Sedmokráska z Orlických hôr
Filip Stajner
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303036/bmid_sedmokraska-z-orlickych-h-r-KUV-303036.jpg
4
17
17
Aničkin život bol piesňou bolesti a lásky, ale tiež piesňou radosti. Radovala sa z kríža, radovala sa z dobroty a lásky milovaného Spasiteľa, z materského Srdca Svätej Panny, Kráľovnej sŕdc, ktorej sa zasvätila ako nevoľnícka. Táto radosť vyžarovala z jej očí i z jej rozhovorov. Rada žartovala a dokázala vtipne rozptýliť starosti a chmáry.... celý text
Přidat komentář
Pocházím z tohoto kraje, Pastvinskou přehradu jsem navštívil už ve 18 letech s kamarády. A kolem tohoto kostela i rodného domu několikrát nevědomky projížděl
Krásná, v podstatě životopisná kniha o české kandidátce na blahoslavení, které je předstupněm svatořečení. Poutavý příběh této hluboce zbožné a pokorné ženy, která statečně snášela utrpení, jímž byla stižena. Jak už předchozí komentář uvádí, je to katolická církev, za jejíž kněze Anička trpěla, proto by se měla česká katolická církev co nejvíce snažit, aby Aniččiny zásluhy byly oceněny tak, jak jí náleží, byť její metou to při její hluboké pokoře bezpochyby nebylo. Pokud mám informace, tak proces blahoslavení již byl zahájen. Hlavně díky Sdružení A. Tomanové byly a jsou shromažďovány podklady svědčící mj. o zázračných uzdraveních a jiných nevysvětlitelných událostech v souvislosti s Aničkou.
Přesně souhlasím s paní Černou, jen bych dodal (můj subjektivní názor), že je Anička, myslím, jediná známá stigmatizovaná Češka. Je proto s podivem, že česká katolická pokoncilní církev tuto tak zbožnou a úchvatnou osobu léta nenápadně ignorovala. Faru, kde Anička trávila na lůžku poslední léta svého života s jejím bratrem-knězem, později prodala církev do soukromých rukou (penzion). Páni kněží a biskupové - chci Vám říci, že Anička se plně obětovala za kněžská povolání, za Vaše povolání, tedy za Vás. Tak si ji važte a neignorujte ji. A česká katolická církev by se měla angažovat za její Svatořečení. Však životních i posmrtných zázraků učinila prokazatelně dosti. Po přečtení této úchvatné knihy (pro prosté katolíky úchvatné určitě, pro ostatní nevím), jsem trochu pochopil proč Anna Bohuslava Tomanová není moc v oblibě novodobého vyššího kléru. Ona je totiž zářným příkladem dobrého fungování prosté lidové, tradiční katolické zbožnosti, která se od 70. let minulého století moc "nenosí". Děkuji sdružení Anny B. Tomanové za jejich snažení a P. Filipu Stajnerovi za tuto úžasnou životopisnou knihu.
Velice zvláštní, zajímavá a hodně citlivá kniha, při její četbě mám pořád slzy na krajíčku. Tato kniha mě tak nějak zvláštně přitahovala, sotva jsem ji jen v prodejně, kde jsem původně sháněla něco úplně jiného, jen tak letmo zahlédla, takže vůbec nelituji, že jsem si ji koupila, jsem strašně ráda, že ji mám a čtu a přestože jsem teprve v její polovině, vím naprosto přesně, že je to pro mě úplně to pravé, co jsem potřebovala. Až ji dočtu, určitě pojedu navštívit rodiště Aničky Tomanové v Orlických horách. Více této knize porozumí asi spíše lidé věřící, hledající, pro nevěřící budou možná některé tehdejší hovorové výrazy pro různé církevní křesťanské svátosti dost nesrozumitelné.
Štítky knihy
katolická církev vizionáři kříž léčba bolesti
O Aničce jsem se dozvěděla od jedné známé, která u ní osobně byla. Tuto knihu jsme četly spolu. Skvělé, povzbuzující a zároveň v některých pasážích i velmi smutné čtení.