Sebevraždy
Helena Haškovcová , Helena Kučerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458763/bmid_sebevrazdy-SnM-458763.jpg
4
7
3
Kniha dvou zkušených autorek se věnuje široké škále otázek spojených se sebevražednými aktivitami. V úvodní kapitole Helena Haškovcová mapuje širší souvislosti sebevražedného jednání z hlediska filozofie a zejména upozorňuje na problematiku asistovaných sebevražd jako jedné z forem eutanazie. Helena Kučerová se ve své části věnuje depresím a různým dalším pohnutkám, které vedou pacienty k úvahám o sebevraždě, nebo i k jejímu provedení. Ze své bohaté praxe vybrala patnáct kazuistik, kdy se u pacientů objevily třeba i pouhé sebevražedné nápady, díky léčbě tito pacienti svoje zlé nápady korigovali, mnohdy se za ně pak i styděli. Součástí knihy jsou i pasáže věnované aktivitám pozitivním, vedoucím ke kreativnímu životu, které slouží rovněž jako prevence nejrůznějších forem depresivního prožívání a pocitů beznaděje. Mimořádně aktuální závěrečná část knihy je věnována problematice života v karanténě a během pandemie a nabízí informace o prevenci a možnostech psychiatrické péče v tak složité situaci. Kniha je adresována psychiatrům a dalším lékařům, psychologům, zdravotním sestrám i studentům medicíny, dále též pedagogům, právníkům, policistům a všem dalším odborníkům, kteří se mohou se sebevražednými aktivitami setkat.... celý text
Přidat komentář
Hezky sepsané, se všemi potřebnými psychologickými souvislostmi. Nechybí ani kapitola o době koronavirové.
knížka k seminárni práci, četla se dobře, mnoho užitečných informací, ale některé informace pro mě takové já nevím jak to říct.. ale asi nezazivne/zbytečne? :) a určitě moc fajn kapitola o téhle době co se tady děje :)
Komentovat knihu je obtížné, nejen pro obtížné a tabuizované téma, ale též proto, že kniha je v zásadě odborná, jakkoliv autory připouštějí možnost, že zaujme i laiky - inu ano, zaujala mne - laika. Čímž upozorňuji, že komentuji právě pohledem laika bez patřičného vzdělání a odbornosti.
Kniha je nepochybně zajímavá, nicméně jsem asi čekal něco trochu jiného. Autorka téma pojímá s odstupem profesionála, někdy však, jako by zcela scházela empatie. V části shrnuje některé statisticky sebevražednosti, víceméně známé z běžných článků v mainstreamových mediích, kdykoliv se tyto věnují demytizaci tématu sebevražd. Částečně doplňuje o velmi zajímavé postřehy ze své vlastní praxe v psychiatrii. Nesmírně zajímavá a cenná je část věnovaná kazuistikám. Přesto mi byl projev autorky něčím nesympatický, podivně povýšený, možná staromódní, pro nedostatek jiné charakteristiky. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že část poznatků je možná překonána, ale tohle je čistě laický pohled na základě srovnání se dvěma knihami na příbuzné téma - úzkosti a dysthymie - které jsem četl krátce před touto knihou. Jsem však naprostý laik, v žádném případě nechci zpochybňovat odbornou hodnotu textu, takže tuhle výtku neberte moc vážně. Co mě však vyloženě nadzvedlo, bylo explicitní zařazení halucinogenů LSD a psilocybinu mezi tvrdé drogy způsobující závislosti - s tím by dnes pravděpodobně nesouhlasili ani autorčiny kolegové psychiatři z NÚDZ, věnující se experimentální léčbě depresí a závislostí třeba právě pomocí psilocybinu.
Možná jsem čekal větší detail ohledně sebevražedného myšlením, snahu víc rozkrýt důvody, i když v textu je jasně sděleno, že důvody mnohdy nepoznáme. V příloze knihy je přepis jednoho dopisu na rozloučenou dívčiny, které paní doktorka nepochybně zachránila život. Asi jsem čekal, že kniha bude víc o tomto, tedy zkoumání psychického stavu, který předchází sebevražedným myšlenkám a sebevražednému jednání. Hledání toho, co už je za hranou.
Část textu je vyloženě určena lékařům, poskytuje doporučení např. jak se ptát, jak "oťukávat" suicidální myšlenky, co sledovat, co vnímat u svých pacientů.
Abych nezapomněl, v úvodu je kapitola věnovaná eutanazii a asistované sebevraždě obecně, z pohledu lékařské etiky. Autorky celkem prorocky upozorňují na neodvratný trend blízké budoucnosti v podobě rozšiřování skupin, jimž bude eutanázie povolována, postupně, od okamžiku kdy je legalizována (nejen nevyléčitelně nemocní, postupně též psychicky nemocní, unavení životem, apod.).
Kniha je jednoznačně určena spíše profesionálům, přes obtížné téma přečtení rozhodně nelituji, jako obvykle, odnesl jsem si mnohé.