Síta
Josef Palivec
Sbírka básní J. Palivce (nar. 1886) je vzácně originální nejen hlubokým prožitkem těžkých životních chvil, ale slovním výrazem, který svou původností a podivuhodnou neotřelostí připomene, ovšem v nové podobě, Máchu. Zcela ojedinělé je umění aliterace a zvláštní hudebnosti.
Přidat komentář
Kouzlo Palivcovy poezie spočívá ve schopnosti kombinovat hlásky a slova do nejroztodivnějších spojení. Při hlasité četbě vyzní toto kouzlo na plno, a vy, jako čtenáři, jste nuceni nechat se poddat rytmu jazyka.
Takové trochu zaumné. Josef Palivec je další český autor, který poezii nedělá, ale poezie vychází přímo z něj (protože jinak by nebyl schopen uměle vytvořit tak úžasné verše).
Autorovy další knížky
| 1993 |  Básně, eseje, překlady |
| 1941 |  Pečetní prsten |
| 1943 | Síta |
| 1996 | Prózy, listy z vězení, pozdravy přátel |
| 2010 |  Listář 1 |
Celá sbírka je psaná alexandrínem, jsou v ní slova, jež použil mimo Palivce poprvé a naposledy Jungmann, forma vůbec odkazuje k parnasismu, je prakticky dokonalá. Nejsilnější aspekt celé sbírky je její hudebnost. Zajímalo by mě, jak by na její přednes reagoval cizinec, protože jde o tak unikátní zážitek, že chápat význam slov skoro ani není potřeba. Souhlasím s předchozím komentářem, že tato sbírka působí téměř zaumně.
Jako by forma úplně zastřela význam. Tak to alespoň mělo určitě působit na protektorátního cenzora. Ale tam, kde jsem stíhal sledovat, co báseň říká, teprve vysvítá práva síla Palivcovy poezie. Člověk zaslechne státní hymnu nebo Máj. Máchovská poetika se zde konečně smiřuje se službou národu. Velké téma je čekání ve tmě, do níž se země propadla, a očekávání nového jara. A paradoxně i díky neobvyklému jazyku tak vyznění sbírky nijak nezestárlo.
Tma stojí o jantar,
tma nor, tma omnivora,
mour marna bourá tvar,
spí zahloubaná hora.