Samotářky
Barbora Šťastná
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490581/bmid_samotarky-VPD-490581.png
4
395
107
Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec událostí, který se dosud nezastavil. Samotářky jsou už pátou knihou spisovatelky Barbory Šťastné, kterou čtenářky a čtenáři znají jako autorku románů Hezčí svět a Láska pro samouky.... celý text
Přidat komentář
Autorka opět nezklamala. Autentické vyprávění v přítomném čase proložené objasňujícími flashbacky má spád a nenechá vás vydechnout.
Po přečtení tedy trochu pociťuji rozpaky. Nevím, co si myslet. Nepochopila jsem některé hlavní postavy a sice Ludmilu a Amálii. Ludmila sice byla introvert, ale proč zanevřela na rodinu a hlavně otce, to mi uniklo. U Amálie jsem nepochopila, proč trochu nebojovala o dceru a mateřská láska se najednou vytratila. Jinak celkem zajímavá kniha.
(SPOILER)
Mám rád ságy a tahle se mimořádně povedla. Zajímavé a věrohodné postavy, padesátá léta, kolektivizace zemědělství, zákeřné a zločinné praktiky StB, ale také chvíle štěstí. Z vedlejších postav musím zmínit Matyldu. V životě to měla hodně těžké, ale život nevzdala. Jako zajímavý nápad hodnotím zapojení soch svatého Prokopa a Jana Nepomuckého do děje. Román Samotářky je hodně smutný, ale také pestrý a čtivý. Je neuvěřitelné, kolik se toho vešlo do pouhých tři sta stran. Jedna z nejlepších knih vůbec. Doporučuji.
Citace: Měla ráda zvuky, které letní louka vydávala, chrastění klasů vysušené trávy ve větru, temné zabzučení mouchy, která chvílemi proletěla zblízka okolo jejího ucha, a vysoko nad tím vším jiskřivý zpěv neviditelného skřivánka. Nevěděla, jestli je to doopravdy skřivan, kytky a ptáky nikdy moc neuměla, ale to jméno se k tomu zvuku hodilo.
Co když právě tohle je nejšťastnější okamžik v mém životě, uvažovala Amy, co když nic lepšího už nebude?
Kniha určitě vyžaduje soustředění, jinak se v ději snadno ztratíte, ale i kdyby se vám to stalo, stojí za to se vrátit a postavy si oživit. Melancholie, která z knihy zapůsobila byla vlastně velmi příjemná. Určitě doporučuji.
(SPOILER) Chválím tuto knihu, je napsaná zajímavě, to se nedá autorce upřít. Je zvláštní, jak jedna generace dokáže ovlivnit tu další. Líbila se mi tady hlavně postava Vládi, který všechno ustál, dokázal se o Ludmilu postarat a nehledal jiné ženy. Naopak Ludmila byla trošku naivní, když kvůli jednomu muži dokázala zanevřít na celý svět. A on si po letech ani nevzpomněl na její jméno.
Příběh tří generací žen, odehrávající se v letech 1952 - 2020. Ludmila a její sestra Matylda byly normální dívky. chodily do školy, líbily se jim kluci. Ludmila, ta uzavřenější, byla spíš samotářka, věnovala se hodně učení a chtěla odjet z vesnice, kde žily, do Prahy na vysokou. Jenže byla těžká 50tá léta, období zabavování majetku, vzniku zemědělských družstev, udavačství a zavírání lidí. Osud obou sester mnohé změnilo a poznamenalo a tento smutek ovlivní i budoucí generaci. Nad tím vším se vznáší Evla Škrlandová jako duch, blázen, dobrodinec, strašidlo :). Děj této knihy se rozprostírá hodně do šířky, události ovlivní spoustu postav. Trvalo mi delší čas se začíst, některé pasáže mi přišly nudné, ale celkově určitě stojí za přečtení.
Krásný i když trochu smutný příběh o jedné rodině a tří generací. Jak nás ovlivní na celý život rozhodnutí našich rodičů, nás samotných a jak dokážeme vystavět zdi ze strachu podívat se někomu do očí. Autorka to napsala prostě skvěle.
(SPOILER)
Je děsivé, jak úplně se život může obrátit během pár dnů.
Za mě byl největší hrdina Vláďa a chování Ludmily i Amálky pro mě není úplně pochopitelné. Stávají se hrozné věci, ale opravdu se člověk musí kvůli nim na celý zbytek života uzavřít do sebe, zanevřít na všechny a pokazit tím život nejen sobě, ale i milovaným a milujícím okolo? Není lepší zabojovat, pokusit se vše napravit a žít alespoň trochu naplňující život?
Možná příliš dokonale sešité; šablonka mohla mít pár záděr nebo aspoň šmouhy. Co mě ale přitahovalo a bavilo, byl vhled do myšlení těch drobně asociálních žen a jejich ulita.
"Taky by ráda dala najevo zájem, ale připadá si jako zamčená ve své hlavě."
"...dovedl ji znejistět a rozebrat její vratké sebevědomí na kousíčky, ale vzápětí ji zase velkoryse poskládal dohromady a na téhle citové horské dráze ji vozil tam a zpátky..."
Moje první kniha od autorky - velmi příjemné překvapení.
Poutavý příběh tří žen, časový rozptyl mně nevadí, naopak mě baví.
Opět styl ala Mornštajnová, velmi povedená kniha.
Vřele doporučuji.
