Sidonie
Věra Pasiarová
Důmyslně vyprávěný příběh hrdinky knihy, Sidonie, jež vyrůstala v pařížském nevěstinci a která se nejen svými malířskými schopnostmi později stala nejslavnější portrétistkou své doby, tj. meziválečného období 20. století. O jejím osudu, jejích lesbických láskách a hlavně o své vlastní vášnivé lásce k ní, vypráví česká aristokratka Antonie Braunerová mladé malířce Claire Villardové. Zprvu nelehký osud Sidonie Violete Blanche Renoirové se díky jejímu výtvarnému talentu pomalu radikálně mění a vrcholí nalezením skutečné lásky.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že kniha měla větší potenciál, než jaký se autorce podařilo naplnit. Přiliš mnoho sexuálních scén, přilišná až nepravděpodobná dokonalost hlavní postavy, nemluvě o neustálém narážení na jiné homosexuální postavy, které mi opravdu přišlo na danou dobu neuvěřitelné a možná i nevhodné. Těžko jsem zvládala uvěřit lásku Sidonie k jejím obětem, vše bylo až příliš sexuálně orientované a samotná zamilovanost nebyla na můj vkus popsána natolik dostatečně, aby jí bylo možno uvěřit. Jakékoliv city byly převážně závislé na vzhledu, na nekonečném popisování krásy a dokonalosti. Autorčina minulá kniha, Paní domu, mě oslovila víc už jen proto, že láska dvou hlavních postav byla alespoň trochu reálná. V této knize vše šlo až příliš hladce nato, aby to bylo skutečné (v rámci fikce), tj. první objednávka portrétu, lesbická láska ze všech stran, zaujatost příběhem ze strany Claire atd. Kniha je celkově jedno velké klišé a ještě větší je to kýč. Stočení děje do Čech je potom vrcholem nepravděpodobnosti a pokud se autorka doopravdy nedokáže odpoutat ve svých knihách od Česka, měla by celý děj raději zasadit do její domoviny. Začít v této knize rozebírat českou historii a náhodné postavy je, mírně řečeno, podobně hloupé jako dohodit náhodnou českou sestřičku do děje Paní domu. V druhé polovině jsem se už opravdu musela přemlouvat, ať knihu vůbec dočtu.
Tuto knížku jsem měla čest číst mezi prvními. Poutavý příběh mladé lesbické malířky, se kterou prožijete celý její osud, pády i vzestupy, až s ní nakonec najdete tu pravou lásku. Poutavé čtení, které vás vezme za srdce. Knížku určitě doporučuji.
Kniha Sidonie čtenáře okamžitě vtáhne do děje. Je velmi čtivá, místy vtipná a děj občas překvapí. Jedná se o vyprávění života dívky, která vyrůstala v nevěstinci a později se z ní stane slavná malířka. Při čtení stránky utíkají a čtenář knihu nechce odložit. Četla jsem i první knihu autorky Paní domu, která se mi také líbila, ale Sidonie mi k srdci přirostla více. Knihu velmi doporučuji.
Ročně je v Česku vydáno tisíce beletristických knih, já si však za poslední dva roky koupila jen dvě beletristické knihy a obě jsou od autorky Věry Pasiárové. Jako v případě její prvotiny, je i totiž její druhá kniha sázkou na kvalitní četbu, co se čte jedním dechem. Většina knih má pomalý rozjezd a zaujme čtenáře třeba až po 50 nebo 100 stránek, ne tak kniha Sidonie, co šla hned od první stránky z nuly na sto a nešlo mi se od ní odrhnout.
Nutno dodat, že první část knihy nedoporučuji číst na veřejnosti. Je sladce intimní a pokud jste lesba jako já, nenechá vás chladnou (a suchou;-). Líbí se mi, jak v první části je hlavní hrdinka mladičká a nezkušená, je fascinována a vzhlíží ke starším a zkušenějším ženám, co již v životě něco dokázaly. Mít pozornost a být svedena takovou ženou je sen mnohých lesbiček. V druhé části knihy se však role obrátí, z lovené se stane sama lovkyně, co loví jako šelma všemi svými ženskými svody oči, rty, ženské křivky, jemné náznaky nebo jen svůdné pohrávání si se stranicemi brýlí (název téhle části brýlí jsem vůbec neměla ve svém slovníku, ale děsně se mi líbí).
