Šest let mezi Eskymáky

17.11.2020

nalezena v knihobudce...velmi jsem se na ni těšila a nezklamala. A mohla jsem zároveň porovnat dva "polárníky" - Jiřího Jaegra a Eskymo Welzla..a i když JJ píše dobře, srhnuje vše podstatné, neumí své zážitky tak prodat..respektive, je to tak trochu málo osbní, popsáno s odstupem, bez větších emocí....
Zajmavé čtení..plavbou a přesunem z Evropy počínaje, provozováním obchodu na stanici konče...zima, mráz, saně, psy, medvědi, mroži, velryby, suchary, zima, mráz a zas zima...krásy a strasti života na severu...nejvíc mě ( i s ohledem na aktuální dění ) dostala kapitolka ke konci knihy o epidemii španělské chřipky, která obyvatelstvo doslova zkosila...i tohle však JJ podává tak nějak civilně a s odstupem. I když šlo o jeho blízké a známé, nedokázala jsem to prožít s ním...
Každopádně , navzdory výhradám velmi dobrá knížka, všem zájemcům o Eskymáky na Labradoru doporučuji...;)

15.07.2019

Jiří nenašel po maturitě práci a když se mu naskytla pracovní příležitost v zámoří, využil jí. To vypadá jako docela běžný příběh našich dnů, že? Ale nenechte se mýlit, stalo se před více než 100 lety, pár měsíců před začátkem 1. světové války.

Jiří pluje na Labrador mezi Eskymáky, kde bude mít na starosti obchodní stanici. Bez zkušeností se severskými končinami, bez pořádného vybavení a s omezenou možností komunikace se svojí rodinou v Čechách. Přesto si nestěžuje – bere vše tak, jak to přichází, a učí se všemu, co je potřeba. Nedělá ze sebe žádného borce, ale snaží se začlenit do života obchodních stanic, kam je vyslán, a být tam co nejvíc platný. Vychází dobře s bílými osadníky i s Eskymáky, na každé stanici najde řadu přátel.

Život na severu, daleko od válečných hrůz, plyne celkem poklidně, pokud nepočítáme nástrahy drsné severské přírody. I sem sice doléhají ozvěny války v podobě omezení v zásobování a dopravě pošty, ale osadníci si pomáhají lovem (v prvním případě) a trpělivostí (v druhém případě). Pohroma přichází na osady v závěru knihy... Krátce nato se Jiří, již po válce, musí vrátit domů.

Kniha si mě získala svou neokázalostí. Vyzařuje z ní notná dávka pokory, a to i přesto, že autor ji napsal o pěknou řádku let po návratu z Labradoru. Je vidět, že si na tu dobu uchoval hezké vzpomínky. Leckdo by na jeho místě by je prodal atraktivněji, jako "dobrodružství". A kniha vlastně líčí dobrodružství na každé stránce, ale autor nám to vše představuje jako všední život.

Je to nejspíš jediná kniha, kterou Jiří Jaeger napsal. Nepodařilo se mi zjistit, čím se zabýval po návratu, ale spisovatelem nebyl. Nečekejte tudíž žádný literární skvost, místy je styl malinko kostrbatý, ale knize to neubírá na čtivosti a dokumentární hodnotě. Všem milovníkům severských končin rozhodně doporučuji!