstatné povedané bolo..a pre posolstvo príbehu naprosto dostačujúce...
"pozdě odpoledne toho dne se přihodil jeden z těch menších nepředvídaných případů, tak typických pro Markův život ve vesnici..".
výnimočná malá knižočka...ďakujem Margaret Cravenová
"Kolem vesnice tekla řeka, jako čas, jako život, čekající na plavce, až opět přijde na své cestě k vrcholu svého dobrodružného života a ke konci, pro nějž byl stvořen."
Wa Laum (a to je vše)....
Srdeční záležitost. Zpráva o konci jednoho světa, umírání a milosti. Sled mytických i reálných příběhů, zprostředkování rituálů a líčení síly přírody a různorodých osudů prostřednictvím věcné, nesentimentální zprávy o užitečném, byť nelehkém závěru životaběhu mladého vikáře mezi kanadskými Indiány. Je to syrové, ale ne surové, silné a nesmírně emocionálně působivé. (Pro zájemce: v roce 2001 uvedl autor a režisér František Zborník dramatizaci této knížky pod názvem Na druhé straně řeky v České Lípě. Záznam inscenace je uložen na YouTube; nepatří k nejkvalitnějším, ale díky za něj.)
Od "vinnetuovského obdobia" v detstve sa snažím vyhýbať knihám o indiánoch, ale občas urobím výnimku a keď dopadne dobre, som za to nesmierne vďačná. Niektoré knihy naozaj nepotrebujú veľa strán k tomu, aby v človeku zanechali hlboký dojem...
Komorní příběh v tónu přírodní krásy a těžkosti žití těch nás mnohých obyčejných.
... Učitel zaslechl ve svém domečku dupot nohou na pěšině vedoucí ke břehu a rychle přikročil ke dveřím, ale nedokázal je otevřít. Připojit se k ostatním znamenalo starat se, a starat se znamenalo žít a trpět...
Citace sice souvisí s postavou nejméně důležitou, okrajovou, ale přesně vystihuje, o čem ta kniha je : jak blízko si připustíme ostatní a do jaké hloubky se každý z nás odváží... Příběh smutný, krásný a prostý : o člověku, který těmi dveřmi prošel...
Margaret Cravenová - spisovatelka jejíž vypravěčské umění ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu. Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je příběh hluboký, citlivý, smutný a krásný. Víc nevím co napsat. Všechno již napsala TaLu a Netopyr07. Snad jenom, že jsem šťastná, že knihu vlastním/od r.1984/.Čtu ji často. Pokud ne každý rok, tak určitě ve dvouletých intervalech. 5* nestačí.
Kniha která ve mě zanechala trvalý dojem. Síla slova i příběhu. Lidsky hluboký příběh misionáře a také jedna z mála opravdu kvalitních knih, jež vyšly díky nakladatelství Vyšehrad za totality.
Občas se prostě zadařilo. Někdy něco proklouzlo tím hustým sítem. Mívám podezření, že to bylo proto, že těm, jež měli na starosti cenzuru, někdy nedošlo to poselství ukryté v podobných knihách.
Oběť, láska do krajnosti. Hořet svým životem jako svíce, která se sice stravuje, ale mnoha lidem dává světlo.
Moudré, dojemné, hluboké i laskavé. Dlouho doznívá a dá se v pohodě opakovat vzhledem k útlosti knihy. Bércoun to snad vystihla nejlépe:))
Příjemné čtení, na zamyšlenou.... mám ráda indiánské příběhy. Ale chvílemi je to smutné při střetu dvou různých civilizací a jejich kultur...
Při čtení je nutno nezapomínat, že to není literatura faktu, ani literatura populárně naučná, ale román, který idealizuje setkání dvou civilizací.
Jako román nutno také knihu hodnotit: pěkný, dojemný příběh.
Čtenář, kterého zajímá indiánská kultura, se musí smířit se skutečnosti, že hlavní postava je mladý farář (v knize navíc nazývaný vikář - což je pro mě osobně velmi neoblíbený archetyp) a přijmout to, že to tak prostě bylo, protože ono tak opravdu bylo. Nic není neměnné a tento příběh je o vplývání jedné kultury do druhé, jakkoliv jemné či bolestné. Styl je strohý, příběh by mohl zabrat stovky stránek, ale ono to k tomu tak nějak patří...
Krásná kniha...něco pobaví, něco rozpláče..., jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Další pomalý příběh pro ty,co mají čas.
Příběh o setkání a pochopení se dvou kultur..
Knihu mi kdysi půjčil kamarád a dodnes si říkám,že je škoda,že se mu taky líbila,protože mi ji nedal..No,třeba se s ní ještě někdy potkám a bude k mání
Už je to dávno, co jsem ji četl, ale dodnes si na ni pamatuji. Zanechala ve mě velmi silný dojem a pořád se mi v hlavě vracela .
Vzalo mě to, nečekala bych tolik obyčejného lidského a vnímavého citu. Na tak útlou knihu je to koncentrovaná emoce. Dobré ke čtení a přemýšlení.
Naprosto skvělá, citlivá kniha, kterou mi nepochopitelně někdo ukradl z batohu v Itálii.
Uf... v případě této útlé knížečky bych dala i šest hvězdiček. Poeticky napsaný příběh mladého vikáře, který přijde mezi indiány v Britské Kolumbii v době, kdy už naplno probíhá asimilace mladých mezi bělochy. Příběh plný lásky, bolesti, zrození i smrti...
Rozhodně krásný příběh z krásného prostředí, ale styl psaní mi nesedl, knihu jsem musela začínat 2x, abych "se chytla". Nelituji, ale zas takový zážitek to nebyl.
Štítky knihy
křesťanství Indiáni víra křesťanský život misionáři misie misijní činnost
Kniha Slyšel jsem sovu zavolat své jméno je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 159x |
| Čtenářské výzvě | 25x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 96x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 3x |
Uf, chtěl jsem komentovat, ale po přečtení mnoha předchozích, mimořádně výstižných komentářů je to zbytečné... Snad jen, že je to kniha, která jde do srdce. Howgh.