Sedm princezen

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Epos je o životě sasánovského vládce Bahrama Gúra, který žil v 5. stol.n.l. Na svém dvoře objeví portréty sedmi princezen, které dá vyhledat a ožení se s nimi. Vybuduje jim sedm pavilonů v barvách charakteristických pro území, odkud pocházejí. Každý den v týdnu navštěvuje jiný pavilon, v němž mu princezny vyprávějí milostné příběhy....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/34285/big_sedm-princezen-N3w-34285.jpg 4.415
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Sedm princezen

bejan
30.12.2020

Jsem rád, že jsem si tohoto Nízámího přečetl, ale místy je verš dost nesrozumitelný a šroubovaný. Zato některá místa jsou nádherná, ale jakoby jen probleskovalo do češtiny něco z krásy originálu. Snad to chce svůj čas proniknout k perské poetice staré tisíc let, ale budu to rozhodně zkoušet dál.

Zelený_Drak
23.03.2020

ČÁST 1 ZE 2

Tak se ke mně podruhé dostala perská literatura. Po útlém Naučení korunnímu princi aneb čtyři rozpravy, kde jsem se dozvěděla něco o vědách v Persii 12. století, je Sedm princezen část z díla persky píšícího ázerbájdžánského básníka, který se dočkal překladu do češtiny, protože SSSR se rozhodlo obnovit jeho zašlou slávu. Tyto počiny zpravidla oceňuji už pro jejich kulturní hodnotu a možnost srovnávání. Tady tomu není jinak. A cítím se velmi kulturně obohacena.

Jedná se o sedm příběhů zasazených do rámcové povídky o princi Bahrámu Gúrovi, který ve svém zámku objevil tajnou komnatu s obrazi sedmi princezen. Skoro jako v pohádce "Dlouhý, Široký a Bystrozraký". Až na to, že tenhle princ se ožení se všemi. Nechá jim postavit palác o sedmi barevných kopulích (podle barev planet a zemí původu princezen), kde s nimi následně kopuluje podle toho, jaký den v týdnu souvisí s kterou planetou. Protože však od svých urozených manželek očekává i intelektuální zábavu, chce po každé nejdřív vyprávět povídku.

Zde by měl přestat číst každý, kdo se nechce dozvědět o jednotlivých příbězích příliš, protože by si je raději sám přečetl a nechal se překvapit. Zamýšlím vyzradit jejich děj.

*******
SPOILER
*******

Píseň o věčné touze
-----------------------------
Povídka indické princezny je na téma "výlet do říše vil". Akorát panovník, který se tam dostane se nemusí zříkat požití jídla nebo pití, ale krásné královny vil. Tento příběh mi přišel zdlouhavý a příliš mě nebavil. Asi i proto, že na perský styl jsem si nejprve musela trochu zvyknout.

Pravda lékem
--------------------
Byzantská princezna vypráví příběh o šáhovi, který měl problém nalézti pro sebe vhodnou ženu. Nejprve se tomu vůbec vyhýbá (jeho horoskop ho před ženskými varoval), následně řeší problém výběru nevěsty neuváženými nákupy. A stále nemá štěstí:
"Ač koupil mnoho děv, přec ani jednu z nich
neuznal za hodnou mu sloužit v serájích."
Ony se totiž potvory nevděčné o šáha moc nezajímají a hledí jen, jak by si užily nově nabytého postavení. A on by přitom chtěl nějakou milou, laskavou a povinností dbalou krasavici. Situaci však zvládá s minimální ekonomickou ztrátou:
"Šat z lásky každé šil, hned ji však prodal dál,
když málo laskavou ji v duchu shledával."
Až jednou koupí Číňanku, byť ho prodejce předem varuje, že:
"Kdo si ji s tím stem krás kdy koupí ode mne,
každý ji vrací zpět hned zítřejšího dne."
Lunolící víla totiž netouží po milostných hrátkách, neboť je z rodu, kde je s následky spjata jistá patálie. Když to šáh zjistí, rozhodne se požádat o radu babici, kterou již dříve vyhnal z paláce, protože mu škodila. Dostane radu, ať si sežene další ženu, aby v té první vzbudil žárlivost, což se mu hned zamlouvá a pak tedy:
"S tou první zdráhal se a s onou druhou spal,
zde srdce vrtaje, tam perlu vrtával.
Přepadla závistnost neprovrtanou perlu
a ona toužila mít provrtanou perlu."
Pak si to naštěstí vyříkají a pro šáha to skončí šťastně:
"Vzal čínský obraz šáh, z brokátu vybalil,
krabici s kandysem zlatisté spony zbyl
a do klenotnice hodné zlata vnik jaře
a žlutě zbarvil ji ozdobou zlaté záře."
Bohužel se však nedozvídáme, zda to dobře dopadlo i o devět měsíců později.


Zelený_Drak
21.03.2020

ČÁST 2 ZE 2

Hřích a pokání
---------------------
Třetí příběh je o Bišrovi, moudrém asketovi, jenž se na začátku zakouká do kolemjdoucí ženy a aby činil pokání vypraví se do Jeruzaléma. Cestou zpět pak cestuje s imámem, který ho velmi rozčiluje, protože vše vysvětluje vědecky, zatímco Bišr ve všem vidí boží vůli. Imám si svým chytračením nakonec přivodí záhubu a když Bišr odnese pozůstalost pozůstalé vdově, ukáže se, že je to ona žena, po které touží. Dojde tedy svého štěstí:
"Až milostivý Bůh, který je v nebi,
seslal mi milosrdně, čeho za potřebí.
Já nebyl dychtiv jako chlípníci,
a krásu doved si i jmění odříci.
Hle, cestou spravedlivou tyto věci obě
mi štěstí dalo zákonitě v tobě."