Na knize oceňuji, že zahrnuje podstatnou část života hlavní hrdinky a tím odhaluje, proč se Sidonie chová, tak jak se chová, proč asi cítí to, co cítí. Čtenář tím víc chápe její pohnutky, emoce, myšlenky. Přitom příběh rozhodně není jen o lesbické lásce, je hlavně o ženské pospolitosti a o proměnlivých rolích, které jednotlivé ženy zastávají v různých etapách našeho života. A že být nahoře neznamená, že nemůžeš být příště dole. Naprosto se třeba dokáži vcítit do toho, že když bývalé nevěstky upadnou do nouze, chudoby a špíny, kdy si musí mnohé odepřít, nedokáží si však odepřít dobrou kávu, na tu musí mít vždycky. Stmeluje je, dodává jim aspoň symbolický náznak zachování vnitřní sebehodnoty.
Famózní je jako už u předešlé knihy znalost autorky knihy dobových reálií hlavně meziválečného období v různých zemích Evropy. Bavilo mě hledat si Buquoyský palác nebo třeba nábřeží v Paříži zvané Quai des Grands-Augustins, kam zasadila autorka děj některých svých scén. I jména múz jsem si okamžitě googlila, abych měla lepší obraz žen, do kterých Sidonie stylizovala ženy svého života. Zaujal mě i popis příznaků Lauřiny syfilis či pohřeb nevěstky do svěcené křesťanské půdy za úplatu, vše svědčí o autorčině zájmu podat čtenáři podrobnější vhled do tehdejší doby. Ale přiznám se, že přesun děje z Francie do Čech, byl pro mě šokující a v první chvílí úplně pobuřující, nemohla jsem se s tím smířit, nesedělo mi to a musela jsem si na to zvykat. Jasně, nakonec to vše dávalo smysl, ale takový zvrat v reáliích jsem prostě nečekala :-D
Celou knihu jsem nadávala jen na jednu věc, a to na chybějící přehled jmen, který mě rozmazlil v předcházející knížce. Po přečtení knihy chápu, proč tam nemůže být, ale nestačily by mi ani všechny mé prsty, abych spočítala, kolikrát jsem přemýšlela nad zmatkem kolem příjmení Renoirová a Reinerová. Ani teď, když to píši, v tom nemám jasno:-)
Líbí se mi vtip s přebalem knihy (pokud tedy tak byl zamýšlen), neb Eiffelovu věž má většina současníků spojenu s romantickou láskou, zatímco postavy v románu ji vnímají dost jinak (nebudu spoilerovat, přečtěte si to).
Stejně jako v minulé knize celým románem prostupuje autorčina vášeň pro konkrétní historickou postavu, kdy zná každý, byť i malinký detail jejího života a je jí inspirací pro hlavní postavu knihy. V této druhé knize je tou reálnou postavou americká malířka Romaine Brooks, u které stačí si přečíst její životopis na Wikipedii a okamžitě odhalíte spojovací můstky mezi Brooks a Sidónií, byť někdy rozkošně pozměněné (např. portrét lady se psy).
Jako v minulé knize mi přijde roztomilé, jak jsou všichni tolerantní až respektující k lesbickému vztahu. Dokonce i rodiče sotva zletilé dívky vhodné na vdávání nejsou proti a lásku k ženě dceři přejí. Díky takovému románu se mi lehce zapomíná na netolerantní realitu všedních dní a román ve mně zanechává hřejivý pocit, že je to krásný příběh z nelehkého života, jeden z příběhů, který každá lesba částečně zažila či právě zažívá.
Čtivé, příjemné a za mě perfektní. Lehkost čtení se snoubí s romantikou, dramatem, uměním a erotikou. Její nenápadná spádovost mi nenechala prostor na útěk myšlenek od děje.
Však kdo by se chtěl odtrhnout od příběhu mladé dívky vyrůstající v nevěstinci, která se vypracuje mezi špičky v umění? Její nevinnost zpříjemňuje život nevěstkám a její služby zas chod bordelu. I jí se nevyhne toto řemeslo, které ale spojuje s portrétováním. A právě to se jí stává jejím osudem, ač cesty jsou občas klikaté.
Jejím životem Vás provede její láska, která je též zahrnuta ve vyprávění.
Je velmi příjemné číst příběh inspirovaný opět skutečnou osobou.
Jen tak dál!
Kniha mě hned po prvních stránkách vtáhla do děje. Příběh Sidonie ať už v první části kdy jako madinká vyrůstá v navěstinci, nebo v druhé části knihy jako slavná malířka my přirostla k srdci. Její vzestupy a pády umění,drama i romantika a lehká erotika mě nenechala chladnou.Knížku jsem neuměla a nechtěla odložit doporučuji stojí určitě za přečtení.A už se těším na další knihu autorky