Skalpel, prosím

05.12.2017

Souhlasím ondreji.b, byť jsem jen "socialistická sestra", před revolucí z porodnice.
Nesmíte Hanko tolik moralizovat. Možná se s knihou míjíte věkem či se tolik změnila doba? Nebo jste jen neměla tu správnou náladu...
Vnímání knihy vždy vychází z osobnosti čtenáře a jeho životního příběhu.
Četla jsem v době studia a moc si autorky vážím.
P.S. z r. 2021: Realita však je asi na straně Hanky - lze si to poslechnout či přečíst v knize Vladimíra Beneše jr. Mé cesty do hlubin mozku :o)

19.10.2017

Tento příběh asi nejvíce ocení odborná veřejnost a pracovníci tzv. "z oboru". Mezi ty se řadím i já, se svou zatím 20 let trvající praxí na neurochirurgickém oddělení. Se zájmem jsem si knihu přečetl a je tu velmi pěkně popsáno a vůbec vykresleno jak prostředí nemocniční, tak prostředí rodiny profesora. Zákonitě lze knihu srovnávat s výborným filmem J. Svobody. Kniha má samozřejmě košatější příběh a naopak film nás oproti knize "napíná" až do konce, jak to s malým Uzlíkem dopadne. Vůbec mi nevadilo vidět v duchu ty scény z filmu s panem Macháčkem a dalšími herci. A malá poznámka na závěr. V pamětech profesora Vladimíra Beneše st. jsem se dočetl, že postava profesora má předobraz ve skutečné postavě, zakladateli čs. neurochirurgie, profesoru Zdeňku Kuncovi, který dlouhá léta působil v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.

29.09.2017

Přečetla jsem asi půlku, připadalo mi to jako didaktický pořad. Jen párkrát ve mně kniha vzbudila nějaké emoce - v momentech, kdy lékař automaticky lže umírajícímu, dokonce bezprostředně umírajícímu člověku, bez ohledu na jeho přání. A nevidí v tom sebemenší problém. To mi málem praskla cévka, abych se vyjádřila tématicky.
Horší 3 hvězdy.

08.08.2017

Lékařské prostředí, osudy pacientů často bojujících o život. Krásná kniha i film.

08.06.2016

Zajímavá volba četby,stejně jako zfilmované zpracování.Má to něco do sebe,doporučuji všem.

Hezké čtení , stejné jako film

18.06.2015

Patetické vzpomínání na mnoho a přemnoho neurochirurgických zákroků.
Pan " DOKONALÝ" se vrací zpět časem a seznamuje nás se svým lékařským i osobním životem. Nenápadně nám podsouvá svou skromnost, pokoru, talent, vše decentně jako anděl bez křídel. Rovněž jeho obdiv ke své ženě a celoživotní zbožn'ování jejího bezchybného charakteru, se táhne celou knihou.(Vzorné děti ani nekomentuji.) Vedle hlavních postav se řada běžný lidí jeví poněkud povrchně, hloupě a snobsky.
Kniha je výborně napsaná, jak je u Stýblové standardem, avšak krajně nevkusná svou morální kýčovitostí a černobílým vykreslováním postav.

16.04.2015

Tuto knihu, jsem měla v seznamu povinné četby do školy a než jsem ji začala číst, myslela jsem si, že to bude zase taková ta klasika, která nezaujme, ale ani neuškodí. Opak byl, ale pravdou. Jakmile jsem se do knížky začetla, tak jsem ji nechtěla přestat číst. Strašně moc mě bavilo téma knihy (zdravotnické prostředí), ale i styl psaní a prostě všechno. Tohle jsem od této knihy opravdu nečekala a mile mě překvapila. Rozhodně doporučuji.

03.04.2014

Mám ráda knihy, které nejsou černobílé a to "Skalpel, prosím" určitě není. Současnost se prolíná se vzpomínkami hlavního hrdiny, útržky vzpomínek skládají charakteristiku postavy neurochirurga. Určitě zajímavá kniha, nejen pro jedno přečtení.