Skutek utek!
Irena Hejdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495745/bmid_skutek-utek-nHr-495745.jpg
4
15
7
Detektivní výprava po stopách dobrých i špatných skutků. Markovi je šest a příští rok půjde do školy. Jeho sestře Thee je devět a do školy už chodí. Ještě mají starší ségru Pubertu, která nechodí nikam, stejně jako máma, táta a babička. Všichni jsou totiž zavření doma, protože venku řádí bacily. A aby jich doma nebylo málo, objeví se ještě trpaslíci. O tom, že velká dobrodružství lze zažít na pár desítkách metrů čtverečních, jsme se v uplynulých dvou letech přesvědčili dostatečně. Víte ale, že pocuchané nervy se dají rozmotat? A že zakleté nemusí být jen princezny, ale klidně i babičky? Vydejte se s Markem a Theou na dobrodružnou výpravu mezi obývákem, kuchyní, koupelnou a dětským pokojem a vyčistěte si přitom hlavu (a možná i koberec). Tahle interaktivní knížka zabaví malé vzteklouny od pěti let a velkým nervákům zase ukáže, že i malé děti prožívají stres. Všichni jsme prostě na jedné lodi, tak ať se nám pod nohama nezmění v ponorku.... celý text
Přidat komentář
Takto knihu hodnotí Nezletilá kritička Julie (5 let), celou její recenzi najdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "Knížku jsme četli několikrát a plnění úkolů mě bavilo pokaždé. Hodně se mi taky líbilo, jak tam máma tajně užírala čokoládu. Taky byla legrace, jak vtipně mluvili, jak to bylo napsáno. Hlavně mluvil vtipně Marko, proto je moje nejoblíbenější postava..."
4,5*
Irenu Hejdovou jsem si zamilovala díky knížce ČERVENÉ KLUBÍČKO. Prostřednictvím její novinky SKUTEK UTEK se s ní tedy setkáváme již podruhé.
Moje holčičky (v době čtení 6 a téměř 4 roky) knížka moc bavila. Myslela jsem si, že ji vzhledem k počtu stran budeme mít na delší dobu, ale sluply jsme ji za dva večery a musím říct, že se už dlouho nenechaly žádnou knihou tak hladce nalákat do postýlky:). Myslím, že jim moc vyhovovalo velké množství přímé řeči a spoustu zábavných úkolu, jako hledačky, počítání, bludiště a další legrace, které je neustále držely v pozornosti.
Mně osobně moc zaujalo závěrečné představení autorek, které je zpracované zábavnou formou, takže bude určitě bavit i děti. A podle mého názoru je důležité seznamovat děti s autory a ilustrátory knih, které jsou jim předčítány.
Proč ale za mě ne plný počet hvězdiček? Narazila jsem totiž během čtení na pár věcí, které jsem měla potřebu holkám buď dovysvětlit (například proč jsou rodiče tak nepříjemní a babička tak moc smutná), což je vlastně v pořádku, diskuze s dětmi nad knihami mě moc baví a mnohdy jsou i velmi přínosné, ale s něčím jsem vyloženě nesouhlasila. Nelíbilo se mi, že hlavní dětský hrdina Marco nazýval holky pitomými, a je mi úplně jedno jaký pro to měl důvod, protože zkrátka nechci aby takto moje holky o někom mluvily a hlavně nechci aby si myslely, že když budou mít špatnou náladu a budou kňourat a ječet, tak je nebudu mít ráda, což tvrdí právě Marco.
Ve výsledku bych ale knihu určitě doporučila, protože opravdu moc bavila a těch několik drobností se mi (doufám) podařilo vysvětlit.
Děti byly z knížky nadšené, jen teda detektivním příběhem bych to úplně nenazvala.
Z předchozí autorčiny knížky jsem byla nadšená. Tady to na mě bohužel působilo moc chtěně a křečovitě. Jako by autorka vzala všechno, za co sklízela ovace v Nedráždi bráchu bosou nohou, a dvojnásobek toho nacpala do další knihy. Na mě to ale mělo ten účinek, že se postavy staly tak trochu karikaturami a prakticky bez výjimky mi byly nesympatické. Nelíbily se mi zobrazené rodinné vztahy. Pointa navíc trochu vyšuměla do ztracena, stejně jako můj celkový dojem z knihy. Škoda.
Je to takový ten typ knih, který mám ráda- vtipné, zábavné, pěkné ilustrace, hezký příběh, úkoly...
Děti to bavilo moc!
Já nedávám plný počet a to kvůli tomu, že mi občas v textu bylo něco ,, proti srsti,,. Vadilo mi, že je maminka na svoje děti nepříjemná, a to v celém průběhu. Nevím, jestli šestiletý syn dokáže pochopit, proč neustále maminka říká dětem: ,,neříkej mi mami,,.
Dále mi vadila kapitola o Nečum, nečum, čumíme, čumte- to mi přišlo prostě úplně zbytečné. Přijde mi to slovo nepěkné, takže ho nepoužívám, tady jsem ho musela přečíst mockrát.
No a nakonec do pr... a doplňte. Přišlo mi to prostě naopak jako ponoukání k tomu mluvit sprostě.
Kniha je psaná 5+, ale klidně bych to dala 7+.