Rodinná sága naplněna smutkem, zoufalstvím a tajemstvím, kniha se četla sama, stránky ubíhaly a děj přirozené plynul . I když jsem v mnohem s postavami nesouhlasila vůbec mne to při čtení nerušilo. Malé minus tu bylo - covid, to jej musí autoři v poslední době tolik cpát do knih ? To abychom věděli, kdy se děj odehrává nebo abychom nezapomněli ? Za mne zbytečná vsuvka
Uf, tohle bylo smutné, depresivní čtení, které mi dalo zpočátku trochu zabrat. Začátek mě tolik nezaujal, ale cca v jedné třetině jsem se začetla a knihu už neodložila. Těžké téma z ještě těžší doby. Padesátá léta na vesnicích, znárodňování, udavačství, soudy bez soudců, tresty smrti anebo dlouhá léta v pracovních lágrech, to vše zásadně ovlivnilo i život dvou sester. Při čtení jsem si vzpomněla, jak jsem se jako dítě koukala na seriál Nejmladší z rodu Hamrů (pamětníci ví:-)) a divila se, proč tam maminka Honzíka Hamra leží na poli a chce se nechat přejet traktorem. Dodnes si pamatuji, jak mně to rodiče tenkrát vysvětlili, abych, byť dítě, správně pochopila, co se stalo. Taťko, vzpomínáš si:-)) ? A tak odpouštím extempore s únosem i trochu slabší linku ze současnosti, protože celkově mě příběh zaujal a konec se mi hodně líbil. Čtyři * dávám z důvodu, že jsem četla námětově podobné knihy, a to Zemi a Krycí jméno Studentka, které na mě zapůsobily ještě o trochu více. No, a teď to chce něco lehkého, odpočinkového, letního a zamilovaného. Třeba něco od Emily Henry :-).
Je to moje první kniha, kterou jsem od autorky četla. Mile mě překvapivě a četla se jedna báseň. Trošku otevřený konec, ale to vůbec nevadí, myslím, že u většiny čtenářů zafunguje fantazie. Doba před rokem 1989 byla podivná a pro současnou generaci nepochopitelná. Jsem ráda, že jsou autoři, kteří dokáží dobu přiblížit i jinou literaturou než historickou. Doporučuji!
Chtěla bych podotknout, že autorku znám a četla jsem její první čtyři knihy, které se mi moc líbily. A jak si vedly Samotářky?
Nějaký čas mi trvalo se začíst a chvílemi jsem chtěla knihu odložit. Autorčin styl psaní je takový průměrný, dle mého názoru ničím nezajímavý. Příběh byl vystaven na událostech jedné rodiny od roku 1952 do roku 2020, osudy postav se hezky proplétaly a odhalovaly stará tajemství. Ale covid v knihách už mě nebaví. Vím, že se to stalo a že spousta autorů použila toto téma do svých příběhů, ale už neee, prosím!
Knihu bych hodnotila jako slabší průměr. Předchozí autorčiny knihy se mi líbily mnohem víc.
Průšvih vždycky přijde odjinud, než člověk čeká. Člověk si může v hlavě přehrát desítky scénářů pohromy, ale ta skutečná na sebe vezme jinou podobu, než dokážeme předvídat.
Knihu hodnotím 2/5*, ale věřím, že si své nadšené čtenáře najde.
Tak tohle byla pecka! Smutné, ale velmi poučné a nádherným stylem vyprávěné. Protože jsem nemohla číst v jednom kuse, stále jsem na knihu myslela a přemýšlela o osudech jednotlivých osob. Je to jeden z příběhů, který jsem si opravdu užívala, při čtení se vracela často zpátky, abych si oživovala jednotlivé pasáže. V knize se poměrně rychle střídají padesátá a osmdesátá léta se současností, a tak vás to nutí opravdu pozorně číst a nenechat se jakkoliv rozptylovat.
Ano, knihu velmi doporučuji, je v ní spousta pravdy. Tak to opravdu bylo, ač si člověk v některé té době třeba docela spokojeně žil a ani o těch hrůzách nevěděl nebo raději nechtěl vědět. Proto mějme stále oči otevřené a braňme si svoji svobodu, chtějme znát pravdu a nebojme si ji zjišťovat, i když to leckdy není jednoduché.
"Průšvih a neštěstí vždycky přijde odjinud, než ho člověk čeká."
Jsem ráda, že jsem objevila další skvělou českou spisovatelku a děkuji jí za výjimečný čtenářský zážitek.
Vynikající čtenářský zážitek. Autorka velmi zručně pracovala s textem, že mě příběh hned pohltil. Nový zážitek, další výborná spisovatelka v českém rybníčku. Děkuji!
Pěkný a zajímavý příběh z komunistického Československa. Časová linka byla rozsáhlá, ale spisovatelka zvládla vypíchnout důležité momenty všech hlavních hrdinek.
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století psychologické příběhy osudy žen ságy rodinná tajemství oběti komunismu kolektivizace zemědělství české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
Jedním slovem výborné...Musela jsem autorce napsat a sklonit poklonu, opravdu výborná kniha. Charaktery postav, to jak nás ovlivňuje prostředí, to jak nás ovlivňuje dědičnost, těžká doba, ve které nemůžou obstát rozmazlené a zhýčkané panenky, ale jen lidé s pevným a nezlomným charakterem. Otázka, kdo je vlastně hrdina a kdo zbabělec a tak bych mohla pokračovat. Knihu rozhodně doporučuji.
Spoiler:
I ten útěk z pečovatelského domu mě pobavil, i když nevím, zda je to reálné, ale vzhledem k tomu, že jsem sociální pracovnice, kterou rozčilovaly nesmyslné covidové opatření, tak mě minimálně tato část pobavila...