Učená princezna
------------------------
Slovanská princezna vypráví příběh z ruských zemí, který má aspoň okrajově některé motivy našich pohádek. Je o princezně, která je nejen krásná a půvabná, ale i učená:
"Znalost a vědění všech soustav byly v ní
a přelouskala list z každého učení.
A přečetla z magie knihy celého světa
a čáry poznala a skrytých věcí veta.
A stáhla na svou tvář šlář černých vlasů svých
a hlavu odtáhla od listin svatebních.
Vždyť ten, kdo jediný v své celé době jest --
jak najde druhého, by šel s ním cestou cest?"
Tuhle princeznu vdavky příliš nelákaly. Aby měla od světa pokoj, zavřela se na hradě a vymyslela si pro případného ženicha čtyři podmínky. Poslední jsou pochopitelně hádanky, ale tak daleko se dlouho nikdo nedostal a na městské bráně přibývaly hlavy bez příslušenství. Až přišel "jinoch vznešený a čistých tahů", jenž se do toho dobrodružství nehnal po hlavě, ale nejprve se mnohému učil od proroka Chizra. Nástrahy pak zdolal hravě a všichni žili šťastně až do smrti.

Noční mámení
---------------------
Lehkomyslného mladíka zmámí strašidla a démoni a vodí ho za nos celou řadu nocí. Dojde i na démony vydávající se za ženské. Mladík podlehne svodům a ocitne se v náruči vášnivého ifríta:
"Nuž, hleď, můj dráp a zub jsou jako meč a dýka,
takové mají být zub a dráp milovníka!
...
Ó dříve onaký a nyní takovýto!
Učiním, co mi jest, vždyť ono patří ti to!
Když neudělám ti, co zapotřebí ti,
pak se ti budu dál tím, čím prv, jeviti
A s každým výdechem děs pouštěl neustále,
ohnivých násilí se dopouštěje dále."
Chudák mladík ani neovládne svěrače:
"dštil pod tou obludou proud smůly spodkem svým.
(Však ty již pochopíš, co myslím asi tím!)"
Jeho utrpení je skončeno s ránem a obrácením k Alláhovi konečně vyvázne ze svých patálií.

Dobrý a Zlý
----------------
Dobrý a Zlý spolu putují a pro Dobrého se to nevyvíjí úplně dobře. Naštěstí mu však krásná Kurdka zachrání život a s pomocí znalostí svého otce i zrak. A pak se vezmou. Tady by mohl být konec pohádky, ale ono to pokračuje. Dobrý stejným lékem ozdraví šáhovu a později také vezírovu dceru a skončí se třemi manželkami:
"Tak potom jako choť i ta zde patřila mu.
Hle, co ten drahokam provrtal drahokamů!"
A Zlého stihne trest. A má to.

Cesta lásky
----------------
Zdaleka nejvtipnější část, která byla do češtiny původně přeložena pod názvem "Příběh panice, který se chtěl oddat rozkoši s milenkou v zahradě, ale po každé se vyskytla překážka". Teprve tady jsem začala doopravdy oceňovat všechny ty kulturní a dobové odlišnosti. Nevím, jestli se z toho moje bránice ještě vzpamatuje. Poetické líčení děje mě totálně odrovnalo už ve chvíi, kdy majitel zahrady okukoval skupinu nahých koupajících se žen z křoví a vybíral si tu nejpůvabnější:
"Ty vílí měsíce, jak byly plny vnad,
začaly pánovi mdlou rybu pozdvihat."
Následně se pouští do svádění, přičemž milenka by se ráda dala svést, ale k jejímu značnému rozhořčení to nevychází.
První pokus:
"Když se byl černý lev vrh zhurta na oslici
a pod spár vtáh si ji, sem tam se zmítající,
útulek nesnesl, sláb, toho násilí
a trhlin plné zdi se naráz svalily."
Druhý pokus:
"Pán perlu rubínem si smyslil provrtati
a závěs s klenutím vespolek pevně spjati.
V té chvíli viděla však kočka s větve pně,
že jakýs ptáček mih se v průrvě zeleně.
Skočila na ptáčka a spadla s větve k zemi,
a ti dva zůstali jak bleskem zasaženi.
Se srdcem celým pryč se oba zvedli hned,
děs jejich srdce jal a jejich nohy let."
Třetí pokus:
"Začínal v přihrádku již kostku nandávat
a spoluhráčkou byl již přijat jeho vklad.
Když byl tak daleko, že pevnost mohl vzíti
a požár zuřící svým proudem uhasiti,
spatřila malá myš se pnouti nad zemí
vysokou lianu s pěknými tykvemi.
K lianě s tykvemi jak pták se letem dala
a její úponky hned zuby přehryzala.
I slétlo na zemi to dlouhé lano lan
a každou tykvicí byl tady buben dán."
A pán se zase vyděsí a zdrhne. A i při čtvrtém pokusu:
"Nevnikla tyčinka v kelímek kollyria
-- a klenba jízlivá si zas cos vymyslila."
a ono cos způsobilo, že:
"Hrad pánův sesul se, a pán se v mysli viděl
v ležení nepřátel a prch z těch zrádných sídel."
Ale skončilo to dobře a s morálním ponaučením. Vzali se a místo smilnění v zahradě ulehli do lože manželského.