Sen

02.09.2022

(SPOILER) Tohle je opravdu těžké hodnotit, budu spoilerovat a budu rád, pokud si ještě někdo někdy knihu přečte, když sem napíše i svoje pocity.
Problém je asi v tom, že kniha je přesně 100 let stará a byla napsána válečným veteránem pro lidi, kteří první světovou válku prožili také, ať už na frontě, nebo v jakékoli jiné úloze. Stačí si přečíst autorův životopis, aby člověk zjistil, že Sen zároveň obsahuje řadu autobiografických prvků. Autor zjevně chtěl oslavit pyšný individualismus, ale pro dnešního člověka vypadá hlavní postava Albán jako ukázkový psychopat. Emočně plochý člověk, který má rád jen své kočky, dokud ho nenaštvou; pak je klidně zabije.
Život na frontě je pro něj splněným snem, může střílet psy a zajatce, zneužívat ženy a pohrdat slabším kamarádem.. Je statečný, ale jen do té doby, dokud se má komu předvádět. Pak teprve projeví trochu lidskosti v apokalyptické scéně, kdy v polním lazaretu nechají francouzští lékaři zcela záměrně bez pomoci umírat zraněné německé zajatce. Scéna končí příznačně tím, že Albán strhne svým příkladem i ostatní a Francouzi napájejí vodou zajatce se zraněním břicha a zabíjejí je tak.
Hlavní ženská postava Dominika je krajně nesympatické stvoření, povyšující se na své okolí, i když je sama líná, nechce se jí dělat, i když se do lazaretu přihlásí dobrovolně, a od okolí ji odlišuje snad jen schopnost rychle běhat a znalost angličtiny. Albán se k ní sice chová krutě, ale rád bych viděl někoho, kdo by chtěl mít takovou primadonu doma.
Nejnormálnější postavou je aspirant Prinet, obyčejný devatenáctiletý kluk, který se bojí smrti, a proto se stává terčem posměchu svého okolí, včetně podřízených. Albánovi ovšem poslouží jako fackovací panák pro jeho ostrovtip.
Dlužno ještě dodat, že kniha je plná odkazů na řeckou a latinskou kulturu, stejně tak autor řeší různé náboženské otázky. Zaujal mě Albánův rozhovor s knězem, kdy diskutovali, zda je správně zabíjet Němce; tak protestantské Prušáky prý ano, ovšem s katolickými Bavory je to složitější.