Sama mezi Indiány

Sama mezi Indiány https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204373/bmid_sama-mezi-indiany-Uuu-204373.jpg 4 105 31

Jen zřídkakdy se podaří to, co se poštěstilo italskému etnografu Ettore Bioccovi - získat pohled nejen pozorovatele, ale i přímého účastníka, ženy, která se stala součástí pro nás dosud neprobádaného světa Indiánů na Orinoku. Na svých výzkumných cestách se autor sešel s Helenou Valerovou, běloškou, která byla jako dítě v roce 1937 unesena indiány. Sdílela s nimi dvacet let tvrdého života a po dvaceti letech se vrací se svými dětmi do civilizace ke svým rodičům a sourozencům. Valerová vypověděla Bioccovi svůj příběh, bez přibarvování.... celý text

Literatura světová Dobrodružné Literatura faktu
Vydáno: , Dauphin
Originální název:

Yanoáma , 1965


více info...

Přidat komentář

Rade
10.01.2016 4 z 5

Četla jsem hodně dávno, ale stále si pamatuji, jak to bylo působivé. Ne napínavým dějem, ale tou neuvěřitelnou autentičností, která z knihy vyzařuje. Už si nepamatuji podrobnosti, ale nezapomenu na ten zvláštní nezaujatý popis života u indiánů - běžný život, stejně tak jako smrt, násilí, …, to vše popisováno vlastně stejně stroze, bez emocí, ale na mě to působilo skoro víc, než kdyby šlo o nějaký dramaticky popisovaný děj.
A vzpomínám ještě na poslední větu, po návratu Heleny - Napaňumy do „civilizace“: Představovala jsem si život u bílých úplně jinak…. Pravda, dnes by se z nalezené ženy pravděpodobně stala opečovávaná mediální hvězda, ale před téměř 60 lety bylo vše jinak, dokonce ji část její rodiny po záchraně zavrhla…

Dandy1
06.01.2016 3 z 5

Po přečtení knihy si říkám, že vůbec nevadí vymícení těchto kultur. Neváží si života ani dětí. Z knihy mám dojem, že jim jde stále o život. Napuňama v knize nepopisuje žádné pěkné okamžiky, které by stály za to. Jen boj o život.


manka71
11.02.2015 5 z 5

Knihu jsem četla asi před 20 rok a loni jsem ji dostala v novém vydání k vánocům, četla jsem ji znovu. Svět, který jsme zničili.

sfaticata
22.07.2014 5 z 5

Kniha se mi moc líbila, ale také jsem se ztrácela v těch kmenech. Musela jsem si to zapisovat. :-)

Gahanka
23.11.2013 4 z 5

Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem za poslední dobu četla. Krutost obou světů, o které dokáže dát takhle rozsáhlé svědectví málokdo. Neuvěřitelné štěstí Heleny Valerové, která přežila i situace, kde měla mizivou naději. Místy mi její vyprávění připadalo příliš barvité, říkala jsem si, jak si přesně dokáže pamatovat určité detaily. Kniha je velmi zajímavá a čte se dobře.

namoki
29.07.2013 5 z 5

Zajimava knizka, dobre napsana a vyborne popisuje zivot bile divky mezi indiany v pralese v naprosto primitivnich podminkach a vztazich. Musim rict, ze kmenove souziti a vecne bojuvky a zrady a manipulace proste ukazuji, z lide jsou vsude stejni. Na konci knihy jsem mela indianu docela plne zuby, hlavne tech jejich vztahu k zenam a detem. Jsem moc rada, ze jsem ji cetla :-)

hanap
08.06.2013 3 z 5

Knížka je zajimavé z pohledu dovědět se něco jiné , primitivní kultuře. Osobní zážitky malé dívky ,která je unesená od rodičů a začleněná do společenství indiánů , zajimavý pohled na zvyky a způsob jejich života . Jinak se kniha čtu velice špatně , špatně se orientuje v názvech a jménech , ke konci jsem už jen četla namátkou některé úseky.

deynna
19.08.2012 4 z 5

Ke knize jsem se dostala náhodou, zmínil ji kdosi v diskusi pod nějakým článkem na některém zpravodajském serveru. zaujalo mě to, půjčila jsem si ji - a přečetla téměř jedním dechem. Pro člověka západní civilizace je to fascinující popis života jakoby z jiné planety - život v divočině, v bojích mezi kmeny, z toho, co člověku dá příroda... zdánlivě kruté, zdánlivě chudé... a přece přirozené a oproti světu bílých po návratu hrdinky do civilizace tak nějak "normální" a "čisté".
Jak už tu někteří zmiňovali, jazyk knihy není úplně typický pro literární dílo; nejde ostatně o beletrii, ale o zachycení autentických zážitků jedné osoby na základě jejího vyprávění, které literární ani být nemůže; vždyť přišla do pralesa mezi divochy jako dítě a byla zvyklá komunikovat jinou řečí a jiným způsobem. Je to autentické a v mých očích to čtivost knihy nijak nenarušovalo.

bstejs
22.05.2012 2 z 5

Knížka se čte velice špatně a člověk se hrozně špatně orientuje v tom, co se tam vlastně děje. Také je problém se ke knížce vrátit třeba po dvou třech dnech. Chápu ale, že knížka je tak psaná schválně a ukazuje, čím si Helena musela projít.

Kvothe
24.01.2012 3 z 5

Čistě z literárního hlediska je kniha příšerná a bylo pro mě doslova utrpení ji číst:-)) Nelze však na ni nahlížet pouze z tohoto hlediska - je to napsáno úmylsně stejným způsobem jakým Helena po pobytu mezi indiány mluvila - To znamená slohově velmi omezených, kostrbatým a dětským stylem:-) - V tom se však ukrývá hodnota této knihy jako antropologického spisu, ze kterého lze vycházet při zkoumání yanoamských indiánů, kteří Helenu unesli - či ji nezabili a přijali mezi sebe. Kniha je zajímavá, ale v případě, že se nezajímáte o antropologii nebo o skutečný způsob života indiánů v tamější oblasti, tak ji nedoporučuji. Jediná lehce dramatická (alespoň pro mě) část knihy je konec, kdy přichází rozčarování nad idealizovaných světem bílých:-) V každém případě je však život yanoamských indiánů pro obyvatele západu těžko pochopitelný, krutý a nelogický (tak to ale nelze brát - kulturní relativnismus:-)) )

WEIL
20.08.2011

Helena se vrací po únosu, který trval 30 let zpátky do civilizace, poděkovat za to může italskému etnografovi Ettoremu, který se zabývá dosud neprobádaným světem Indiánů na Orinoku.
Helena ale není ani moc spoojená v civilizaci, už siu moc zvykla na život v pralese. Není divu, třicet let je třiecet let a její příbuzní ji už dávno doma pohřbili a oplakali.