Růžový sad

Milí mladí přátelé, vyrůstáte v krásné dobé: vaši rodiče mají všichni práci a vám jsou otevřeny všechny možnosti, všechny cesty k poučení i zábavám. Snad si to vždycky ani neuvědomujete a snad si ani neumíte vážit těch šťastných životních podmínek, které se vám zdají leckdy samozřejmé. Zcela jinak se dívá na váš úděl dělnický básník Otto Ježek, který prožíval krušné mládí a velké zápasy dělnické třídy ve svém mužném věku. Proto se mu jeví váš »obyčejný den« jako velké vítězství, jako sváteční chvíle, jako rozkvetlý nový ráj. Jako by dýchala celá naše vlast, naše pokojná krajina, voňavým dechem růží, stolistek i prostých šípkových na mezi. Růže voní ze zahrádky dělníka, který je pěstuje ve volných chvílích se stejným zanícením, s jakým se věnuje práci v továrně nebo na poli. Růže zaplavují krásnou kvetoucí zemi rumunskou, kde pionýři přinesli svému hostu, básníku z Československa, na přivítanou do svého paláce — kdysi sídla pyšné královny — velkou kytici. A tak se prosvěcuje velkou radostí každé zastavení básníkovo, ať se s vámi podívá na lesní brigádu, do březového háje z jara nebo na žňová družstevní pole. Má rád přírodu v každém ročním období, ptáky, květiny a stromy, ale především všude vidí člověka — pracujícího člověka na cestě k socialistickým metám. Právě z tohoto radostného vztahu k lidem se rodí zanícené verše, které oslavují Leninovu revoluci i únorové dni roku 1948, inspirují je rudé prapory prvních májů i nezapomenutelné výročí 9. května, kdy nám šeříky, »květy Rudé armády«, připomínají příjezd prvních sovětských tanků do Prahy a kdy se na Letné koná velká vojenská přehlídka naší mírové armády. Jistě si řadu těchto básní vyberete pro recitace ke dnům slavnostním i k pracovním příležitostem.... celý text